Dobří holubi se vracejí

Dobří holubi se vracejí aneb Antabusová párty. Jde o komediální psychologický drama sledující muže, kteří mají slabost k alkoholu a čelí tomu na experimentální protialkoholní léčebně. Nezapomenutelná je též hymna Václava Hrabyni(Hymna alkoholiků)... Pověsil se na půdičce svého rodinného domku v Častalovicích. Chtěl alespoň rovně viset když už nemohl rovně stát... Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít. Líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít. Pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát... Za mě rozhodně 5 hězdičková záležitost kde je navíc možno spatřit celou plejádu výborných československých herců(dalo by se říct tehdejší herecká elita). (17.03.2023)

Tak konečně jsem se podíval na film, o jehož existenci vím už nějakých 12 let (a to v souvislosti s tím, že zde pan Menšík sehrál svou poslední filmovou roli), ale který se mi všemožně vyhýbal. A nepopírám, že na film jsem se podíval právě kvůli panu Menšíkovi, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že je to film na podobné téma jako dříve natočený film "Tažní ptáci", který se mi velmi líbil. A velice rád konstatuji, že tento film je neméně povedený, čas s ním strávený utekl velice rychle, ten příběh jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou, kterého naprosto excelentně ztvárnil Milan Kňažko, kterého jsem dosud viděl hrát tak maximálně v seriálu Ulice nebo v americkém filmu "Hostel II". Zde si se svou rolí alkoholika bojujícího za spravedlnost poradil opravdu bravurně. Ale skvěle ho doplnili další výrazní herci, Rudolf Hrušínský jako výrazný záporák nemohl svou roli zahrát lépe, to se ale dá říci o všech zúčastněných, kteří se tak zasloužili o to, že tento film řadím k těm nejlepším a nejkvalitnějším českým filmům, které jsem dosud během svého života viděl. Tohle je zkrátka bezchybný a perfektní příběh z jedné protialkoholní léčebny, plný vynikajících hereckých výkonů. Takže nemohu jinak, nežli udělit filmu maximální hodnocení v podobě pěti hvězd a zpytovat své svědomí, že jsem tento film nevyhledal už někdy dříve. (16.01.2011)

+4* při sledování Úsměvů smutných mužů mi přišla na mysl vzpomínka na Vracející se dobré holubi, které jsem už neviděl taaák dlouho. A proto jsem si je rovnou připomenul, abych si udělal tento srovnávací komentář podobných filmů z protialkoholní léčebny. Co se týká příběhu, tak oba ukazují bolestnou a odvrácenou stranu účinku alkoholu a těžkosti se zdoláváním závislosti. Sice ani jeden nedokáže přesvědčit začínající alkoholiky, ale aspoň se i to snaží. Docela dobře je vidět kam se za těch 30let posunula filmová tvorba zejména ve způsobu vyprávění a stylizaci. Oba jsou zajímavé, ale Holubi přece jen stojí na velmi kvalitních hereckých výkonech a obsahově na mě působil intenzivněji a důvěryhodněji, a proto je mezi filmy ta hvězdička rozdíl. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (02.01.2019)

„Říhnutí je neslušné. Neslušné je zakázané. Zakázané je tajemné. A tajemné je láska.“ Místy i vcelku zábavný, ale povětšinou vážný a místy vyloženě depresivní náhled do života obyvatel jednoho „avantgardního“ ústavu pro alkoholiky. K herecky výborně obsazeným svěřenců „léčebny“ jsem si dokázal rychle najít vztah, ačkoliv ke Kňažkově postavě jsem místy neměl úplně pochopení a jeho rebelující tendence mi občas přišly trochu zbytečné. Hrušínského despotický ošetřovatel sice působil téměř démonicky, ale jeho systém koleček v podstatě příliš neznamenal, neb to nebylo o boji s personálem, ale se sebou samým. Nejsilnější pasáží pro mě bylo „vykloktávání“, nejslabší pak Lexovo tendenční „prozření“ ke konci filmu. Celkově to vidím na solidní 4*. „A co budete dělat?“ - „Človek má dve možnosti. Buď usiluje o anti-inštitúcii, a stane sa kacírom, alebo je vo svojom odpore sám a stane sa z neho mučeník.“ - „A co vy?“ - „Ja? Ja sa ožením!“ - „To je třetí možnost?“ - „Ne, to je ta druhá. Bude z něj mučedník.“ (04.05.2018)

Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) (01.11.2008)