Ran
Ran
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrají:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (více)Obsahy(1)
Zámožný pan Hidetora se na oslavě svých 70. narozenin rozhodne rozdělit panství mezi tři syny. Nejmladší Saburo se ho pokouší odradit od ukvapeného rozhodnutí, ale pyšný a tvrdohlavý vládce se ho zřekne. Když se starší synové ujmou vlády, rychle se obrátí proti svému vlastnímu otci a začnou usilovat o úplnou kontrolu nad celým uzemím. Hidetora musí nakonec v krvavé bitvě opustit své vlastní království a vyrovnat se s důsledky násilné a kruté minulosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (196)
Jde přesně o typ akčních a válečný filmů, které nemám ráda. Vedla mě touha vidět aspoň jeden film Akira Kurosawa a toto nebyla zjevně šťastná volba. Dlouhou stopáž jsem doslova přetrpěla. Viděno v původním znění s titulky. ()
Všechno by mělo mít nějaké uspořádání. Když si špatně nachystáte bar, tak polovinu věcí nenajdete, tu druhou rozbijete a uděláte více zmatku než užitku. Vžyť je to jednoduše stejný jako s nábytkem, pokud si dáte postel ke dveřím, těžko budete procházet, ale to bych mohl pokračovat do nekonečna. Tenhle film není prostě uspořádaný! Jakoby se vznášel metr nad zemi a nechtěl spadnout na zem. Tohle, pane Kurosawo, vážně neocením, ani přes to, že si vás opravdu vážím. Mám pocit, že tohle jste si točil pro sebe. Takový epitaf. Pokud je v historickém, středověkém, válečném velkofilmu pouze jedna bitva, a k tomu totálně nevěrohodná, je něco určitě špatně! ()
Kurosawa považoval Ran nejen za svůj nejlepší film, ale dokonce za nejlepší film vůbec. Není se čemu divit, tento film splňuje všechny možné i nemožné aspirace kultovní záležitosti. S nadsázkou lze prohlásit, že je zde obsaženo vše. Je zde zakódovaná jakási všeplatná pravda o lidstvu ve všech jeho érách. Komplexní scénář mistrně propojuje osudy mnoha postav, aby vyústil v drama antického ražení. Tyto postavy jsou zástupné smyboly za všechny možné lidské chraktery. Kurosawa k nám vysílá jací jsme a jací jsme byli už od počátku věků. Scéna vypálení třetího města, v níž zcela chybí zvukové efetky a je pouze doprovázena temnou hudbou patří k nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec.A když nakonec slyšíme repliku o tom, že bohové ani Budha se nám zhůry nesmějí, nýbrž pláčou nad naším konáním, je jasné co nám pan režisér chtěl sdělit. Navíc je film pojat vskutku megalomansky. Kurosawa musel nechat do Japonska dovážet koně, nechal postavit zámek na úaptí hory Fuji, aby ho nechal spálit. Nechal ušít 2 000 kostýmů a rozdal je hercům, aby je onosili do věrohodné podoby. Vše je na svém místě a dokonalé. I samotná hudba je silný hudební zážitek. Výsledkem je nekomerční velkofilm, který patří mezi Kurosawova veledíla. ()
Historický opus Mistra kurosawy, tentokrát v barvě:-)) ()
Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. ()
Raději nechme promluvit jednu z vedlejších postav:" Neurážej Boha, je to on, kdo pláče nad krutostí lidských bytostí, nad hloupostí těchto stvoření, kteří věří , že jejich přežití závisí na zabíjení. Žádný Bůh nás před ním neochrání. Není to nic divného v tomto krutém světě, lidé hledají jen smutek a ne radost. Ty hloupé bytosti bojují za smutek a utrpení, vyžívají se v potocích krve." ()
