Prodavač humoru

Neřekl bych, že film dnes neosloví. Vždyť se stačí jen přenést v době, kulisy, herci a šlendrián dnešních "kandrtumělců" zůstává týž – od estrádních bavičů až po blikotavé "hvězdičky" pop-music. O jejich "oblíbenosti" nerozhoduje poptávka, ale schopný manažer, který je protlačí kamkoli, samozřejmě že za tučný peníz, a ne nějaký obolos. Nadčasový snímek. A propos, dost jsem se pobavil, když jsem spatřil nápis na přední bláně kopáku bicích, které stály na pódiu. Blána se pak ještě objevila v jednom záběru na zdi v kanceláři ředitele umělecké agentury, takže jsem si to potvrdil. MIMIKRY! Shodou okolností hrál v tomhle filmu Jirka Lábus taktéž kytaristu rockové kapely. -:) (19.10.2009)

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (08.10.2023)

Humor na cestách, písničky, vtipy, tance...ano Kandrtův humor a "populární umělci z filmu a televize" - to byla opravdu krásná směsice estrádních zhovadilostí...tenhle film jsem si prostě zamiloval a je mi líto že se v televizi neobjevil už hodně dlouho, kromě Kandrta je ještě špičkový "výběr talentů" na začátku. (19.07.2005)

Nemám z tohto filmu najlepší pocit. Pripadá mi nevyrovnaný a status takmer zakázaného filmu mu na kvalite nepridáva. Režiséra Krejčíka si vážim, ale týmto filmom sa nevyznamenal. Na druhej strane je pravdou, že satirický osteň filmu bol zameraný na javy, ktoré sa vo väčšej miere v kultúre prejavili až neskôr. Neľutujem, že som si film nepozorne pozrel a postupne si zvykám, že televízny prijímač je prístroj, s pomocou ktorého sa ku kvalitným filmom nedostanem. (19.05.2021)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)