Něžný barbar

Patřím k té hrstce Čechů kteří nemají rádi Bohumila Hrabala.... Ležím si pěkně s planými neštovicemi, a považuji jeho tvorbu za plané kecy. Ovšem mám ráda Bolka Polívku. A to dokonce na tolik, že se podívám na každou hovadinu ve které hraje. A že jich nebylo málo! Tohle byla jedna z nich. Příšerná Chýlková se samozřejmě co nejrychleji svlékla do naha, aby to bylo pěkně v Hrabalovském stylu. Neskutečně mě tady vadil Goldflamův Bondy co neustále vyřvával kurvafix. A jeho hlášky "To mi připomíná Morgensterna, kterého zrovna překládám" mi připadají jako naprosto nemožný scénář. Tohle se přece nemůže dělat!!! Ať už je to poklona kterýmkoli českým umělcům, bez ohledu na to že některé mám ráda, tohle je nesledovatelný film. (27.01.2014)

Československý film natočený podle stejnojmenné novely B. Hrabala vyprávějící o životě grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924-1968). Pan Boudník byl zakladatel uměleckého směru explosionalismu, tvrdící, že umění lze nalézt v předmětech běžného života a ke své originální tvorbě používal originální techniky a strukturální grafiku. Tohoto pražského intelektuála, jenž se stal slavným až po své dosud nevysvětlené smrti krátce po sovětské okupaci, ztvárnil přesvědčivě B. Polívka. Ve filmu se objevují kromě hlavní postavy i jeho nejbližší přátelé, již zmiňovaný B. Hrabal v podání J. Menzela a básník E. Bondy, jehož s jistou výstředností ztvárnil A. Goldflam. Snímek P. Kolihy se odehrává v 50. a 60. letech, avšak je od politiky dostatečně izolován, středem zájmu je ústřední trio kamarádů a jejich zážitky, které se nesou v typickém hrabalovském poetickém duchu. Film se zabývá i osobním Boudníkovým životem, kdy s ním fatálně psychicky zacloumal rozchod s družkou (I. Chýlková) či intelektuální spory ve sdíleném bydlení s Hrabalem. V dalších postavách v menších rolích se objevila V. Kaplanová, J. Hanzlík či P. Zedníček a v závěru dokonce i mistr R. Hrušínský, který vyprávěl Menzelovi zábavnou historku. V roli servírky v oblíbené hospodě se objevila i půvabná E. Steimarová, Bolkova bývalá manželka. Něžný barbar vznikl v roce 1989, tedy v roce, kdy byla natočeno spousta vynikajících filmů, jež bohužel v důsledku společenských a politických změn upadly v zapomnění. Snímek mě zaujal, jednak hereckými výkony hlavního tria intelektuálů, ale také již zmíněnou nesnadno definovanou atmosférou, při konkrétním udělení ocenění se však přikláním k průměru. (09.10.2022)

Moc se Bondymu nedivím, že ho tento biograf rozpaloval do běla, protože "Egon" je tady zpodobněn jako velmi směšná a politováníhodná figurka - na druhou stranu, tak vtipný duch by se mohl umět povznést nad věc a přijmout uměleckou licenci. Ostatně "Vladimír" je asi taky docela zkreslen a film například zcela ignoruje jeho určující oidipovský vztah s matkou. A to že "doktora" hraje sám jeho kongeniální adaptátor Menzel, je už jen taková perlička na dně. - Pokud snímek přijmeme "jen" jako kaleidoskopickou, vizuálně originální, fantaskní grotesku o třech bohémských přátelích na pražské periferii v době tuhého komunismu, můžeme být v zásadě spokojeni. (12.08.2020)

Pri opakovanej projekcii som si uvedomil, že pri čítaní Hrabalovej predlohy som mal úplne iný pocit, ako pri sledovaní tohto filmu. Pritom herectvo Bolka Polívku mám rád, ale Arnošt Goldflam ma svojím krikľúnstvom znervózňoval a Jiří Menzel mi pripadal, ako keby prišiel z nejakého iného filmu. A tak bez toho, aby som vymenoval nedostatky konštatujem, že film sa mi nepáčil, čo bolo najpravdepodobnejším dôvodom toho, že som ho nedopozeral. (11.01.2011)

Další skvělý film s Polívkou. On Šašek a královna či Kalamita je fajn, ale tohle mělo se Zapomenutým světlem další takový vážnější rozměr. Hrabalovu předlohu jsem nečetl, přesto si myslím, že se úvodní trio role zhostilo dle autorových představ. A na té komunististické zanedbanosti a opršené oprýskanosti domů je dnes cosi nostalgického ... Velmi zajímavý film. * * * * (19.02.2013)