Fantom opery

Fantom opery z roku 1943 se v mnohém liší od svého staršího bratříčka z r.1925 s Lonem Chaneym.Zatímco starší verze byla laděna opravdu spíše jako horor znetvořený erik byl monstrum v pravém slova smyslu,tady je vše spíš lehce komediální se smutným koncem,působivými operními vložkami a Erik Claudin mi přišel vykreslený jako ubožák,který dokud nebyl znetvořen, pomáhal mladé zpěvačce nezištně a nikomu neubližoval,ale potom se pomátl a začal zabíjet,oproti verzi s Chaneym mi ho bylo i líto.Barva mi tady nepřišla jako dobré řešení,všechny barevné filmy tehdejší doby mi připadají jako vymalované pastelkami.A taky barva hodně ubrala filmu na atmosféře,jako černobílý by získal hodně na působivosti.Možná by si i zasloužil místy prostříhat,aby se zrychlilo místy moc rozvláčné tempo.Celkový výsledek ale o něco převyšuje věčná pokračování universalovských hororů s Frankensteinem a Draculou,proto dám 4*. (29.08.2006)

Na tuto verzi Fantoma opery se dá dívat ze tří úhlů - a ani jeden není moc lichotivý. První nabízí srovnání s Lerouxovým románem, což by byl totální výbuch, společného to kromě názvu a prostředí pařížské Opery jinak nemá už téměř nic. Druhý pohled nabízí srovnání s ostatními verzemi tohoto příběhu, což sice proti Schumacherovým nepovedeným vizuálním orgiím nedopadá vůbec špatně, ale ve srovnání s geniální němou verzí z roku 1925 jde o propadák. Chaneyho film by tuto operní romantiku zadupal do země. A tak zbývá jen hodnocení filmu jako samostatného celku: a ten je vcelku smířlivý. Sice tam bylo strašně moc opery, na kterou mi vůbec nevadí zajít do divadla, ale tady neskutečně zdržovala, a také komické výstupy Eddyho a Barriera, které jinak tragicky laděný příběh posouvaly kamsi k Singing in the Rain. Claude Rains je ovšem skvělý, výprava hezká a naivita místy i roztomilá... Film samotný tedy špatný vůbec není, jen je to úplně jiný žánr, než by měl být, a název hororové klasiky si pouze vypůjčil. (11.01.2014)

(5x) Kralevic mezi monstr filmy Universalu 40. let. Překrásný Technicolor, skvělá hudba a ještě lepší výprava, dokonalá tvářička Susanny Foster, komické interakce mezi dvěma nápadníky z nichž jeden je Nelson Eddy... více netřeba. A ono to má ještě výborného Claude Rainse. Musím se už také konečně pokochat téměř identickým Climaxem (1944), ve kterém oslintává Susannu Boris Karloff. #LFŠ (28.07.2015)

Hollywoodske 40. roky chrumkám ako králik. Chutia mi. Film noir s Veronicou Lake, melodrámu s Ritou Hayworth, muzikál s Fredom Astairom. I hororovú romancu s Claude Rainsom. Ak Dario Argento vo svojej verzii príbehu prináša groteskný horor a podivné monštrum s peknou tvárou, Lubin stavia na dojímavú drámu so znetvoreným hrdinom. A príliš spolieha na dlhé operné pasáže, ktoré dielu naozaj dodávajú zdanie veľkofilmu - ja osobne by som radšej uprednostnil menej hudby a spevu (napriek alebo práve kvôli tomu, že dej sa odohráva v opere) v prospech strašidelného aspektu príbehu. Pri scéne, v ktorej Fantóm píli reťaz lustra si divák uvedomí, že predovšetkým Rains je prototypom neskorších maskovaných maniakov. Byť fanatickým milovníkom opery, dávam plný počet. (14.03.2005)

Paradoxom je, že nástupom fantoma na scénu film stratil atmosféru a pôsobivosť úvodných scén. A začalo to excelentne, oživujúci farebný vizuál, kostýmy, temnota parížskych ulíc, decentný humor... Časom však horor zostal len v predlohe, jedna z vecí, ktoré ma dosť iritovali boli aj dlhé operné scény. (28.02.2018)