Režie:
Josef MachScénář:
Ivan OsvaldKamera:
Jan RothHudba:
Julius KalašHrají:
Saša Rašilov st., Jarmila Kurandová, Rudolf Hrušínský, Antonín Šůra, Stanislav Fišer, Alena Kreuzmannová, Ludmila Vostrčilová, Robert Vrchota (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Bývalý vrchní oficiál a nyní úředník bytového úřadu Odon Tříška je svérázný domácí diktátor, dbající na dobré mravy v rodině a pečlivě vykonávající práci. Leč přijde den, kdy se nervově zhroutí pod návalem razítkování. Rozhodne se získat ztracenou rovnováhu na dovolené, samozřejmě uprostřed početné rodiny. Netrvá dlouho a rodina, provázena řadou trampot, odjíždí na venkov, aniž tuší, že trable teprve začínají. Po nepříjemné peripetii v penzionu Harmonie se celá rodina včetně náhodného spolucestujícího Veleby ocitne v Kyšicích, kde jsou omylem považováni za očekávanou žňovou brigádu. Předseda Národního výboru rodinu okamžitě zapřáhne, a tak je pan oficiál nucen pomáhat při svážení obilí. Ač se zpočátku vzpírá, nakonec nejen přiloží ruku k dílu, ale dokonce najde v práci na poli zalíbení. Spokojeny jsou i jeho dcery Slávka a Boženka, které se zamilovaly, jedna do poručíka Vrány, který se svou jednotkou pomáhá při žních, a druhá do Veleby. Nakonec se zdá, že na čerstvém vzduchu pan Tříška zapomene na nevyrovnaný nervový stav, a on uvažuje, že by se do Kyšic odstěhoval na penzi. (TV Nova)
(více)Recenze (113)
Hodnotit tenhle film vůbec není snadné. Na jedné straně ho lze označit za "bohapustou agitku" a na straně druhé se lze oprávněně rozplývat nad skvělými hereckými výkony, výbornou režií atp atd... K tomu prvnímu je nutné říci, že to vlastně ještě není klasická komunistická agitka a odráží spíš ještě náladu předchozího období "třetí republiky", kdy se na jedné straně vesele a nesmírně rozsáhle znárodňovalo, z pohraničí byli vyháněni, okrádáni a mnohdy i přímo vražděni Němci, lidové soudy šmahem odsuzovaly k smrti domnělé i skutečné zločince, zatímco jiní váleční zločinci zůstávali bezpečně nepotrestáni, ale na druhou stranu to zároveň ještě nebyla komunistická totalita, spíš něco jako dosti okleštěná demokracie s mnoha "specifickými prvky". Že film odráží navzdory roku vzniku přesně tuhle dobu dobře ukazují zobrazované "předúnorové" reálie. Ostatně i dle mezititulků uváděných v úvodu se má zjevně odehrávat v létě roku 1947. Hlavním "agitačním cílem" zde také není primární budování socialismu, netepou se zde "kapitalistické zlořády", pouze se horuje pro dosídlování pohraničí, které je zde v rozporu s realitou líčeno neskutečně nekonfliktním a idylickým způsobem. Prakticky jediné s čím je zde nutné bojovat je déšť. Nejsou tu "zlatokopové" odvážející z domků "po Němcích" cokoliv trochu cennějšího, nejsou tu rozhodně ne idylické vztahy jež dosidlování pohraničí přinášelo, příliš se tu nezmiňují ani obrovské problémy se zásobováním atp atd. Jen tak na okraj je asi třeba říci, že roku 1946 na mnoha místech vskutku neměl obilí kdo sklidit, neboť starousedlíci kteří je ještě na podzim roku 1945 či v brzkém jaře 1946 zaseli se v létě 1946 už tísnili v mnoha uprchlických táborech v Německu, případně v Rakousku. Na sklízení tohoto obilí byla opravdu nasazena armáda, navzdory tomu se ovšem v žádném případě nepodařilo sklidit všechno a na mnoha místech zralé obilí prostě uschlo a shnilo na polích. A to byl jen drobný úvod k tomu, jakou