Who Looks for Gold?
Režie:
Jiří MenzelHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Jan Hrušínský, Jana Giergielová, Július Pántik, Alois Liškutín, František Husák, Míla Myslíková, František Řehák, Blažena Holišová, Vlasta Jelínková (více)Obsahy(1)
I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
Nejlepší budovatelský film co jen mohl být natočen. Režie Menzel. Film připravil mimo jiné půdu pro Postřižiny (točeno v Dalešicích a Kožíchovicích). Všichni na tento film zvracejí zcela zbytečně a neoprávněně. Není to primárně o přehradě. Je to o rozhodování mladého kluka, který kvůli holce chce vydělávat peníze. Navíc doma žije v hrozných podmínkách. S tou holkou to dopadne blbě. Kluk na stavbě už zůstává. Totéž se stalo mě, akorát jsem skončil na stavbě 10 km jihovýchodně. Taky jsem tam skejsnul na 30 let a taky to s tou holkou blbě dopadlo. Spíš na tom filmu hledejte krásný Svěrákův humor a nejhezčí normalizační nohy Jany Giergielové. Husák: "Slečno, my tu máme prachu. A když zaprší, je tu marast. Teď tu je tu prach. Ale když zaprší, samej marast". Myslíková hraje Marcelu. Marcela je terénní, prohlašuje o ní její manžel a ona je. Giergielová, ač neherečka tam vykouzlila postavu pražské krásky, kvůli které nejen, že se odchází na stavbu ale i skáče z Nuselského mostu! http://www.youtube.com/watch?v=lu8_LpgDZZU&feature=related ()
Odkládal jsem tento film dost dlouho. Obavy z toho, jakou normalizační sračku uvidím, byly ale naprosto liché. Chápu, jaký film chtěli soudruzi mít. Od Menzele - laureáta ceny Klémy Gottwalda. Taky ho dostali. Budování vodního díla Dalešice je zde vyobrazeno velmi poutavě. To není ironie - ty záběry jsou opravdu dobré. Ale to by nebyl Menzel, kdyby do něj neukryl spoustu metafor, které jim unikly. Menzelovi tak nechtěně dali příležitost natočit film, který poukazuje na ubohost života za normalizace... Hlavní hrdina zde totiž vůbec nepůsobí, jako vzor hodný následování (což bylo jistě zadání), ale jako exot, který vybočuje z řady a je divný tím, že se nedokáže přizpůsobit nastalé situaci a žít, jako ostatní. Kéž by takových exotů bylo v té době podstatně víc.... Perličky na dně - celé to působí taky jako reklama na Tatru. Nevím zda to byla náhoda, nebo nádherný příklad socialistického product placementu. Taky se trochu divím, že soudruhům nevadil až zbožný obdiv k západní technice (norský bagr Broyt, francouzská limuzína Simca...), který z filmu ční.... ()
Lado, odkud je ta tvoje holka? Z Prahy. To neni dobry. Nejlepsi holky jsou z Moravy. Ona ma babicku v Ivancicich. Tak to by nemusela bejt tak spatna. ()
Vyměnit nádhernou sexy kočku, bydlení a práci, kde si člověk přijde na pěknej peníz, za práci v prachu a špíně, ubytování v buňce aneb 1 + nic a žraní kamenů, tak tomu se říká sakra život na piču. Socialistická kampaň, aby člověk makal ne pro sebe, ale pro stát. No jedno se tomu musí nechat, tehdy s tím člověk mohl žít. Soudruzi vás aspoň nenechali chcípnout hlady, jako dnešní západovlezprdelští kapitalističtí zmrdi. Za tu pěknou roštěnku, díky které jsem se snad na to celé dodíval a doufal, aby se tam zase objevila :D, a tatru 148 dám přeci jen lepší hodnocení než to odpadní. ()
Mezi Skřivánky na niti a Na samotě u lesa natočil Menzel TOHLE. Aby byl zmar dokonalý, scénář mu napsal Zdeněk Svěrák. Protože zrovna čtu pojednání o tom jak šedá ekonomika a příčinliví šmelináři pomalu rozleptali zdánlivě všemocný normalizací posílený komunistický režim, tak jsem si z filmu přece jenom něco vzal. To ale nic nemění na faktu, že je to šmíra nedůstojná talentu Jiřího Menzla. Ovšem pořád mnohem lepší než Donšajni. ()
Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. ()
Nech si hovorí kto chce čo chce, ja tento film milujem. Jiří Menzel sa s politickou objednávkou vyrovnal veľmi dobre, jeho réžia a spolupráca Zdeňka Svěráka na scenári sa nezaprú. Ten, koho bavia filmy z pracovného prostredia, chlapská práca a tatrovky, si určite príde na svoje. ()
Děvčata tady na Moravě jsou pracovitější než děvčata v Čechách :) Naprosto krásně budovatelský snímek. ()
Libilo. Vse podstatne zminil kolega farmnf. Takze jen akcentuju: taky jsem jezdil na stavbe Tatrou + Giergielova. ()
Vždyť já tě mám taky rád. Ale to víš, no. Tatra je tatra. - To je tak v kostce poselství filmu. Je to chujovina, která se nás snaží přesvědčit, že maník nepůjde do Prahy rozvážet maso za čtyřku čistýho + benefity v podobě svojí mílý (a dost šukézní) holky, a radši bude dál za patnáct set rozorávat měsíční krajinu, kde se střídá prach s marastem, tou svojí zasranou tatrovkou. Menzel (jo, to je ten knížecí vlezdoprdele, co za bezmála čtyři dekády bude prohlašovat, že každý druhý Čech je buran) a Svěrák (vpodstatě dtto) museli hodně sehnout hlavy, aby je komárové nechali točit ty svoje pozdější umka. No, ještě že to udělali. ()
Takmer klasická komunistická agitka vtedajšej normalizačnej doby. Avšak na druhú stranu to zasa nebol žiadny horor. Občas sa dalo aj dobre zasmiať a prítomnosť režiséra Menzela tu beriem ako krok vedľa. ()
Prekvapujúci film, preto, že ho natočil Jiří Menzel na scenár Zdenka Svěráka. Asi si museli niečo vyžehliť, alebo museli natočiť takýto film, aby mohli robiť iné filmy. Teraz niečo k filmu. Hlavnú postavu si zahrala výborne Tatra 148. Aj preto som prihodil jednu hviezdičku. Filmu dávam 45%. ()
Tento film bývá Jiřímu Menzelovi často otloukán o hlavu za to, že to byla jeho úlitba režimu, aby mohl po nucené odmlce znovu začít točit. Osobně se domnívám, že tahle úlitba byla ze všech úliteb tou nejméně úlitebnou. Tvrdí-li dnes někdo, že je to tuctová budovatelská agitka, tak buď snímek v životě neviděl, a/nebo ho viděl, ale jen neustále dokola omílá tradované nesmysly. Jestliže film někdo zhlédne dejme tomu v roce 2080, až nebude naživu ani jeden pamětník čtyřicetileté diktatury proletariátu, bude ho sledovat toliko jako dávný příběh ze stavby Dalešické přehrady, bude udiven historickou technikou a patrně nebude rozumět sousloví „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ (přičemž slovo socialismus/socialistický už v celém snímku nezazní ani jednou jedinkrát). A bude s to vnímat hlavně příběh dvou mladých lidí, v němž jeden z nich je hnán touhou po bohatství, zatímco ten druhý chce dělat práci, která ho baví, i za cenu nižších příjmů: „Jaký to má výhody?“ „Nekradu a nežebrám.“ „A to ti stačí?“ „No.“ Jestli je to pro někoho nepochopitelné, pak je to dáno zřejmě odlišným pohledem na život... Hudba: Angelo Michajlov. ()