Celkem pozdní Kurosawův počin jasně dokazuje, že i v pětasedmdesáti byl tento MISTR stále na vrcholu svých sil, neboť Ran se může směle zařadit mezi jeho mnohem starší samurajské filmy, mezi ty nejlepší z nich. Úžasný zážitek a velmi mě hřeje pocit, že mám ještě několik DVD s Kurisawovými filmy, které jsem ještě neviděl!....Barva dává již tak nesmírně působivé vizualitě zcela nový rozměr! ()
Akiru Kurosawu mám rád najmä z jedného dôvodu - pre jeho dômyselnú réžiu, prácu s hercom a precízne jemné rozprávanie veľkých príbehov, v ktorých sú postavy len figúrkami na šachovnici osudu. Shakespearov Kráľ Lear (ako ostatne aj ďalšie diela tohoto veľkého dramatika) je látkou ako stvorenou pre Kurosawove charakteristické pozvoľné rozvíjanie deja, okázalé herecké výstupy, kvetnaté dialógy a v neposlednej rade pompéznu výpravu. Kamera snímajúca nádherné horské panorámy, komorné palácové priestory aj bojovú vravu (už som takmer zabudol, aký masaker vie Akira rozpútať na bojisku - a že v tomto prípade červenou skutočne nešetril) je skvelá, a je vidieť cit pre výstavbu scény. Práve preto je veľká škoda, že, nech je drvivá väčšina filmu akokoľvek technicky vyladená a na úrovni, niektoré zábery sú neprehľadné, zle kompozične usporiadané alebo len réžijne nevyrovnané oproti zbytku; našťastie je takých pomerne málo. Vyzdvihnúť naopak treba ako vždy vynikajúci hudobný sprievod Tóru Takemicu a, čo už je samozrejmosťou, famózny výkon Tacuja Nakadaia, excelujúceho ako v polohe neľútostného tyrana a krutovládcu, zaslepeného vlastnou tvrdohlavosťou, tak aj bláznivého pomäteného starca, odsúdeného k pozorovaniu zániku vlastnej krajiny a rodu, prenasledovaného svojimi činmi a démonmi minulosti. No a opomenúť nemôžem ani nemenej skvelú Mieko Haradu v roli pani Kaede, ktorej jediným cieľom je zničiť všetko, čo Hidetora vybudoval, a jeho synov nechať trpieť a umierať za jeho chyby. Nebyť pár malých pošmyknutí, bola by to dokonalosť sama. 85% ()
Jednoducho a pútavo vyrozprávaný príbeh tak trochu o Svätoplukových prútoch v japonskej verzii a s vycibrenou réžiou pána Kurosawu. Úvod a prvá polovica sa mi páčili najviac - veľmi šikovné gradovanie celej situácie okolo nerozumného rozdelenia vlády medzi synov. Stred sa potom trošku zasekol, niekoľko pasáži sa mi zdalo zbytočne naťahovaných, pričom to miestami zachádzalo až do nudy. Avšak záver pripravil nádhernú pastvu pre oči, veľkolepú výpravu, výborne zvládnuté bitky i rozumný koniec. Hotové nešťastie, keď za chyby rodičov zomierajú ich deti... 75/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. ()
Ran mě trochu zklamal, ve srovnání s jeho staršími filmy - dvě a půl hodiny skoro čistého divadla s šesti hlavními herci do kterého najednou hodí neuvěřitelně epickou bitvu (resp dvě) jakou japonská kinematografie nikdy neviděla. Příběh je to nestárnoucí, ale tohle provedení je trochu nesourodé. 7/10 ()
Výprava je naprosto skvostná, jen některé pasáže jsou příliš táhlé. Škoda výborného filmu, když se rozplizává do nudy. A celkem by mě zajímalo, co měl Kurosawa proti starým hercům, že starce musel zase hrát mnohem mladší člověk. ;-) ()
Velice silný zážitek, ale určitě ne pro každého. Některé scény jsou sice až trochu moc natahované a rozhodně se nedá říct, že se jedná o nějaký válečný nářez (válečných scén je tu vskutku poskrovnu), ale i tak je to opravdu hodně dobrý a pozoruhodný snímek. Hlavní je tady především příběh. Pokud Vás nezaujme on, může Vám být jedno, že výprava, hudba, herci a kostýmy jsou úžasné. Sice to tak je, ale jak říkám, pokud Vás nezaujme příběh, bude to pro Vás při nejlepším jen skvěle natočená nuda. Ran Vás buď absolutně pohltí nebo dokonale zklame (a uspí). ()
