Dode's-Ka Den

Krásně vyprávěné příběhy o životě obyčejných Japonců ve slumech po 2.světové válce. Přes těžký úděl a každodenní boj o přežití si dokázali uchovat své vlastní „světy“, které je dokáží alespoň na chvíli odvést od tvrdé reality. (22.06.2010)

Ten film není špatnej, to ani náhodou, navíc je pro Kurosawu poměrně dost zásadní. Jenže pro běžného diváka, domnívám se, nestravitelný. Strašně pomalé tempo a neutuchající bída všech účastníků. Atmosféru to má, navíc si Kurosawa pohrál i s vizuální stránkou, když už to měl barevné. Přesto ale tam něco chybí, nejde o to, že to nemá děj, ale je to hrozně nevyrovnaný, některý příběhy jsou dost zajímavý, jiný jsou takový hodně zvláštní, ostatně jako celý film.Snímek skutečně ocení a docení asi jen skuteční znalci díla japonského mistra, mezi které se já rozhodně nepočítám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl, ale nemyslim, že bych se na ten film ještě někdy kouknul. (27.04.2009)

U tohohle filmu jsem měl až moc často hubu dokořán, jak jsem zíval. Přijde mi příliš přeceněný a až moc dlouhý na to, aby nenudil svými příběhy, postrádajícími nějakou zajímavost, která by udržela pozornost. (05.08.2009)

ocenenia : Oscar 1972 - Nominácia na najlepší zahraničný film (01.02.2012)

Hrozně rád bych dal víc, vzhledem k tomu, jak mě naprosto nadchl začátek, úvodní představení všech postav a jak mě pak některé osudy zajímaly i dál, ale popravdě si nedokážu představit, že bych u toho s chutí trávil znova dvě a půl hodiny a to je pro mě u hodnocení dost rozhodující faktor. Že to nebude mít děj a bude to jen mozaika osudů jsem věděl, takže to tomu nevyčítám. Problém mám spíš v tom, že mi to stylově dost připomnělo jiný Kurosawův film, Na dně. Ten je totiž také jen mozaikou veskrze zajímavých osudů, ale silných scén má málo a konec je takový, že prostě přijde a nashledanou - a u Dode's-Ka Den to s koncem platí o to víc, byť poslední scéna s těmi dvěma bezdomovci, tátou a synem, kteří si celý film představují ideální dům, byla silná dost. Čím blíže konci to ale bylo, tím více mě ten film začínal ztrácet, protože takovou mozaiku v takové podobě opravdu nelze utáhnout po tak dlouhou stopáž, aspoň teda u mě ne. Musím ale hodně pochválit dokonalou filmařskou stránku, kde nejenže má barva svůj smysl, ale taky je tu takové množství promyšlených a hlubokých záběrů, že jsem si to místy užíval už jen díky nim. Možná kvůli tomu tu čtvrtou hvězdu dám, ale nejprve si počkám, co to ve mě zanechá a teprve potom se rozhodnu. Mám to totiž hodně mezi a líbilo se mi to určitě víc, než Na dně, ale zatím to hodnocení nechám spíš takhle. ------ Při druhém zhlédnutí pro mě více vynikla krása jednotlivých scén, kterým sice zoufale chybí celistvý prvek (který by to posunul do dokonalosti, jelikož to má podobnou výstavbu jako Kristus se zastavil v Eboli, ale ten je geniální právě kvůli tomu, že je celistvý), ale samy o sobě jsou od skvělých po slabší, ale ty lepší převažují a tak se to taky má brát. Je to velký film a možná mi časem sedne úplně, ale zatím nebudu předbíhat. Slabé 4* (06.07.2023)