neskutečnou devastaci tyhle vysídlené oblasti prodělaly v následujících desetiletích... Pokud zůstaneme u té druhé, podstatně příjemnější stránky věci, Saša Rašilov je v roli přepracovaného úředníka vskutku k zulíbání a i ostatní herecké výkony jsou naprosto skvělé. Také Machova režie je výborná a film obecně svou vysokou řemeslnou úrovní navazuje na to nejlepší z Prvorepublikové (a protektorátní) kinematografie... Celkový dojem: 80% Nad barvotiskovou agitkovitostí je ovšem při tom nutné "poněkud" přivřít oči. Realita vysídleného pohraničí byla odlišná doslova o 180°... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Radek99 ()
Hm...je pravda, že to nejspíš Rašilov neměl zapotřebí...film je úsměvný spíš z toho důvodu, jak jediná rodina úředníka chce na dovolené odpočívat, přitom všichni ostatní kolem pracují. ()
Bohuzel komicky potencial Sasi Rasilova byl degradovan potrebou komunistu natocit dalsi jakysi film oslavujici venkovsky zivot - Rasilov se na pole opravdu nehodi. ()
Povinný dějinný optimismus a budovatelské nadšení přímo vyvěrá z tohoto filmu plodného prorežimního režiséra Josefa Macha, v němž se ovšem ještě snoubí přesahy obou tak nekompatibilních dekád, tedy poválečná komunistická ideologie a propaganda s předválečně motivovanou hlavní postavou, totiž bodrým neurotickým (malo)měšťákem, oblíbeným charakterovým typem prvorepublikové kinematografie. Komunistický režim prostě ještě nestačil úplně utáhnout ideologické opratě. Ovšem ta typizovaná zápletka, podobná třeba obdobně vystavěnému Andělu na dovolené a horách, kdy se starý mrzout zprvu příčí budovatelskému duchu, ale později obrátí a najde cestu k pracujícímu lidu, který si nakonec navíc získá jeho srdce, je už přímo učebnicová. Ona také agitace v této době byla považována za základní umělecký prvek filmu. Rodinné trampoty oficiála Tříšky jsou vlastně taková typická ,,machovina" - prorežimní veselohra se zpěvy, zaplněná velkým množstvím různorodých charakterů, která dnes již působí spíše naivně, než nebezpečně... ()
Sice budovatelská agitka, anebo agitka alespoň námětem v tomhle už poválečném duchu. Ale jeho oficiál Tříška je postavou předválečnou, takový hermannovský typ konzervativně bodrého měšťáka. Holt, i Saša Rašilov jako oficiál Tříška, co by velmi svérázná postavička ale jinak velmi despotický a přísný otec dbající na dobré mravy, člověk, který nemůže cítit vojáky a má rád klid, se musel tak trochu přizpůsobit a ve filmu se nechává strhnout duchem nové doby. Snímek má výbornou atmosféru a je prošpikován skvělými momenty a humornými situacemi. Ta v obchodním domě Bíla Labuť nebo na ulici mezi tramvajemi s kufry, či divoká jízda ve starém tanku neměly chybu. Ovšem samotná herecká účast Saši Rašilova však ve své době musela zajistit vysokou diváckou návštěvnost. Sám pak dostal za roli penzionovaného úředníka v roce 1950 národní cenu. ()
Přiznejme si to, je to agitka, ale je to dobrá agitka. Tedy ani ne tak díky pojetí režiséra Macha, ale díky naprosto výbornému Sašovi Rašilovovi, jehož komediální talent byl ve filmu tak málo využíván, když pominu komedie Přijdu hned a Hostinec U kamenného stolu. Právě Rašilov povýšil jinak ne moc pestrý námět na dobrou komedii, které jasně vévodí. ()
Bohužel ta komunistická agitka filmu velmi škodí a ty rozkošné uvědomělé písně. Škoda Rašilova do takového filmu, on měl raději vycpávat ptáky a být drobný živnostník. ()