[6/10] (Greenwich, Herald Ace, Nippon Herald) (Barevný /// Produkce: Masato Hara, Serge Silberman /// Scénář: Masato Ide, Akira Kurosawa, Hideo Oguni podle divadelní hry Král Lear Williama Shakespeara /// Kamera: Asakazu Nakai, Takao Saitó, Masaharu Ueda /// Hudba: Tóru Takemicu /// Oscar: Emi Wada (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Akira Kurosawa (režie), Joširó Muraki, Šinobu Muraki (výprava), Takao Saitó, Masaharu Ueda, Asakazu Nakai (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Kráľ Lear meets Svätopluk meets Soľ nad zlato meets staré japonské legendy. Ono tie legendy, história a beletria sa akosi všade na svete podobajú, asi že sme všetci rovnakí. No čakal som o niečo viac, vzhľadom na kultovosť tohto diela. Trošku slabšie ako Lawrence, ale vizuálne a tempom na podobnej úrovni. S dnešnými blokbasterami by som bitky v ran neporovnával, vtedy boli všetci bojovníci komparzisti. Ale dnes mi tie monumentálne bitky, aj keď digitálne, pripadajú o dosť záživnejšie. (P.P., Kr. N., Alexander....) ()
Na půdorysu Krále Leara vystavěl Kurosawa strhující příběh, který spojuje skvělé herecké výkony, velkofilmovou výpravu, po zásluze Oscarem oceněné kostýmy, dynamickou kameru a hledat na něm nějaké mouchy je opravdu dřina. ()
Veľkolepá záležitosť z ktorej som momentálne veľmi nadšený. Je vidieť, že príbeh o troch nezlomných prútoch funguje aj v ďalekej Ázii, nielen u nás. ()
Úžasný film, a to nejen díky působivým akčním scénám a krásným kostýmům, ale především díky silnému a dojemnému příběhu. ()
Kurosawa opět nezklamal a opět jsem mohl vidět film s přepálenou stopáží a nudným dějem. Naštěstí Ran je snesitelnější než Rašamon. Ve filmu můžete vidět dobré herecké výkony a slušnou výpravu a to hlavně ke konci snímků. Naivně jsem doufal, že se dočkám trošku více bitev. Bohužel k vidění je jen jedna a to závěrečná. ()
Shakespeare podle Kurosawi. Velkolepé dílo, které není nijak svižné ale vtahující určitě. ()
Japonský režisér a scenárista Akira Kurosawa se právem zapsal do celosvětového filmového hledáčku, protože šlo o filmaře velmi výrazného, ve své práci naprosto přesného a především skutečně talentovaného. Kurosawa byl silný puntičkář, který točil jen když bylo to nejideálnější počasí a celkově se řádí mezi takzvané režiséry perfekcionisty. Jeho nejznámějším filmem je asi přece jen Sedm samurajů, tenhle japonský velikán toho má ale na kontě mnohem více a v jeho kariéře najdeme 32 filmů pod kterými je podepsaný jako režisér. Krom Sedmi statečných poté mezi jedny z jeho nejslavnějších bijáků patří právě Ran. Samotná myšlenka na film u Kurosawy vznikla při čtení článku o válečném lordu Mori Motonarim, který díky svým třem synům, kteří k němu byli loajální ovládl mnoha území a právě díky jeho synům se stal válečným lordem. Kurosawa poté přišel se svým scénářem, který pracoval s myšlenkou co by se stalo kdyby jeho tři synové zase tak loajální nebyli. Velmi výrazně poté Ran ovlivnil Král Lear od Williama Shakespeara, z jehož Kurosawa hodně čerpal a stejně jako v Ranovi tak i Král Lear pojednává o stárnoucím válečném lordovi, který předává moc svým dětem, s tím rozdílem, že ve hře Williama Shakespeara má Lear tři dcery. Ran si nicméně z Krále Leara bere důležité elementy a proto se dá skutečně považovat za adaptaci Williama Shakespeara. Především se ale sluší dodat, že Run je skutečná ukázka tvůrčí kreativnosti Kurosawy a důkaz toho jak výrazný tvůrce byl. Ran je především film, který těží ze