Několik povídkových příběhů, jejichž zpracování by vydalo spíše na několikadílný epický seriál,ale budiž, film také funguje, především obrazová stránka je přinejmenším zajímavá a i průřez osudy několika lidí na "sociálním okraji" nabízí variace na "věčné příběhy"... Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, filmu se dá málo co vytknout, ale přibrzdil bych u emocí, které jsem kupodivu slýchával ve spojitosti s tímto filmem poměrně často... Musím bohužel přiznat, že já jsem tolik zasažen nebyl a ačkoli film na první pohled hýří barvami, uvnitř tolik barvitý není... alespoň pro mě ne... škoda - jinak ovšem patří k tomu lepšímu, co Kurosawa natočil (ale Rudovous to prostě není:) )... slabší 4 hvězdy (18.10.2006)

Dode's-Ka Den je okouzlující poetický film slavného Japonce. Život chudých je podáván básnickým sněním a tichým zpěvem o hledání velkoleposti. Ubíjející každodennosti se všichni brání po svém, útěky před realitou jsou nedílnou součástí přehlíženého okraje společnosti. Pátrá se po pokladu na konci duhy, hýčkají se absurdity a nenormálnosti. Temnější strana lidské duše se zakrývá studem, výkřiky rozhořčení mají těkavý pohled plachosti a zahanbeně mlčí. Filmová poezie je dotvořena ušmudlanou kulisou, jedinečnou velikostí života a složenou skladbou obrazové kompozice. Hlas touhy po životě má přízvuk pochopení laskavého pozorovatele nehynoucí slávy v bídě lidského soužití. Naděje svítí bezelstnou nevinností. Radostnější podobu života zastupuje neškodný blázen a milovník tramvají Roku-čan (zajímavý Jošitaka Zuši), v opilosti spásu hledající kumpáni Hacutaro Kawaguči (Kunie Tanaka) a Masuo Masuda (Hisaši Igawa) a jejich zaměnitelné manželky Jošie Kawaguči (Džicuko Jošimura) a Tacu Masuda (Hideko Okijama). Smutek trápení se natrvalo zapsal do lidských pohledů. Je zde pracovitý kartáčník a ušlechtilá hlava početné rodiny Rjotaro Sawagami (Šinsuke Minami), do mlčení uzavřený osamělý a dobrovolný mučedník Hei (Hiroši Akutagawa), strýcem zneužívaná dospívající dívka Kacuko Watanaka (Tomoko Jamazaki), vzdušné zámky stavějící žebrák (zajímavý Noboru Mitani) a jídlo přinášející jeho malý synek (Hirojuki Kawase). Odvrácená strana lidské duše nevnímá bolest druhých. Nejvýše ční Rjotarova ze zásady záletná manželka Misao Sawagami (Júko Kusunoki) a líný pijan a příživník Kjota Watanaka (zajímavý Tacuo Macumura). Naděje se šlechtěným tvarem lidskosti má zde také zastoupení: svůj zvolený život zuřivě bránící dobrák Jukiči Šima (Džunzaburó Ban) a na všechny stále dobrosrdečný starý stříbrotepec Tanba (Acuši Watanabe). Z dalších rolí: Roku-čanova trápící se starostlivá matka Okuni (Kin Sugai), neurvalá Jukičiho manželka (Kijoko Tange), skromná Kjotaova manželka Otane (Imari Cudži), mladý rozvozce saké Okabe (Masahiko Kametani), Heiova vrátivší se žena Očô (Tomoko Naraoka), vyzývavá hospodyně (Akemi Negiši), či zaskočený zloděj (Sandži Kodžima). Dode's-Ka Den je rozšafnou filmovou básní. Stvořený obraz vyniká ve zvoleném tónu laskavě rytmické poetiky, Kurosawu lze uctívat z podstaty ikonodulie. (02.12.2018)

