Doktor Mabuse, dobrodruh I.
Dr. Mabuse, der Spieler
Dr. Mabuse, the Gambler
Režie:
Fritz LangKamera:
Carl HoffmannHrají:
Rudolf Klein-Rogge, Alfred Abel, Bernhard Goetzke, Paul Richter, Hans Adalbert Schlettow, Georg John, Károly Huszár, Grete Berger, Lydia Potěchina (více)Obsahy(1)
Mabuse zuří, když mine cíl. Mabuse se tetelí rozkoší, když cítí nadcházející triumf. Mabuse je génius zločinu a zároveň prostý smrtelník ovládaný vlnami vášně. Narozdíl od svých předchůdců upíra Nosferata nebo Caligariho je to postava z masa a kostí. Fritz Lang navazující na rané expresionistické opusy se obrací k současnému životu, který v poválečném Německu znamenal vlnu hospodářských nepokojů. Jedním z těch, kdo využívá nadcházející bídy, je právě Mabuse lavírující mezi podsvětím a smetánkou. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (36)
Hroooozně dlouhé, ale dost dobré na to, aby se to zhlédlo....druhá půlka se mi líbila víc než ta první. Každopádně jsem rád, že jsem k tomu dostal odvahu :-) ()
3,5 Výborný raný kriminálny thriller s mysterióznymi prvkami o jednom geniálnom bossovi podsvetia. Pripomína trochu Les Vampires z roku 1915 (aj svojou enormnou dĺžkou), len je dospelejší, inteligentnejší a prepracovanejší. Do očí udrie úchvatný obraz, ktorý v reštaurovanej verzii z roku 2000 vynikne v plnej nádhere. Scenár je dobu vzniku veľmi rafinovaný, vo filme sa objaví množstvo veľmi zaujímavých postáv, perfektne zahratých hercami (Rudolf Klein-Rogge ako Dr. Mabuse,, Alfred Abel ako gróf Told a ďalší). V druhej polovici sa začína žiaľ trochu kopiť naivita v scenári (neskutočná neschopnosť prokurátora odhaliť Dr. Mabuseho), ale napokon mimoriadne pôsobivý záver všetko napraví. ()
V mnoha směrech nepochybně bomba. Oceňuji herecké výkony, tak vzdálené "němému" přehrávání. Nápadité bylo svícení scén a kamera, která v kombinaci se střihem řešila mnohá technická omezení. Dekorace, mezi kterými vede apartmá hraběnky Toldové, plné expresionismu. Nade vším pevnou rukou vládne Lang, schopný udržet si pozornost po celých skoro tři a půl hodiny a schopný bez většího zaškobrtnutí odvyprávět celý, dosti komplikovaný příběh. ()
Tak neskutocne dlhy film som este nevidel a este k tomu nemy. Ta extremna dlzka filmu, len tomu ublizila a z filmu sa tak stala nuda, coho nasledkom bolo, ze film som musel dopozerat na viackrat, aby som to zvladol dopozerat az do konca. Film zrovna nebol zly, ale ked tie zdlhave sceny, ktore nikde neviedli bolo neurekom, tak to som fakt nemusel. Hororom by som to tiez nenazval, ak tym nemyslia tie sceny, kde boli halucinacie, tak nech je tak, ale pre mna to urcite nebolo hororove. ()
Výborné herecké výkony, progresivní metody natáčení a velmi dobrý příběh. Kvůli několika drobným místům na kterých to skřípe musím hvězdu ubrat, přesto jde o něco, co musí každý fanoušek pohyblivých obrázků vidět. ()
Prvních asi 30 minut byla celkem pecka, pak se ale děj zastavil natolik, až mi přišlo že film jede pozpátku. Možná to bylo tím, že jsem film sledoval v nevyvětrané místnosti ve třicetistupňovým vedru na jedné z nejnepříjemnějších židlí na kterých jsem v životě seděl. Ve chvíli kdy se film pomalu zase rozjel (bylo to počítám tak posledních patnáct minut) už jsem byl v takovém stavu apatie jako Bob Marley na centrifuze s koňskou dávkou sedimentů v krvi. Aneb abych citoval divadlo Sklep - "Vy říkáte objemný, široký, já říkám především dlouhý." Oproti geniální Metropolis Mabuse působí jako Aťka Janoušková vedle Nikolaje Valujeva. ()
