Eraserhead
Eraserhead
Mazacia hlava
Eraserhead
Eraserhead
Eraserhead
Režie:
David LynchScénář:
David LynchHudba:
David LynchHrají:
Jack Nance, Charlotte Stewart, Allen Joseph, Jeanne Bates, Judith Roberts, Laurel Near, Jack Fisk, Darwin Joston, Jennifer Lynch, Gill Dennis, Hal Landon Jr. (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Děj filmového debutu režiséra Davida Lynche nás zavádí na periférii nejmenované průmyslové čtvrti. Podivínský samotář Henry Spencer se právě dovídá, že jeho přítelkyně Mary je těhotná. Místo roztomilého novorozence ale na svět přichází jakési monstrum. Mary se s touto situací není schopna vyrovnat a Henryho i s potomkem opouští. Nekonečné halucinace dovedou Henryho nakonec až k zoufalému činu... (Magic Box)
(více)Recenze (708)
Lynche nechapu, ale tohle teda nechapu uz vubec. Nevim jestli je dobre, ze se mi chtelo v kine zvracet, ze jsem neustale sledoval hodinky, ze jsem nevedel na co jsou mi tuzky v hlave. Priznavam se dobrovolne - nechapu... ()
Já vážně nevím, co smysluplného k tomuhle dodat. Ohánět se horou superlativů či negativů prostě nemá význam, protože na téhle planetě nemůže existovat člověk, který by Eraserhead pochopil a dokázal říct, co tím chtěl autor povědět a tudíž nemůže existovat někdo, s kým by se na toto téma vedla polemika.. Nevím, jestli mám dát * nebo *****, nevím jestli se mi to líbilo nebo ne...nevím už zkrátka vůbec nic. Uf, tohle sousto už si nedám :) ()
NFR 2004 ()
Půlnoční můra o strachu z toho, že se ráno probudíme. ()
Tento film Davida Lynche mi málem vymazal moji osobnost. Už po 15 minutách sledování se ve mně začalo z té pakárny probouzet moje dosud skryté schizofrenní dvojče a na konci filmu jsem ležel v křesle s poslintaným límcem u košile a vyhaslýma očima. Dokonalý výplach mozku, říkám si dnes. Jiní musí fetovat, mi na to stačil tenhle film. A zajímá vás jak jsem zase přišel k sobě ? Moje tehdejší žena mi ten film pustila pozpátku. Řeknu vám, takhle naopak mi to přišlo nějak smysluplnější. ()
║Rozpočet $100,000║Tržby USA $7,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Lynchova další (resp. v pořadí první ) uchýlárna. Depresivní až je to nepříjemné. Hnusné až se někomu z toho udělá nevolno. Zvuky industrializovaného města ještě více přidávají na pocitu deprese, odcizení, nepotřebnosti a ovlivnění lidí technikou. V tomto filmu nejde podle mě o pointu, příběh a podobné zvyklosti, ale o čistý pocit z jeho sledování. Při pohledu na zpívající "děvče" a znějící hudbu :"In heaven, everything is fine...." mi opravdu není moc happy. Celý ten film je ujetý a neříkám, že jsem ho pochopil. Pouze jsem z jeho sledování měl pocit něčeho co je skryto v nás, ale nedáváme tomu šanci vylézt. Nehodnotím ten film čistě podle sledování (má přítelkyně vydělá posledních 5 minut a nechápe do teď jak sem se na to mohl dívat :)), ale jen celkový pocit, myšlenky a uhranutí ze sledování tohoto snímku. ()
Filmy od Lynche muzu, ale toto nemuzu nazvat jinak nez naprosta bezsmyslna uchylarna. ()
U spousty filmů Davida Lynche nemám vlastně ponětí o čem jsou. Přesto jeho šílené hlavolamy zbožňuju! Ale " Mazací hlavu" ... tu jsem "jenom" nepochopila. ()
Atmosféru to má. Hlavní hrdina s ikonickým účesem čumí jak puk, tak dokonale, jak to jen jde. Příšerka je správně hnusná. A to je tak všechno. Je úplně jedno o co tam jde a jestli na to koukáte naráz, nebo po libovolných úsecích. Dění je totiž totální random a i když mě to chvílemi bavilo, tak jsem ve zbytku málem usnul. ()
Tento film je jako Rubikova kostka; začnete, kde se vám zachce, začnete v kterémkoliv místě, začnete u muže, který si nevzal ráno antidepresiva, nebo u dítěte, co vypadá jak protáhlý šlem s paznehty, a vynoříte se se stejným pocitem, že Mazací hlava je ze své podstaty nesymetrická a že abychom čemukoliv porozuměli, musíme si ze sklepa donést vlastní interpretační nářadí. ()
