Andersonovy nahrávky

Sledujem, sleduješ, sledujeme. Za prorockú vnímavosť k dnešnej skutočnosti, kde je snaha všetko zaznamenať si režisér Lumet 80% zaslúži. Rovnako za netradičný spôsob nakrútenia, bezchybnú improvizovane elektronicky džezovú linku Quincyho Jonesa a poprehadzované časové posuny priebehu lúpeže a udalostí bezprostredne po nej, prepojené zvukom istého druhu druhu sledovacieho aparátu. Poznámka: Otázkou zostáva, ak je všetko o ľudskej činnosti, aktivitách a telefonátoch a e-mailoch kdesi zachytené, tak: kto bude selektovať nahrané? A kto strážiť aby neunikli iné intímne veci o nás do nesprávnych rúk, ktoré ich budú využívať či zneužívať z hľadiska spotrebiteľskej alebo profesnej kariéry. (český dokumentarista Karel Vachek mal dokonca v titule jedného svojho filmu otázku - Kdo bude hlídat hlídače?) Vo filme to zatiaľ stíhali, pretože odpočúvaných a kamerovaných bolo len pár zločincov, navrátivších sa z väzenia, ale už aj tam došlo k nelegálnym odposluchom a účelovým mazaniam nahraného. Človek - dozorca by musel žiť dvakrát tak dlho, aby vyhodnotil zo zaznamenaného dôležité. Stroje nezvládnu vždy vyhodnotiť všetko bezchybne. Preto nie je prekvapujúce, ak sa dozvedám, že priamo pred kamerami v uliciach Bratislavy sa odohrávajú predaje a aplikácia perníku či koksu a absolútne nič sa nedeje. Žiadny výjazd, nič. Kamera beží, drogy sa predávajú mladistvým a nič. Prítomné je len oko dozerača, ktoré neustále dozerá a nič neselektuje. Pretože nik na základe jeho zistení nekoná. (18.08.2014)

Lumetov pokus o vytvorenie štýlového 70.-tkového heistu s dobovým spoločenským podtextom vychádza čiastočne navnivoč hlavne z jedného dôvodu, a tým je silená snaha o odľahčovanie a hlášky. Pritom koncepcia príbuzná Melvillovmu Le Cercle rouge, v ktorej sa starosvetský Sean Connery ocitá v novej dobe a netuší, že od začiatku je len v inom väzení, ktorého steny sú neviditeľné, ale mreže všadeprítomné je výborná. A hlavne oči a uši, teda americký "Veľký brat", ktorý narástol do nedozerných rozmerov. Connery si nedá pokoja a šikmú plochu neopúšťa, vývoj je teda jasný - schyľuje sa ku grandióznemu heistu. A samotná (dlhá, predlhá, ale len v dobrom) scéna prepadnutia a lúpeže, prekladaná takmer dokumentárnymi rekonštrukciami z miesta činu po skončení a početnými retrospektívami je skvelá. Tu práve vidieť Lumetovu silu v detailoch, skrývajúcich spoločenské motívy (malá zásahová jednotka so "zaručenou šancou" na úspech, zverená v 70. rokoch do velenia černochovi je priehľadné svinstvo zo strany po sláve bažiacich veliacich dôstojníkov). Škoda, že film ako celok trpí papierom šustiacimi dialógmi a nevtipným poznámkami, nedostatkom režisérskej pozornosti k ostatným postavám a trochu suchopárnym vykreslením siete neustáleho dozoru a sledovania od radovej polície po FBI. Záver je mohutným preklenutím myšlienky filmu k reálnemu vyobrazeniu fungovania spravodlivosti a lovu veľkých žralokov prostredníctvom malých rýb. Celkovo však v konkurencii silnej režisérovej kinematografie trochu nedôstojné dielo. Bonusom je mladý Walken. 65% (05.07.2014)

V jednom z komentářů zaznělo, že film vytahuje do nadprůměru zvolený casting. Nesouhlasím. To, co tenhle film vytahuje v mých očích do vysokého nadprůměru, je chytrý a originální scénář, i když casting samozřejmě taky dělá svoje a herci odvádějí to nejlepší. Díky scénáři by snímek fungoval podobně i bez Conneryho v hlavní roli. Ostatně jeho postava je vším, jen ne hrdinou bondovského typu, vymyká se, jako ostatně spousta dalšího, všem zavedeným šablonám filmových kriminálek. Při sledování mě napadla spojitost s Psím odpolednem. Existují stovky filmů na téma bankovní loupeže, ale jen jedno Psí odpoledne. Lumet se dokáže u mě pohybovat na hraně několika žánrů. V Psím odpoledni se dokázal z komediální polohy nenápadně posunout až k existenciálnímu dramatu. V tomhle případě popisuje drzou ozbrojenou loupež za bílého dne, uvěřitelnou a působivou, aniž by se scénárista uchyloval k oblíbeným efektním a šokujícím scénáristickým hříčkám nebo ke klišoidnímu balastu. Vyloženě komickou scénu, kde se oběti přepadení radují ze zločinu, který rozptýlil jejich nudu, vystřídá bleskurychle lidská krev a tragika lidské smrti. Lumet k tomu ještě navíc propašoval jízlivou společenskou kritiku, protože o nahrávky tu ve skutečnosti jde nikoliv až v poslední řadě. Spolu s Coppolovým snímkem Rozhovor patří Lumetovy Andersonovy nahrávky k filmům, které si všímají ztráty soukromí a špiclování, které zvýhodňuje ty, kteří vlastní "uši a oči". Narozdíl od Rozhovoru není Lumetův film tak atmosférický, ale má svižnější tempo a je zábavnější. Ve srovnání s mnohem známějším a lépe hodnoceným, ale podle mě nemastným neslaným Serpicem, mi Andersonovy nahrávky přijdou mnohem diváčtější a funkčnější. Celkový dojem: 90 %. (29.04.2013)

Zvláštní film, tématem námětu i způsobem zpracování, jakoby okouzlený (ač vlastně spíše odhalující a varující) možnostmi (tehdejší) dobové techniky... Film nakonec působící až poněkud bizarně ve své obrazové i zvukové >modernosti< , kterou si touto - dá se říci >nestárnoucí< formou - mohl dovolit ztvárnit právě režisér, jako S. Lumet... I když vpodstatě vlastně líčí jen příběh jedné zpackané loupeže... A tak tohle pětihvězdičkové hodnocení budiž bráno i jako jakási pocta režisérovi za film, který i po téměř čtyřiceti letech je zajímavou sondou do problematiky neustálého >dozoru< a špiclování a vlastně právě pro dnešní dobu (natož pak tím více bohužel i doby budoucí) je svým způsobem vlastně velmi aktuální... - - - - - (poprvé viděno 11.3.2008 na dvd, komentář zde jako třetí - 11.3.2008) (11.03.2008)

Odposlechová technika sice mírně zastarala, ale myšlenka tohoto filmu rozhodně ne - spíše naopak. Bohužel. V Záznamech o Andersonovi se mi velice líbil Sean Connery, jenž tentokrát nehrál typického klaďase, podivná hudba Quincyho Jonese a především druhá polovina snímku, kterou zabírá fantasticky natočená loupež, s níž si Sidney Lumet vyhrál. A ten lehce mrazivý závěr. Škoda příšerného tv dabingu. Rád bych si přečetl knižní předlohu. (07.07.2013)