Z mého života

Není pochyb, že tento film je neobvyklý a že víc než kterékoli jiné dílo naší kinematografie vyžene na ostří spor „pro a proti", tím spíše, že je věnován osudům tak velké postavy naší národní hudby, jako je Bedřich Smetana. Autor scénáře — zřejmě ve snaze neopakovat ani v nejmenším methodu dřívějších našich i zahraničních životopisných filmů — zvolil cestu, která ho nakonec přivedla nikoli k obrazu Smetany jako dramatické postavy, ale k rozkouskovaným ilustracím ze skladatelova života, počínaje göteborským pobytem až téměř do jeho smrti, a k přehlídce jeho operní tvorby. Větší dramatickou roli než Smetana sám tu má jeho hudba — je to vlastně film o Smetanově hudbě, méně už o Smetanovi. Scénář byl přeplněn ukázkami z jednotlivých oper, a tak zbylo jen skrovně místa k vysvětlení skladatelovy životní cesty, toho, jak se dobíral svého hudebního, čistě národního výrazu, pro který ho milujeme. Smetanův osud je tu obsažen jen v narážkách a poznámkách, často srozumitelných jen dobrým znalcům jeho života. Vytvořit Smetanův filmový životopis byl náročný úkol. Film důstojným způsobem ukazuje letmé záběry ze skladatelova života a úryvky oper. Filmový přehled 38/1955 (09.11.2009)

Vlastní životopisná linka se mi líbila dost, a to Högera nijak zvlášť nezbožňuji. Mám ráda tenhle Krškův styl, jeho roztomilé herce (Cupák, Rybářová), roztomilé dialogy, Pečenkovu kameru, přes značnou idealizaci a naivitu citelné napětí i smyslnost. Dlouhé ukázky z oper jsou sice obohacující a jejich výprava velkolepá, ale přecejen příjemné plynutí filmu svou statičností zbrzdily. (11.05.2008)

3,5*. Takto nějak si představuji životopisné drama o velikánovi české hudby. Určitě mě zaujal více, než před pár dny zhlédnuté snímky o Dvořákovi (Americké dopisy, Koncert na konci léta). Karel Höger se na Smetanu hodí, zaznívá tu dostatek jeho hudby, vidíme i scény, kde skladatel přímo komponuje, kde dostává své hudební nápady a opomenuta není ani nastupující hluchota. Jediné, co bych snímku vytkl, je přílišná rozvláčnost, kdy některé scény mohou i nudit. (17.11.2017)

Žaluji zde na CSFD české komunistické školství, že nám vlastence a génia zprotivilo na umrdum utrum. Smetana nám byl vtloukán do hlavy stejně jako Žižka, Husák a Lenin. Proto má tento film Krškův asi tak slabé hodnocení. Je to poetický příběh o vlastenci muzikantovi, který se na boj se zrůdností monarchie mohl taky pěkně vysrat a dělat kariéru ve Švédsku. Šel do českých hvozdů a skládal a skládal, až z toho zblbnul a onemocněl. Hudební motivy čerpající z přírody a z národních velmi debilních popěvků dokázal prodat do zahraničí tou měrou, že se Japonci rozhodli podle jeho "Má vlast" (či Vltava ale to je jedno) udělat etalon nového hudebního nosiče Compact Disc. Tehdy jsem byl hrdý na to, že jsem Čech, neboť je mi fotbal i hokej naprosto U prdele. Filmu vyčítám pouze zdlouhavé záběry z oper v exteriérech, tam, kde se jasně hovoří o interiérech. Hogerovo pojetí hlavní role beru beze zbytku. (05.02.2013)

Již název přivolává představu, že jde jen o výseky života Smetanova, a je to vskutku tak. Je až s podivem, jak film natočený v roce 1955 je (naštěstí) nedotčen dobovou ideologií, naopak je to film natočený v ideologii pozdního obrozenectví, s kterým sdílí přímo metafyzickou víru v národ a velkou dávku naivity a též snahy o idealizaci a idylizaci, což asi byly také rysy páně režisérovy osobnosti. Takže i drama je zde trochu pocukrováno biedermayerovskou citovostí. Celé to dílo je hezké, barevné, křehké, kapánek sentimentální a směšné, ale i dojemné a v několika obrazech silné. Myslím, že Jiráskovi by se velice líbilo, neb je to více vlastenecká legenda než realita . (13.02.2013)