::::::::::::::::::::::::::: Geniální dílo ! Jeden z nejlepších filmů od Lynche i vůbec ! ::::::::::::::::::::::::::: ()
Nepochopil jsem a těžko budu Lynchovi odpouštět pár výjevů, které mě chtě nechtě znechutily. Ono ale vážně není snadné přistoupit na obrazy z nočních můr, když mě zpěvačka v bílém každou svou scénou psychicky deptá. Přesto jsem neměl problém dojet film do konce, protože jsem pořád věřil, že ho pochopím. Nevadí. Tím, jak je celá Hlava zničující a nepříjemná, je zároveň nemožné zabránit tomu, aby zalezla pod kůži. Přesto ji můžu doporučit jenom divákům se zálibou ve výzvách, experimentech a skocích do neznáma. ()
Film jsem si pustil s tim, ze jsem cekal nejvetsi uchylarnu vsech dob a naprostej vyplach mozku, jak tu hodne lidi pise, ale to se nejak nedostavilo. Film je divnej a spoustu veci jsem nepochopil, to je fakt, ale celkove nemuzu rict, ze by me film nak odrovnal. Navic tu neni ta perfektni psycho atmosfera jako u ostatnich Lynchovo filmu, takze tohle krapet nudi. Ale samozrejme se tu najdou hodne pusobivy, nechutny a strasidelny sceny podporeny skvele zvladnutejma trikama, takze to na par mistech zapusobit dovede. Jinak ve filmu se toho moc nenamluvi a odehrava se na minimalnim prostoru s minimem hercu, coz prispiva k celkove divny atmosfere, ale tentokrat me to proste tak nevtahlo, takze jen 3* ()
Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. ()
Aniž bych ho viděl, Eraserhead na mě vždy působil jako něco kultovního. Čekal jsem něco odlišného, ne až tak záměrně divný, těžko vstřebatelný film zapáchající experimentem. Pan květák se zklíčeně kymácí z jedné pochybné reality do druhé, aby se skoro navečeřel u rodičů své bývalé/současné dívky, ale ještě než stihne rozkrojit cukající se vytékající kuře, matka a s ní dcera zkolabují a následně se dozví, že bude tátou. Dítětem je ale jakýsi hnijící zárodek, který navíc do už tak vypjaté situace ještě ke všemu nezavře hubu. S tím, že celý 'příběh' doprovází slizské spermie a jedno vajíčko podobné meteoru, či co, pěvkyně se dvěma velkými vředy namísto tváří, vypsychované topení, fičení větru, obrázek s atomovým hřibem, svůdná sousedka a další bizardnosti podobého ražení. Plus jeden šílenec co někde ve vesmíru tahá za nitky. A výrobna tužek s gumou z mozku. Jo, už z tohohle popisu vám to musí být jasné, David Lynch se nechal unést. ()
Pro mě hodně těžký body horror o obtížnosti čelit vlastní existenci a realitě. Nedivím se, že Lynch nemá potřebuje ERASERHEAD nijak objasňovat - kdo překoná náročný visuál a vžije se do příběhu, si ho pak může interpretovat jak je libo. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Další Lynchovo řemeslo, které vám udělá díru do hlavy. Noční můra, která přetrvává i po probuzení. ()
Lynch zde dovádí surrealismus k dokonalosti. Každá scéna má svou sílu, každý záběr působí surově; hlavně teda znetvořené dítě, toho mi bylo místama tak líto, že se mi chtělo brečet. A ty příšerné zvuky co vydávalo, chudinka. Hudba ta tomu také nepřidá, ta vzbuzuje smutek a zoufalství. Je zde genialně sklouben surrealismus a horor. Na správném hororu nás děsí to, co nevidíme, ale tušíme, že to přijde. U surrealistického hororu nás děsí, že nevíme kdy, kde ani co přijde. Říká se, že jde o nepochopitelný film. Mladý kluk Henry má přítelkyni Mary, zbouchne ji a tak je donucen si ji vzít. Narodí se jim znetvořené dítě, které pořád jen brečí. Manželka mu uteče. On dítě pak nakonec zabije. Co je na tom k nepochopení? Je mi jasné, že film asi každý pochopí po svém (pochopí-li ho vůbec), má teorie je ovšem