A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (196)
Popravdě se přiznám, že první hodina filmu mne příliš nenadchla. Chyběla tomu šťáva a nějaké pořádné zvraty v ději či pikantní koření, jež by dochutilo jinak brilantní přehlídku hereckých výkonů, resp. výkonu Marlona Branda, jenž je tu vskutku neuvěřitelně skvělý. Druhá půlka filmu již však nabírá dech a spád, což se nakonec promítá i na mém hodnocení! ()
Úžasně podané klasické světové drama. ()
Ještě teď ten film rozdýchávám… Elia Kazan stvořil snímek, na který člověk jen tak nezapomene, za pomoci téměř geniálního scénáře, s tématem které ani po celých 63 letech nezestárlo ani o píď. Co mě ale při vzpomínce na Tramvaj do stanice Touha vyvstane na paměti jako první, bude neskutečně hrající duo hlavních protagonistů, které by mělo být učebnicovým příkladem pro každého začínajícího herce. Přirozeně hrajícího Marlona Branda v roli živočišného, agresivního cholerika a navýsost teatrálně hrající Vivien Leigh chorobně patetickou Blanche. 90% ()
Když má režisér s neselhávající zručností po ruce výtečné herce a ještě lepší dialogy z pera T. Williamse, jimiž lze jejich postavy obohatit, nemůže poté vzniknout nic jiného než jedno z nejlepších sociálních dramat vůbec. K hereckému výkonu V. Liegh - je třeba si uvědomit, že herecký projev v padesátých letech byl celkově značně odlišný od toho jež známe ze současnosti. Tedy nikoliv tak civilní. Pochopitelně, Vivien vždy byla předně slavnou divadelní herečkou a na jejím projevu to znát je... a ostatně "Tramvaj" je původně divadelní hra a to na ní znát také je. Přesto bych se ale v souvislosti s jejím výkonem hodně bránil termínu "přehrává". M. Brando, jakožto nová krev Hollywoodu, vedle ní možná může působit svěžejším a civilnějším dojmem, poloha, kterou Vivien v postavě Blanche ovšem nasadila přesně odpovídá povaze životem zkroušené a poblázněné ženy. Což také ocenila Americká filmová akademie, když jí za roli udělila jejího už druhého Oscara... ()
Role Vivien Leigh byla přímo odporná, takové lidi v reálu bych nejspíš uškrtila na místě. Nutno taky dodat, že Vivien přehrávala zcelka nesnesitelně a ostatní, až na Marlona, u svých výkonů usínali. Kdyby nebylo tohoto nepěkného kontrastu, film by byl skvělý. ()
Legendárna klasika dramatického žánru s excelujúcim Marlonom Brandom, Vivien Leighovou, Kim Hunterovou a Karlom Maldenom (všetci štyria boli nominovaný na Oscara a všetci okrem Branda aj premenili), ktorá má konkurenciu len v podobe ďalších nadčasových diel, ako napr. geniálnej taktiež komornej dráme Mačka na rozpálenej plechovej streche s Paulom Newmanom a Elizabeth Taylor. Z toho vyplýva, že sa jedná o skutočne scenáristicky aj herecky silné filmy, aké je dnes len ťažké nájsť. ()
Jedinečný film, který dodnes nezestárnul. Marlon Brando si téměř celý snímek ukradl pro sebe a má takové charisma, že i silní heterosexuálové musí o své orientaci alespoň na chvíli zapochybovat. :) ()
Vlastně je to nasnímané divadelní představení, film se ani nesnaží působit ničím víc, než převedením divadelní hry na plátno. Snad i proto, oním nezastíráním, že jde zejména o obsah, nikoliv o formální možnosti, které už i v roce 1951 film měl, působí výsledek tak silně a přesvědčivě. ()
Presne toto milujem na starších filmoch. Silný, pútavo prerozprávaný príbeh so zaujímavou zápletkou a šikovným rozuzlením, ktorý navyše pláva v úžasnej atmosfére na pozadí hry tieňov. Posledné minútky sú jednou veľkou hereckou lahôdkou. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. ()