Člověče, čímpak se holíš, že jsi tak pořezanej? / To není od holení. Ti volové dali na poštu skleněný dveře... Kino dokonalého morálního klidu. Je tady hezky, sděluje své pragmatické dívce z Prahy Hrušínského hrdina Kratochvíl při pohledu na zdevastovanou krajinu rozestavěného vodního díla. Být příznačně pojmenované Dno takhle bizarní záměrně a systematicky, mohl to být moc hezký Kouř. Ale není. Menzel a Svěrák se snad v úzkém prostoru vymezeném zakázkou a původním scénářem snažili, ale uhníst přesvědčivou zprávu o možnosti důstojného života, o který se nemoderní Kratochvíl pokouší, vzpouzejíc se tlaku být taxikář nebo zelinář, se zákonitě nepodařilo. Film klopýtá nastavováním zrcadla a nemotornou obranou reálně socialistických pozic k závěru, který měl být jaksi povzbudivý, ale je jen strašně smutný. Simulacrum unmasked. Ve světle ideové a scenáristické mizérie tedy paradoxně zaujmou ponejvíce zoufale četná panoramata železobetonového tumoru ucpávajícího řeku Jihlavu, útěšná normalizační melodie Angelo Michailova a poezie Tatrovky klesající po trajektorii prašné serpentiny do údolí. ()
Pro nadšence vozů Tatra ideální film ke koukání...:-) ()
Trošku negativně hodnocený film Jiřího Menzela, který pro svojí tématiku a čistě pracovně-socialistický děj hodnotitelé nazývají budovatelským a tendenčním. Ovšem, že tyto aspekty jsou ve filmu více než patrné, ale je to i film o lásce a porozumění životu, který se na mladého člověka přivalí, a nedá mu ani moc času se rozkoukat. Rozhodně bych tento film neházel do pytle k ostatním ryze budovatelským filmů a zaměřil se spíše na jeho lidskou a poetickou stránku, kterou v jádru jistě má. ()
Asi jediný film, kde dá hlavní hrdina přednost práci v prachu a špíně před holkou. Člověk se té komunistické propagandě musí smát. Bohužel si to musel Menzel vyžrat, aby mohl dát světu další jeho skvělé filmy. ()
Menzelova úlitba režimu. Náborovka na další "betonové katedrály". Je tam ovšem v epizodní roli kolega stavitel z Na samotě u lesa. ()
Tohle není běžný „budovatelský film“. To je hold stavitelům přehrady, díla, na které můžeme být hrdi. Jestli se někdy natočí film o budování tunelu Blanka, pak to bude kriminální thriller, v němž půjde o to, kolik na Blance kdo vytuneloval a kolik za to dostal či nedostal… Menzelův film nebyl vůbec černobílý, ukázal tvrdou a záslužnou práci skutečných chlapů, kteří přebývají na ubytovnách, ale kteří se snaží skutečně vykonat něco pro společnost, aniž by bylo prioritou, jakou za to dostanou odměnu. Takový byl reálný socialismus. Příběh Vládi, který přichází z vojny, čestný, slušný, poctivý a skromný. Příběh maloměšťácké krásky, které připadá normální brát si tuzéry, okrádat šizením na váze, vzít i nepoctivou práci, jen když za to budou prachy… Je mi smutno z toho, že řada komentářů na ČSFD takovéto chování pokládá za něco normálního a snad i správného. Jediným slabým místem bylo to noční setkání na opuštěné silnici, které jsem nepochopil. ()
Je jasné, že tento film vznikl na politickou objednávku a pokud chtěli jeho tvůrci (Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák, Jaromír Šofr atd..) i nadále točit filmy, jejichž námět si mohou vybírat sami,museli ho realizovat. Vždyť se psal rok 1974 a probíhala tuhá NORMALIZACE. Scénář byl prostě daný a ani Zdeněk Svěrák z "hovna bič neuplete !". Naopak se s Jiřím Menzelem snažili vpašovat do filmu i trošku humoru viz "volání HOŘÍ" a přibíhající vedoucí s hasícím přístrojem nebo hýbající se klobása na talíři v závodní jídelně. Bohužel jako celek film připomíná spíš dokumentární film, který je doplněn hranými scénami. Záběry, kdy oko kamery sleduje pendlující TATRY s pískem a kamením a pod tímto obrazem slyšíte symfonický orchestr je celkem zvláštní a neobvyklá.Dávám dvě hvězdy a to za kameru Jaromíra Šofra a za hudbu Angelo Michajlova. ()