taková: Mladý kluk už v úvodu filmu sní a zdají se mu různorodé sny, hlavně tedy noční můry, které skrývaji mnoho symbolů, avšak jedno z nich je naprosto jasné - mladík se bojí závazku a to hlavně takového, jako je mít s někým dítě (hned na začátku když Henry sní, můžeme v jeho snu vidět jakýsi bílý hubený podlouhlý objekt vlajici kolem jeho hlavy, který má podle mě představovat sperma a tím pádem jeho noční můru o tom, jak za každou cenu nechce nikdy nikoho oplodnit). Takže logicky, z obou stran nechtěné otěhotnění jeho partnerky nebere ani jeden z nich zrovna nejlépe a on sám by nejraději žil osamotě, bez závazků s nějakým tím povyražením si se svou sousedkou čas od času. To ale jaksi nejde, protože teď je jeho holka těhotná a všechno jde do loje. Její rodiče za každou cenu chtějí svatbu a ideální rodinu bez ohledu na to, v jak stupidní a bezohledné situaci se tito dva joudové nacházejí. Což je ve filmu snadno pochopitelné, že? Ale co to dítě, proč je tak ošklivé? Asi bych to řekla takhle, Lynch je nejen mazací hlava (neboť nám svýma filmama dokáže občas vygumovat mozky), ale hlavně chytrá hlava. Zde nám surrealisticky nabízí velice realistický náhled do toxického vztahu dvou mladých nevyzrálých a nezodpovědných lidí, kteří si nechají dítě i přesto, že ho zaprvé vůbec nechtějí a zadruhé se o něj ani nedokáží v rámci možností postarat. A proto je podle mého názoru ono znetvořené dítě metaforicky ztvárněno jako ošklivý výsledek bezohledných těhotenství, kterých se všichni stále dopouštějí, aniž by si uvědomovali, že tím nezbabrají život jen sami sobě, ale hlavně onomu dítěti, které se narodí do prostředí, kde o něj nikdo nestojí. Proto je podle mého dítě tak znetvořené - jako symbol toho, že nechtěné děti jsou už od narození pro své nezodpovědné rodiče jen zátěží a tudíž jsou tím odkázané jen na bolest a utrpení. Což pak samozřejmě vysvětluje ten fakt, že díťě celý film jen brečí, naříká, má pořád hlad a dokonce pak i ošklivě onemocní a nemůže dýchat. Je to perfektním symbolem toho, jak se dítě v takovém prostředí cítí a zároveň toho, že rodičovství opravdu není aktivita, kterou si chci jen 'zkusit' ale něco to opravdu stojí. To samozřejmě ani jeden z nich nedokáže akceptovat a žít s tím. Proto se nakonec jeho holka sbalí, jde zpět k rodičům a přenechá všechnu zodpovědnost i s dítětem Henrymu. Ten se ze začatku snaží, protože můžete vidět, že i navzdory tomu všemu, mu je malého líto. Ale to také nestačí, protože ani on sám to nevydrží dlouho. Dítě pořad brečí, pořád má hlad a je nemocné. Je z toho zoufalý a stále se mu hlavou promítají různá scénária toho, jaké by to bylo žít si poklidný svobodný život bez závazků (viz. jeho sny, žena od vedle kterou sleduje kukátkem, v podstatě veškeré jeho fantazie). Nakonec nedokáže nic z toho ustát a dítě krutým způsobem zabije. Konec je jasný mix toho, jak je to pro obě strany vysvobození. Scéna, kde ho dítě nakonec pozře, bych chápala jako Henryho svědomí; teď bude muset žít s pocitem, že zabil své dítě. Tak bych tedy asi shrnula pointu filmu. Mezitím je však spousta dalších symbolů, které jsem nezmiňovala, protože byly spíše vsuvkama do oné už tak absurdní situace (například Henryho hlava v továrně na tužky, nechutné rádoby sperma v posteli, sex se ženou v bazénu atd). Každopádně to asi každý chápe jinak, ale i tak si myslím, že tato teorie, nemá od pravdy daleko. Už jenom proto, že tohle se fakt ve světě děje. Nemám tomuto filmu co vytknout. Jedno je jasné, divák je tímto filmem buď nadšen, nebo znechucen, nebo obojí. Každopádně z toho pramení, nemějte děti pokud je nehodláte milovat celým svým srdcem. - "In Heaven, everthing is fine. You've got your good things. And I've got mine." () (méně) (více)