"To je vidět, že nejsem k ničemu, když vlastní děti si ze mě dělají špumprnágle." Pokud chci mít klid, tak u toho nesmí být rodina, vojáci, žně a zejména sborový zpěv. To dá rozum, ale vysvětlujte to panu oficiálovi. Ten si užil všeho, pořádně si zanadával a mně se to kdysi hodně líbilo. Jenže už dneska netuším pořádně proč. Ale kdybych měl ještě někdy nějakého syna, tak se rozhodně bude jmenovat Julínek nebo Odon. Ta jména mě okouzlila. ()
Příjemný filmek. No, myslím, že není třeba nic psát k panu Rašilovi staršímu, snad každý ví, co to bylo za pana Herce. Tahle ztřešněná rodinka, která si vyjede na dovolenou a pak je zapřažena do práce mě docela pobavila, ale už jen vidět toho despotického, vzteklého a klid hledajícího pana Třísku je opravdu zážitek. A nakonec si zaspíváme...Sama královna, sama královna ceduličku psala, ceduličku psala... ()
S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není. ()
Duch prvopočátků komunistického režimu a budovatelská patina je zde patrná, ovšem film je naprosto neškodný. Není to nic převratného, ale jako odpočinková věc vyhovující. Skvělý Saša Rašilov. 50%. ()
Kdo spí, ten krade! Až na tu bolševickou, dokola zpívanou Carevnu, kterou jsme ještě nuceně stihli v první třídě základní školy, podařená oddychová komedie s výborným Sašou Rašilovem. Léto a venkov zklamat nemůžou. Vždy se rád mrknu. ()
Pedantského oficiála Tříšku jsem měl vždycky rád. Ne tak moc jako třeba postavu antikváře Kohouta, kterého hrál Jaroslav Marvan v Posledním mohykánovi, ale podobně. Na rozdíl od jiných lidí si nemyslím, že to je nějaký hrůzostrašný cholerický netvor (i když pod jednou střechou bych s ním, pravda, žít nechtěl) - spíš je to prostě člověk, který si žije ve svém vlastním světě podle vlastních pravidel, a dokud se mu tuhle jeho bublinu někdo nesnaží narušovat, je všechno v pořádku. A takovému přístupu docela rozumím. Nemluvě o tom, jak se dovedu vcítit do Tříškových uší týraných ohavným prozpěvováním pochodujících vojáků. Film je navíc plný výborných momentů a gagů (s kufry mezi tramvajemi), Saša Rašilov hlavu rodiny ztvárnil dokonale... A tolik proklínanou agitační zápletku oslavující dělnický lid jsem schopný ignorovat (případně si ji v hlavě přetvořit v jakousi příjemnější ódu na venkov). ()
"Když náš rod ještě sídlil na chalupě ...." Prostě dovča mých snů. ()
Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. ()
Líbivé, milé a prosté.... již s malým dřením toho utahaného rad.socialistického myšlení, přesevšechno stále hezké.. ()
Tak kdyz uz nic, tak z tohoto filmu Vam jednoznacne utkvi v pameti toto http://www.youtube.com/watch?v=KP8ff_jnxq4 ...pisen Zaci stroj ()
Skvostný výkon Saši Rašilova! Bohužel děj filmu je poznamenán socialistickou propagandou. ()
Nenašiel som ani jeden dôvod, aby som tomuto bezvýznamnému filmu ponechal priemerné hodnotenie. Na filme sú už známky toho, kto v tej dobe prevzal moc a ako s ňou bude nakladať na poli umenia. Obvyklé výhovorky - keď nie ja, tak niekto iný, bolo lepšie nahradiť principiálnym - radšej nič, ako toto. ()
Pohodovka, ve které ta agitace, až na pár momentů, nijak moc nebolí. Úsměvná marnou snahou chudáka Třišky po troše klidu i pracovním elánem ostatních, s řadou vydařených vtípků i hlášek, počínaje skvělým úvodem s bytovým úřadem jako božím trestem. Milé i po letech. ()