Lolita

Když ji miluješ, není co řešit? ;-) Je zvláštní, jak některé podružné okolnosti mohou změnit tvář filmu a jeho působení na diváky. Čtenáři Nabokovovy předlohy (musím doznat, že k nim nepatřím) považují film za vyměklý, protože Lolitin věk byl zvýšen na 15. Já si myslím, že to není na škodu. Erotická fascinace dítětem by díky filmové konkretizaci asi vyzněla jako samoúčelná provokace a takovou je příliš snadné bez váhání odsoudit a pustit z hlavy. Sue Lyonová ale působí jako zralá duše, chladně obchodující s vnějšími atributy své mladistvosti. Filmu to ušetřilo spoustu vysvětlování a divákům připravilo nejedno morální dilema. Copatá blonďatá teenagerka, krutě a vědomě pokořující starého poblázněného chlapa? Na druhé straně, není zvrácené soucítit s pedofilem? A co soudit o třetí straně trojúhelníku, Lolitině matce, koketní manipulátorce a zároveň oběti cizí manipulace? Opravdu nevěřím, že rozporuplné emoce, které postavy vyvolávají, by se mezi ně dělily rovným dílem, kdyby Lolitě bylo 12. Ale můžu se mýlit. Stanley Kubrick měl původně trochu jinou představu a nejskandálnějším esem v jeho rukávu mělo být obsazení Caryho Granta do role Humberta Humberta. Grant, sužovaný od 50. let zvláštní paranoiou, si připadal příliš starý i vedle 0 26 mladší Audrey Hepburnové. Postupně proto odmítl hlavní mužské role v Prázdninách v Římě, Sabrině a Odpolední lásce. V Šarádě si s Audrey zahrál až po změnách ve scénáři, které z její postavy udělaly usedlou dámu. Tudíž není těžké domyslet, proč odmítl roli v Lolitě. 43letý rozdíl by byl moc. Tak jsme přišli o možnost vidět ho bok po boku Petera Sellerse (měli leccos společného, například vášeň k Sophii Lorenové, nenávist k Blaku Edwardsovi a jednoho nadšeného fanouška z Brna) a v potenciálně nejujetější roli jeho života. Díky jeho odmítnutí se ovšem mohl vrýt do filmové historie výborný James Mason. Herec, který mimochodem nahradil Granta už ve filmu Zrodila se hvězda (1954). Humbert prakticky neopustí plátno a charismaticky nevyzpytatelný Mason v této roli vyvolává škálu nestálých emocí, od odporu po soucit. Z 13 Kubrickových filmů jsem jich viděl 12. Vzhledem k žánrovému rozptylu nemůžu žádný označit za nejlepší, ale řekněme, že Lolita je z nich nejbližší mé představě o dokonalém filmu. 100% (08.08.2008)

Dostatečně dramatická, dostatečně ironická, ale překvapivě málo naléhavá a osudová, taková je Kubrickova Lolita. Jsem rozmazlený z Lyneho dokonalého remaku, ale když vidím Humberta v Masonově zbytečně umírněném podání předvádět neodůvodněné paranoidní záchvaty a když si Shelley Winters jako Charlotte Haze ukňučeně stěžuje a přehrává přitom, tak ve mně všechno vře. Největší výhrou je tak samotná Lolita, jejíž čarovně okouzlující představitelka dokáže svým nejjemnějším úsměvem vyvolat v divákovi přesně ten pocit, který musel mít Humbert při prvním jejím zahlédnutí. Zajímavé je i pojetí Quiltyho, kterého mám v paměti jako nepolapitelného všudypřítomného démona a tady je v Sellersově podání slizkým hadem, otevřeně ukazujícím svou tvář a naznačujícím do očí Humbertovi svoje touhy. Konečné pocity jsou nakonec smíšené. Scénář má velmi hluchá místa a drobné chyby v návaznosti, ale nebojí se přijít s úžasně sarkastickým momentem (uchechtnutí při čtení láskyplného vyznání) nebo všeříkajícím romantickým obrazem (úvodní titulky). Ale je to "jen" romantické drama a ne osudová zpověď plná zoufalé a unikající vášně. 70% (27.08.2007)

Kubrickova Lolita je filmový skvost, který geniálně, neotřele, svobodně a neotrocky zpracovává skvělou románovou předlohu. Hereckým výkonům nelze prakticky nic vytknout neboť všichni zúčastnění se svých rolí zhostili naprosto neuvěřitelným, velmi přesvědčivým, psychologicky přesným a přitom výrazným a charakteristickým způsobem, který se nebojí určité nadsázky a stylizace. Všudypřítomná oscilace mezi komikou a tragikou je zcela odzbrojující. Nejde zde o nějaké (tak oblíbené) mechanické střídáním komických a tragických scén, ale tragika se s komikou doslova setkávají v téže scéně. Za všechny stačí zmínit například úvodní "vražednou" pasáž. Mám-li připomenout další scény svědčící o hereckém a režijním mistrovství, stačí připomenout půvabnou etudu s rukama při sledování hororu či "postelovou" scénu Humberta s Charlottou (pohled na Lolitinu fotografii při objímání Charlotty, krystalický dvojsmysl při pohledu na zbraň a hovoru o plánech na budoucnost atp.) Kongeniální je i celkové traktování děje. Nejvýrazněji je tento rys patrný už v tom, že je děj popisován "ve smyčce" a film začíná závěrečnou scénou. Přitom nejde o nějakou hříčku či schválnost, ale o velmi účinný a přitom úsporný, hutný a sevřený způsob vyprávění, vynechávající veškeré nadbytečné dějové kličky. Skutečně zde není jediná zbytečná minuta, jediná přebytečná scéna. Zkrátka čistých pět ;o) Zajímavé komentáře: Matty, kinej, Lynn, Altamir, klerik, mustafa, Kusko.t2, Flyer (01.05.2008)

Jsem poněkud zklamán. Doufal jsem, že po uspokojivém zážitku s remakem budu na originál pět samé ódy. Nestalo se tak. První půl hodina je značně loudavá a ke konci jsem měl pocit, že sleduji špionážní thriller. Chemii mezi hlavními protagonisty jsem vůbec necítil, což je další věc, která mě mrzí. Lolita je sama o sobě velmi atraktivní a dialogy jsou jak jinak, než geniální. Nevím, kde je chyba. Možná by to chtělo nůžky a "trošičku" sestříhat. (05.11.2012)

Konečně jsem shlédla svoji milovanou Lolitu (knihu a film z roku 1997 s Jeremy Ironsem v hlavní roli) i v původní filmové verzi z roku 1962. Byl to trochu nezvyk, Irons byl totiž jako Humbert Humbert geniální. Ovšem jako Lolita byla o stupínek lepší Sue Lyon. Mám jedinou výtku, která padá na hlavu obou režisérů (ačkoli Kubrickovi lze málokdy něco vytknout) - totiž Lolitě je, když ji Humbert prvně spatří a na první pohled jí podlehne, 12 let; právě to, že je ještě holčička a přitom mnohdy i žena, Humbertovi učarovalo, proto pro něj byla "nymfička". Obě představitelky Lolity byly ve svých 16, respektive 17 letech fyzicky příliš "dospělé", byť po herecké stránce zvládly vše na výbornou. A ani jednomu z filmů neuškodila víceméně vynucená zdrženlivost, spíše naopak. Vynikající drama, Kubrick i Nabokov. (24.08.2006)