Vidět film na jedno posezní je poměrně ultimativní zážitek, na který jen tak nezapomenu. Kupodivu s udržením mé pozornosti film problém neměl a to i přes mnohdy zbytečně natahované scény a pekelně dlouhé mezititulky. Oproti dnešní produkci film v ničem nezostává, zápletka je tuctová, vozy i tehdy po nárazu okamžitě explodovaly a za každým problémem aby člověk hledal ženu. Snad jen dnes ve filmu mrtvoly nedýchají. Závěrečné finále nepostrádá ani tempo a ani napětí. Délka však pro mnohé odvážlivce může být neodbouratelnou překážkou, což je škoda. Film by si určitě i dnes po 90 letech nějaké publikum zasloužil. ()
Fascinujúca snímka, ktorá je jednoducho rozprávaná a pritom nenudí a to i napriek enormnej dĺžke. Iste, dalo by sa to skrátiť, ale to by nevyznel Mabuse ako génius zločinu, ako arcizlosyn. Je úžasné pozorovať ako bol Lang už v roku 1922 na vrchole, ako režijnými trikmi opantal diváka. Nedá mi však nevytknúť silnejšieho protivníka na strane zákona či dobra, hoci v sympatickej postave von Wenka sa zračí silný chlap, predsa len som si musel viackrát búchať po čele ako niekedy lacne naletel, resp. ako mu chýbal dôvtip. Takto to bola proti Mabusemu nerovná hra. Film sa v závere s Mabusem vysporiada, vzhľadom na videné, až priveľmi ľahko, to mi tiež až tak nevoňalo. ()
Pouze druhá část.. ()
Tak jsem se těšila na dalšího skvělého Langa, ale bohužel Mabuse mě zklamal. Je to ukrutně dlouhé, nic moc se tam neděje a nemá to šarm, ani akci, ani nějakou nezapomenutelnou scénu. ()
Němá krimi Dr.Mabuse nabízí dobře stavěný příběh, bohaté dialogy (je jich až moc na němý film) a nechybí ani napětí. Ale toto vše je nic vedle hlavního atributu tohoto snímku - výborný Rudolf Klein-Rogge jako démonický Dr.Mabuse, jehož ďábelské oči si vyhlížejí další oběť. Bavil jsem se dobře, ale ve srovnání s pozdější Závětí doktora Mabuse má film právě nevýhodu němých dialogů, mladší pokračování se mi líbilo více. (Pozn.:Viděl jsem bohužel pouze první část filmu). ()
Tento film mal veľký vplyv na rozvoj hororového žánru. V časoch videa bola rozšírená verzia, ktorá mala iba 90 minút... Klasická verzia je veľmi dlhá a trochu nudná, ale aj tak zvládnutá. Hlavne skvelí herci. ()
Napriek veku snímky ma to bavilo. Priznám sa, že niektoré efekty mi dokázali vyraziť dych. Čo sa týka postáv, tak najzaujímavejšou je grófka Toldová, ktorá mi príde najviac prekreslenou postavou tejto snímky. Prokurátor je dobrák, o ktorom divák nič nevie, okrem toho, že chce chytiť Mabuse. Samotný Mabuse je potom typický zločinecký génius, ktorý síce hovorí o ovládaní všetkého, v realite ale len podvádza v kartách. Rudolf Klein-Rogge mu ale dodáva tú správnu diabolskú auru. Hudba tiež sadla a scény nádherne dokresľovala. Som ale vďačný, že kino Lumier to premietalo v dvoch častiach, lebo neviem, či by som tých 297 minút zvládol. ()
Super dlouhá stopáž, nicméně stojí za to (tak dlouho, jak sledujete nějakou restaurovanou verzi, jinak je všechno v mlze a z filmu není nic). Pořád se něco děje a kostýmy jsou perfektní. Ač se nejnebezpečnější zločinec světa zabývá pouze podváděním v kartách a tisknutím falešných peněz, schopnosti na ten titul má. Konec je šitý trochu horkou jehlou, ale při délce filmu se to dá přehlédnout. ()
Doktor Mabuse - hazardní hráč, mistr převleků, nebezpečný gangster. Není divu, že si tato temná postava zajistila návrat v několika dalších filmech. Rudolf Klein-Rogge má opravdu démonický pohled a Fritz Lang opět dokazuje, že byl mistrem. ()
