Zelig

Obdivuju nápad, pár dobrých vtípků (celý ten monolog o bití) a zapálení, které Woody do tohoto snímku dal (viz. zajímavosti) ale i přes stopáž pouhých 79 minut jsem se stihl mnohokrát nudit. Zelig a jeho proměny jsou vtipné v prvních pár případech, pak mi to přišlo zbytečné a nevtipné. Nicméně film jako celek není tak špatný, jak říkám, pár vtipů mě opravdu pobavilo a Mia Farrow jako doktorka taky nebyla k zahození. Něco mi říká, že tomuto filmu "musím" dát ještě jednu šanci, takže dnes zde nechám 60 % s tím, že za pár let se k tomuto filmu vrátím. Uvidíme, co napíšu potom… (09.09.2012)

Woodyho nápady nepoznajú konca, ak si neberie na paškál citové prepletence vzťahového charakteru, tak prichádza na rad štúdia jedného komicky narušeného psychopata umocnená dokumentárnym spracovaním a autentickým zasadením do vtedajšej doby. Mala som pocit, akoby som sa dívala na večerné správy, Woodyho premeny boli síce vtipné a scéna, kde Hitler diktátorsky prednáša a Woody sa bezmocne krčí v jeho tieni, by si zaslúžila 10*, ale aj tak to nie je to pravé orechové a od rodeného cynika trošku slabý prejav. Na jedno pozretie bohato stačí. (09.09.2010)

Viete čo majú spoločné Jára Cimrman a Forrest Gump? Leonarda Zeliga. Pseudodokumentárná fráška plná tých pravých, svojských allenovských hlášok a fráz, pričom sa tu režisér stáva aj umelcom vizuálne cítiacim, čo sa mu v minulosti veľmi nestávalo ( nemyslím tým ale to, že by netočil remeselne dobre natočené snímky ). (02.12.2023)

Musím se přiznat, že jsem se sám několikrát načapal v představě, že ti herci v Proměnlivém muži přehrávají a že jsem se dozvěděl zajímavou věc o tom kdo přerušil Hitlerův projev - ale kurňa, vždyť je to mystifikace! Film tak přesvědčivý, od samotné hudby, výkonů, dokumentárního zpovídání a dalších maličkostí, které však nezůstaly opomenuty a tvoří úžasný celek.Od této chvíle přebírá Zelig pochodeň mého nejoblíbenějšího Woodyho filmu, kterou až do této chvíle neslo Seber prachy a zmiz. (08.11.2005)

"Musím na tu masturbaci, jinak začnou beze mě." Občan Zelig. Co vypadá jako jednorozměrná blbina je ve skutečnosti mnohovrstvým, neuvěřitelně (a přitom nepředvádivě) vypiplaným mockumentárním zamyšlením nad základními filozofickými otázkami člověka (utíkajícího před sebou samým) i společnosti (projektující si do lidského chameleóna své aktuální obavy), kterou lze ve druhém plánu číst jako sebereflexivní úvahu nad mediálními obrazy a životem celebrity nucené jít z role do role za postupného vytěsňování vlastní identity. Jeden z formálně nejodvážnějších a nejoriginálnějších Allenových filmů, který množstvím podnětů hravě strká do kapsy Forresta Gumpa i většinu vážných biografických filmů. (Mimo jiné kvůli Allenově nespokojenosti s prvními sestřihy jde o jeho nejkratší film.) 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anais, troxor (12.11.2005)