svého vizuálního podání proti kterému prostě nejde vytknout vůbec ale vůbec nic. Ran má naprosto překrásnou kameru a naprosto skvěle pracuje s barvami. S tím má spojené překrásné kostýmy na kterých se skutečně nešetřilo a film byl za ně právem oceněn Oscarem. S tím je zase spojená naprosto překrásný výběr lokací pro výpravu. A též má film bravurní bitevní sekvence, ta první (ze dvou) je vyloženě neskutečně silná a Kurosawa v ní předvádí naprosto brutální jatka. Dopomáhá tomu i výborná hudba Tórua Takemicueho. Akiro Kurosawa zde především funguje jako opravdu silný vypravěč. U Rana sice přece jen trvá prvních pár minut než vás vlastně donutí se do vyprávění ponořit, skutečně se mu to ale po pár minutách povede a i přesto, že je Ran přece jen možná trošku přetažený a mohl být kratší po celou dobu funguje. Jenom je tohle přece jen možná film u něhož vizuální stránka převládá nad stránkou příběhu a vyprávění. Opět je nutné připomenout, že Ran není film s nezajímavým příběhem nebo, že by neměl totálně silné pasáže. Naopak jsou v něm najít třeba silné metafory nebo zajímavé podtexty. O stárnoucím pánovi Hidetorovi se například postupem čím dál tím více dozvídáme, že opravdu nebyl žádný svatoušek a možná si tak vše co se děje okolo jeho synů zaslouží. Všechny postavy tu vlastně mají nějaký smysl motivace, někteří se chtějí Hidetorovi pomstít, někteří mají trochu prostější motivaci- Chtějí prostě moc! Je tu nicméně problém, že ve finále tu skutečně není postava ke které by se dal vytvořit nějaký silnější vztah. Nepodaří se tu vybudovat ani u nejmladšího z Hidetorových synů ani u moudrého rádce. A je to ve finále sice škoda, zároveň mi ale tenhle fakt už dlouho nevadil u žádného filmu méně než právě u Ran. I přes vážný příběh tu nechybí jisté pokusy o humor, ten mě ale třeba právě na rozdíl od Kurosawových Sedmi samurajů nechával většinu času chladným a více jsem si užíval pokusy o černý humor, kterého ve filmu není zase tak moc, jakmile ale dorazí tak stojí za to. Pořád jde především ale o opravdu tragický příběh ze kterého je ona inspirace z Krále Leara cítit opravdu velmi a i díky skvělým hereckým výkonům se dá ta napjatá atmosféra všude kolem uvěřit. A to je u takového silného příběhu potřeba, především ale potěší, že veškeré menší podzápletky nebo charakterní vývoje někam vedou a mají smysl, což bohužel taky není pravidlo vytesané do kamene. Ve finále se dokonce objeví i jistá forma lítosti i přesto, že ještě pár minut nazpátek byste dotyčné postavě přesně takový osud přáli. I to je ale ukázka celkem silně vystavěného budování, které se tu Kurosawovi a spoluscenáristům povedlo. I když je pravda, že tu pořád měli kliku v silné předloze samotného Shakespeara. Sluší se ale dodat, že je Ran ve finále přece jen spíše volnější a Kurosawa tu přišel i s novými prvky. A právě kombinací Shakespearovské předlohy a Kurosawova vtisku vzniklo něco tak výjimečného a právem dodnes ceněného. Ran je spíše ,, jen´´ silné vizuální veledílo než dokonalá filmařina po všech stránkách. Je ale ukázkou skvělého tvůrčího týmu, který krom Kurosawova perfekcionizmu stojí také na výborné kameře, výborné výpravě, bravurním kostýmům nebo také silně funkční hudbě a celkově bezchybné vizuální stránce. K dokonalosti tomu přece jen něco malinko chybí a něco z filmu mohlo jít ven úplně nebo do něj jít alespoň v trochu pozměněné formě, přesto všechno ale přece silný filmový zážitek, který dokazuje, že Kurosawa nebyl veleben omylem...... () (méně) (více)