Ne všem divadelním hrám sluší filmové plátno a Tramvaj je toho jasným důkazem. Ne snad, že by to byla režijně či herecky nezvládnutá adaptace, ale divadelní statičnost a teatrálnost některých hereckých výkonů (zdravím Vivien) dělají z filmu, narozdíl od takřka geniálního Williamsova textu, něco nanejvýš nevěrohodného, snad až prázdného. Nebýt démonického hrubiána Branda, jdu s hodnocením možná ještě níž. P.S. Rozhodně však neberte můj koment jako zaujatou filipiku proti zfilmovaným divadelním hrám, i s těmi se totiž schopní tvůrci dokáží vypořádat aniž by utrpěla jak předloha, tak filmové dílo samotné (dva příklady za všechny - Shafferův/Mankiewiczův Slídil či Harwoodův/Yatesův Garderobiér). ()
Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; ()
Patrím skôr k mužom, ktorí patria do skupiny ľudí, ktorí by v dobe kamennej svojou muskulatúrou a povahou asi neuspeli v hre prírody silnejší vyhráva a prikláňam sa k názoru Blanche, že odvtedy ľudstvo a mužnosť prešli dlhú cestu a našlo v sebe kultúru a akési sebauvedomenie. Lenže mužská ješitnosť je občas ešte horšia, ako tá ženská a hľadať v mužských náručiach spasenie svojej duše a riešenie svojich problémov môže viesť skôr k samote a možno až k šialenstvu. Napätie medzi postavami ešte zvýrazňuje dusné južanské prostredie New Orleans, keď pri každom dialógu máte pocit, že je v miestnosti 50 stupňov a pri horúcich kúpeľoch Blanche máte chuť si dať studenú sprchu, ktorou tento film nakoniec aj je. Električka je na prvý pohľad jasná adaptácia divadelnej hry, voči čomu ja nemám nikdy žiadne námietky, pretože argument, že si to môžem ísť pozrieť radšej do divadla neobstojí vďaka obsadeniu, ktoré je na filmovom plátne nemenné a v podaní legendárnych hviezd nesmrteľné. Kazan ale stále u mňa vedie s On the waterfront a Na východ od raja. ()
Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. ()
Električkou zvanou Túžba som dokončil opätovné projekcie sfilmovaných hier Tennessee Williamsa (+ Orfeov zostup, Mačka na rozpálenej plechovej streche, Sladký vták mladosti). Dominovali v nich špičkoví herci, či už to bol Marlon Brando alebo Paul Newman a réžie sa ujímali prvotriedni režiséri. Nebolo tomu inak ani v tomto prípade. Dvojhodinový film so štyrmi hercami a poschodovým domom poskytol úžasný divácky zážitok. To premiešanie túžby, hrubosti, živočíšnosti a sebaklamu v skromnom prostredí dalo vyniknúť dialógom a hereckým výkonom. Väčšina užívateľov v komentároch vynáša do nebies výkon Marlona Branda, ale aj bez poznania divadelnej predlohy si myslím, že práve Blanche v podaní Vivien Leigh bola mimoriadne plastickou postavou, na pozadí ktorej Marlon Brando pôsobil síce výrazne, ale jednoducho. ()
Násilnické pako Stanley je krásnou ukázkou archetypálního Chlapa, o něhož by !