" Nejsi clovek, nepripominas ani zvire... pripominas mi spise zeleninu..." Prvni barevny film tohoto japonskeho mistra je plny barev a svetel, ktere vsak nijak nezlehcuji osudy obyvatel slumu. Film nema zadne velke zvraty ani zaver nijak negraduje a presto u filmu sedite jako pribiti. Nevnucujici se pohled do realii povalecneho Japonska. Nikoho vsak Kurosawa ve filmu nelituje! Nejvice me zaujaly drbny u vody a sneni otce se synem o lepsim bydleni... Pobavili pak dva vecne opili kamaradi. Velice kvalitni dilo s krasnou hudbou. Chapu, ze Kurosawa neni pro vsechny, davat mu ale odpad je podle me trapnost. (12.09.2008)

Tento film mě utvrdil v tom, že pokud člověk neviděl všechny filmy od jednoho režiséra, tak o něm nemůže říct zhola nic. Krásný, lidský precizně natočený film. Rozhodně TOP 3 Akiry Kurosawi. (26.05.2009)

Jde sice o film, ale použité prostředky jsou ryze divadelní. Jakoby Kurosawa rozstříhal a promíchal sled hereckých etud na jevišti, které spojuje téma lidí na okraji společnosti. I scéna přechází v tragických momentech ke zjevným kulisám, k výtvarně expresivnímu světu. i když se dialogy snaží udržet divákovu pozornost po celý film a udržovat v každé etudě tajemství a napětí, jde opravdu "jen" o divadelní výstupy. Skutečné jeviště by jim slušelo více. (12.04.2009)

Rodinný problémy, alkoholismus, neplánované těhotenství a další nesnáze průměrných Japonců mě opravdu moc nezajímají, navíc, když je to v takový míře velkého počtu postav, je to potom jen otrava. Zkrátka děj hroznej a brát to jen za obrazovou lyriku jedné maloměstské komunity zase nejde. (30.12.2009)

Místy dojemné, magické, hypnotické, místy malinko Bakaláři z japonského slumu. Za mě tomuto konkrétnímu filmu moc neprospívají ani barvičky a vůbec obrazová opulentnost (kamera při sebemenší změně na scéně tak snaživě dorovnává na ideální kompozici, až to tu a tam ruší), ani silná divadelní stylizace (bláznova umná pantomima a její zvukový doprovod, přiznané líčení herců etc.) a hlavně málem dvouapůlhodinová stopáž, i když to všecko ke Kurosawovi patří. Na dně mi přišlo působivější a čistší. (08.09.2017)

Stačilo by vystrihnúť aspoň 2 z 8 liniek a išlo by o príjemnú prechádzku galériou estetiky škaredosti... Keby som nebol nútený film dopozerať, zrejme by som sa ku koncu ani nedostal. (14.11.2019)

Kurosawa pro tentokrát opouští nejen samuraje a středověké císařské Japonsko, ale také černobílý formát. S barvami si vskutku vyhrál, a to zejména ve scénách, kdy malý chlapec se svým otcem sní o vlastním domě. Film je však soustředěn kolem několika dalších postav, které svým postavením, chováním a mentalitou patří do spodní vrstvy obyvatel. Kurosawa nám tak skrze expresívní líčení těchto životů předkládá problémy společnosti, které zůstávají jakoby zahaleny v prachu atomové bomby. Název filmu vychází ze zvuku, který vydává chlapec, jenž si na skládce hraje na řidiče tramvaje. (14.01.2006)

Opravdu velmi pomalá, pro mě těžce stravitelná, freska popisující život nejchudších obyvatel Tokia během složitých poválečných let. Obdivuji příběh na pozadí vzniku než samotného filmu - ten vlastně vůbec neexistuje a sotva plyne kupředu. Atraktivní prostředí a téma mohlo vydat více. 40 % (29.12.2015)

Mozaiku mikropříběhů ztracených existencí a sociálních odpadlíků z okraje (doslova ze smetiště) společnosti sestavuje mistr Kurosawa se svou klasickou rozvahou, (poprvé barevnou) poetikou a značnou mírou pochopení. Mezi osudy tragickými a bezvýchodnými nalézá také laskavost, veselí i naději, kterou nemusí představovat pouze iluzorní stavění vzdušných zámků či šoférování imaginární tramvaje. (17.04.2020)