Motto: "Expresionismus je hraní, ale proč ne? Dnes je všechno hraní!" Ztotožňuju se slečnou Carou Carozzou, pro níž byl doktor Mabuse – jak věřím – láska na první pohled. Jsme teprve v roce 1922 a už tu máme stoprocentního Langa, dokonale propracovaného. Teď odhlížím od související technické stránky: výborná kamera Carla Hoffmanna s detaily a filmovými triky, paralelní střih souběžných scén apod. Filmové vyprávění se člení do 4 x 3 dějství, jejichž motivy se postupně opakují (prvnímu dějství odpovídá čtvrté, druhému páté atd.). Pokud se tedy v úvodním dějství Velkého hráče představí několikrát namaskovaný Mabuse, ve čtvrtém se nalíčí Wenk (a vlastně jen jeho mabusovský převlek mu umožní odolat hypnóze Tsi-Nan-Fu). Lang staví vedle sebe burzu s hráčským doupětem i maličkými detaily (v prvním případě jde o koncerny s Kávou a Kakaem, v dalším je otázka na Karty nebo Kokain). Další propojení: nějaký opilec s baretem (samozřejmě Mabuse) vstupuje do křivolaké uličky evokující Dr. Caligariho a vítá ho ženská se slovy "Konečně zase jednou táhneš domů, ty špinavý prase!" V analogické scéně se hraběnka omlouvá za manželovu sbírku moderního umění a přiznává se, že "hledá v nočních lokálech a hráčských doupatech zotavení z mrtvolného atmosféry jeho domu". Opět expresionismus a téma domova. V 3./6. dějství při rozhovoru s Wenkem/Mabusem hraběnka pozoruje sousední hráče (hypnotizované aristokraty: Rusku/hraběte), ale zatímco Wenk hraběnce umožní z klubu utéct domů, Mabuse ji z domova unese. "Jak přijde žena jako vy do takového prostředí? Mezi šíbry, hráče a děvky?" – "Máme znavenou krev, pane von Wenku! Potřebujeme senzace docela zvláštního druhu, abychom život mohli snést!" Ve druhé scéně je nejúžasnější, že hraběnka vypráví Mabusemu o Cařině lásce k němu, aniž by kdokoli z nich věděl, že jde o Cařinu lásku k němu. I Mabuse je slepý! "Není láska, jen touha!" V 2./5. dějství Inferna dojde vždy k neúspěšným pokusům o zavražení Wenka a vše končí Carou/Mabusem v pasti (i když ten aspoň hlásí boj). V 3./6. dějství je obsazení ulice dělníky/povolání vojska. Telefonát Wenka s Mabusem zatím úspornými mezititulky vysvětluje ústřední spor. Když ho státní zástupce vyzve, aby neodporoval státní moci, Mabuse odpoví: "Cítím se tu jako stát ve státě, s nímž jsem odjakživa ve válečném stavu!" Ano, Mabuse není pouhý padouch, on vytváří paralelní mocenskou ("státní") strukturu. Tučný Hawasch je zastřelen stejně jako Pesch (byť přesně opačně: z ulice) a oproti Peschovi je uvězněn Georg (na zeď napíše jméno Götz von Berlichingen, což je Goethova hra, ale údajně má rebelantský rytíř asociovat vzdělanou "anarchistickou" kulturu) a místo něj promluví Spoerri. "Drž hubu, Spoerri! Pamatuj na Pesche!!" No a na Mabuseho čekají stejně jako na hraběte "noční strašidla" (Hull má tentokrát skvělý make-up). Celá první část dvojfilmu nazvaná Velký hráč vlastně ukazuje hráčův vzestup a celá druhá (Inferno) jeho pád. Dohromady jde o proces zkoumání toho, jak se velký hráč stane falešným, jak ztratí svůj domov. Zatímco v první části se Mabuse aktivně zaplétá do osudů Hulla a hraběnky (2. a 5. dějství), v druhé části je nucen pasivně přijímat kontakt od hraběte a Wenka (1. a 4. dějství). Zajímavé: Mabuse je neustále ukazován doma, ale Wenk akorát v kanceláři. Když jsem si k filmu dělal titulky, myslel jsem, že Dr. Mabuse oplatí Wenkovi návštěvu, ale on přišel opět jen na státní zastupitelství. Wenk totiž žádný domov nemá. Zfixlovaný lísteček s příkazem Sandora Weltmanna "odeberte se domů a jděte spát" je velice ironickou poznámkou. "Šňupni si kokain, srabe!" () (méně) (více)