údajně! dnes žádná přeněžnělá či naopak sebevědomá žena zcela určitě nestála. Dnes letí asertivita, pochopení a vzájemná hospodářská pomoc, ee, to jsem zase popletl, to už je vlastně taky přežitek. Tramvaj do stanice Touha je tedy i poučnou exkurzí do dávných dob lidských vztahů, bereme-li ji teda jako bernou minci, nikoliv jen jako drama vycucané z pera mistra Williamse. Divadelnická stylizace je pak trochu znát a vzhledem k tématu, a to ať se na mě skalní nezlobí, to trochu ubírá celému příběhu na životě. Zpocený, nabručený a labilní ochlasta Stanley, tedy sexsymbol paniček z padesátek, si pak pro sebe krade celý film a je s podivem , že si jako jediný svého hereckého Oskara Marlon Brando tady nevyřval. Jeho protipól rozmazlená holčička a bývalá eufemisticky řečeno společnice vysoce postavených pánů, jimž to postavení i zřejmě často dopřávala, Blanche je rovněž postavou minimálně zajímavou. Ale popravdě řečeno jsem se do tužeb a snů uřvané dělnické třídy amerických padesátých let nějak nemohl dostat, respektive jsem tam vlastně žádné nepostřehl, Tedy nepočítám-li touhu po majetku a psychické upírství labilního Stanleyho. Tři za herce. ()
Posledná polhodina bola excelentná a Marlon Brando bol krásny chlap. ()
Démonicky otravná Vivien Leigh v démonické nudě, kterou zachránila od odpadu pouze účast M. Branda. Nádherný příklad akademického srance, který jsem ovšem zjevně nepochopil... ()
Přesně ten typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Z herců mě zaujal jen mladý Brando, který jako jediný hrál jako filmový herec a ne jako divadelní, jelikož ostatní a to především dámské obsazení hraje přesně tím stylem, který jsem u některých starých filmů tolik nesnášel. Chápu, že se jedná o filmový přepis divadelní hry ale to přehrávání hlavní hrdinky je v některých případech neskutečně směšné a trapné. Jsem rád, že jsem tento film viděl, nelituji toho, nedá se říct, že bych se nudil ale nedokážu to prostě tolik ocenit, ačkoliv většina scén, ve kterých se objevuje Marlon Brando je dokonalá. U mě se jedná o film na jedno zkouknutí. ()
I na tomhle snímku je vidět, že Tenesee Williams měl vždycky štěstí na filmová ztvárnění svých her. ()
Všade som počul a čítal superlatívy na výkon Marlona Branda ako Stanleyho Kowalského v excelentnej dráme odborníka Eliu Kazana. Pravda je taká, že Brando je fenomenálny, Oscar za hlavný mužský herecký výkon napokon nezískal, a tak sa nemohol snímok stať jediným v histórii udeľovania OSCAROV, ktorý by obdžal všetky 4. oscary za herecké výkony, t.j hlavný ženský, ktorý získala ešte lepšia ako Marlon, Vivien Leigh, ktorá sa pred 12. rokmi zaskvela v monumentálnom Gone with the Wind, kde jej postava Blanche DuBois je tak zdeptaná, labilná, úzkostlivá, má viac priestoru, podáva emocionálnejší výkon a jej oscar je určite v správnych rukách, Kim Hunter zapôsobila vo vedľajšej role sestry Blanche ako Stella, poznám ju z legendárnej Planéty Opíc ako Zira, páčil sa mi jej výkon ako ženy Stanleyho Kowalského, ktorý má svoje výkyvy nálad, a tak rozbíja nábytok. Stella musí znášať taktiež povahu svojej nevyspytateľnej sestry, ktorá sa skrátka potrebuje liečiť... Účinné EXCESY. A Karl Malden pôsobí vo filme ako ťuťmák, aj On je vo svojej úlohe prelomový, bol aj k dispozícii u ďalšieho Kazanovho filmu s Marlonom Brandom v snímku On the Waterfront. Ale viac - menej oscar za vedľajší výkon ? Mohol byť aj v iných rukách, ale konkurencia bola slabšia. A Humphrey Bogart porazil v Africkej kráľovne práve Marlona Branda. Ja sa stotožňujem určite s oscarmi pre Vivien a Kim, o Karlovi by som pomlčal... Marlona trošku zatienila Vivien Leigh, a to len preto, že má viac priestoru. Myslel som, že Električku si umiestním do Topky ( myslím do exkluzívnej desiatky ! ) Film ma bavil, nakoniec tak neučiním, je to kvalita, ale niečo tomu chýba, možno trošku viac výpravy ... ()