Jen protože zažíval Kurosawa autorskou krizi (i když třeba je takový furt, nic od něj neznám a po téhle příšernosti ani nic vyhledávat nebudu), a tak natočil film z prostředí, u kterého je společenské kliše nekritizovat, tak to neznamená, že z něj budu paf. Naopak, Dodesukdaen (ani si nepřejte vědět, jakou má tohle podivné slovo spojitost s "příběhem") je jeden z nejnudnějších, nejnezajímavějších a nejpitomějších filmů, co jsem kdy viděl. Zajímavost: Kurosawa po uvedení této blbosti v Japonsku, kde velmi propadla, chtěl spáchat sebevraždu, vůbec se mu nedivím. :) (03.12.2006)

Tento film vyzerá scenárom a dialógmi akoby od nejakého amatérskeho tvorcu. Preto je ťažké ho sledovať, keď texty s dejom často nedávajú zmysel. Myšlienky o neznesiteľnej biede v slume a situáciách bez akéhokoľvek východiska sú tak podané málo zrozumiteľne, ale pri dobrej vôli by sa do nich dalo preniknúť. Pomalosť filmu tomu príliš nepomáha a tak som zostal niekde na polceste k plnému pochopeniu. Slum je akoby zbierkou všemožných psychických porúch detí aj dospelých, najmä alkoholizmu, samovražedného konania, neúcty k životu, trochu sa tak režisér opakuje z iných filmov. Slabšie tri hviezdy. (04.09.2017)

Dost odlisne od ostatnych kurosawow a nie len tym, ze je to farebne, ale cele to ma taky iny nadych ani to velmi neviem opisat. Film sam osebe bol vyborny avsak na mna bolo zopar s tych pribehov trosku moc depresivnych. Celkom prekvapene som zistil ze notoricky znami zaber s sackom vo vetre z american beuty ma povod v tomto filme a tam to len bolo dotiahnute do dokonalosti to len tak pre zaujimavost. (12.01.2008)

Blázen na trati, blázen na trati! Když mi došlo, že se Kurosawa v Dodeskadenu ubírá cestou mozaiky osudů, prohrával jsem si s myšlenkou přepnout na Království zombie. S Kurosawovými filmy situovanými do Japonska druhé poloviny dvacátého století jsem dosud měl jen fantastickou diváckou zkušenost, zde mě zpočátku rozladila též slabá, jakoby televizní výprava i Kurosawou poprvé přijatá barevnost. (Dlužno podotknout, že jsem měl k dispozici dost nekvalitní převod na DVD z edice LK.) Od začátku mě děsil též nepatřičně jásavý soundtrack Tóru Takemicu. Jakmile se jednotlivé domácnosti slumu začínají otevírat, je jasné, že volba mozaiky nebyla zvolena kvůli nosných nápadů. Každý z paralelně se odvíjejících příběhů je silný, originální, značně nepředvídatelný a mohl by dost dobře fungovat jako samostatný film. Tento dojem umocňuje skutečnost, že každý z protagonistů ilustruje jiný aspekt života v chudinské čtvrti a zároveň uplatňuje jiný žánrový přístup, aniž by tříštil formu - ve filmu se paralelně odvíjí kriminální příběh, alkoholická fraška, bergmanovské drama i hořká gorteska. Všechny střípky spojuje prvek srdcervoucí bídy, která může vzbuzovat v současném opečovaném divákovi mylný dojem, že to Kurosawa trochu přehnal. Sociální rozměr kulminuje v nesnesitelně drásajícím příběhu o dvojici otce a syna obývajících autovrak, završeném pointou, která dostane slabší diváky do kolen: Podívej, bazén už je hotový! Přes počáteční pochybnosti jsem se v kolenou ocitl i já. Není divu, že film komerčně selhal, to se zkrátka vynikajícím, náročným dílům někdy stává. (17.02.2022)