Tísňové volání

U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] (30.11.2022)

Krásná, tvůrci filmu nezamýšlená facka naším současným filmovým tvůrcům, kteří pořád brečí, že nemají peníze na natáčení a když už teda je seženou a něco sesmolí, tak to jsou převážně samé sračky. Tady je důkaz, že o penězích to není – stačí jen nápad, vizi a šikovného řemeslníka. Skoro 90 minut je jako 10, má to napětí, má to zhruba ve druhé třetině nečekaný zvrat, prostě, jak se v poslední době přesvědčuju, tak Dánové jedou! (14.02.2019)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Moc hezky vypointovaná nervozita. Začátek a první rozhovor s unesenou strhne, postupně se tempo vinou začleňování ne tak zajímavé osobní linie rozmělní, ale uvěřitelnými dialogy a silnými (nikoli nějak šokujícími) zvraty drží film plnou pozornost po celou sympatickou stopáž. Originální zpochybňování viny a neviny a pracovní morálky nakonec vítězí nad čistě formálními kvalitami a autenticitou, a není to vlastně vůbec špatně. 75% (24.01.2019)

Keď nedokážete pomôcť sám sebe, aspoň sa pokúsite pomôcť druhým. Pre dôvod umlčania vnútorných démonov, pre pocit katarzie alebo jednoducho preto, že už konečne potrebujete vo svojom živote urobiť niečo správne. Lenže vo všetkej tej snahe možno nerátate s tým, že pravda nie je vždy tam, kde ju chcete vidieť... Dokonalá práca so zvukom, výkon, ktorý stojí v podstate len na Jakobovi Cedergrenovi a perfektné napätie. Budem sa opakovať, ale sever je proste sever. Videné na AFF 2018. (01.07.2018)