Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radek99
    *****

    Patrná inspirace v osudech pověstného Giacoma Casanovi, kterého si jakožto stárnoucí legendu povolal na zámek Duchcov Albrecht z Valdštejna a on tu pobyl 14 let jako hraběcí knihovník , přičemž dobrotivost Valdštejnova, který Casanovu chtěl ochránit před bouřemi doby, se zhmotnila a zúročila v sepsání Casanovových pamětí a nejznámějších knih ... a jako ozvěna i v mnohoznačném románu Vladislava Vančury. Ten však modifikovanou postavu Casanovi umně zakomponoval do svého vyprávění a vytvořil postavu knihovníka Spery, člověka přízemně mdlého a lidsky směšného (jakým možná byl Casanova reálně). Literární rozměr Casanovův přenesl na postavu knížete Alexeje, který se stává symbolem starých časů - ovšem i on je postava podivuhodná a spíše pofidérní, ,,prášilovská", kterážto nejlépe ilustruje známý mýtus o zlatých starých časech, které ovšem při bližším zkoumání nejsou příliš rozdílné od těch nynějších... To ovšem nesnižuje Vančurovu kritiku prvorepublikových poměrů, kdy skutečné aristokraty ducha nahrazují lidé jako novodobý zbohatlík Stoklasa či advokát Pustina (všimněte si výstižně popisných jmen). Agrární rozměr první republiky dnes hodně zastínil mýtus o Masarykovské republice coby jediné demokracii střední Evropy, ale Vančura dobře vnímal dobové reálie, který tenhle obraz bezchybné demokracie trochu upřesňují. Jestli něco končilo, byl to jistě konec nostalgický (c&k monarchie přece jen reprezentuje předlouhou epochu naší národní historie), Vančura (ne nadarmo byl vyloučen z komunistické strany) v něm jako přesvědčený levicový intelektuál viděl i věci pro modernu zapovězené. Konec starých časů, nástup suverénních národnostních států, konec vln národního obrození, nástup moderny v umění a moderní doby v civilizačním toku. Kníže Alexej je krásná postava a je příjemné u ní snít...je to však smutné snění... Zřejmý je i Menzelův příklon k adaptaci právě této literární látky - konec 80. let 20. století byl ve střední Evropě také výše zmiňovaným a popisovaným koncem starých časů, což Jiří Menzel geniálně postihl. Komunistický režim se udržoval již jen silou historické kinetiky a ve vzduchu bylo již cítit cosi nové. Byl to ostatně zlom i pro naši národní kinematografii, končila velká éra československého filmu, který ve svých nejsvětlejších momentech dosáhl světových rozměrů... Pomalu je čas loučit se s filmovým studiem na Barrandově, na který jednou (brzy) přijdou Stoklasové a Pustinové z televize Nova... Jiří Menzel intuitivně vycítil graviditu doby a natočil symbolicky usazený film - poctu světu, který možná ani nebyl tak úžasný, jakým ho někdo chtěl vidět...cítíte tu paralelu k našemu bývalému komunistickému státu? To dělá velké umělce velkými... ,,Pane Charousek, lidem, jako jste vy, patří budoucnost..."(13.11.2008)

  • karnifex
    ***

    Výborné herecké výkony (ano, rok 1989 - konec starých časů kvalitní české filmové tvorby), ale problém nastane, když snímek srovnáme s předlohou. Zatímco film představuje nostalgickou oddechovku bez hlubších přesahů, kniha je úplně o něčem jiném. Nejen naprosto rozdílný závěr, ale hlavně absence Váňova vyprávění o setkání s Megalrogovem (pro mě nejsilnější pasáž knihy) dělá z tohoto filmu skutečně jen "úsměvné vyprávění". Ne, určitě to není špatná podívaná, ale stejně mě napadá, že je to asi takové, jako kdyby Rosamunde Pilcher předělala Romea a Julii v sentimenální škvár, kde se nakonec všichni ožení a vdají.(21.10.2018)

  • Pohrobek
    *****

    Vančura jako vyšitý, včetně uhlazené mluvy a elegantních postav, navíc s přídavkem menzelovského požitkářství a životní chuti. Jedinečný příběh o rozpadu starých jistot, který u nás vlastně ani neměl šanci proběhnout, a tak jsme si na něj paradoxně počkali až do dob mladé republiky. Příběh, který je nejlépe charakterizován už svým názvem, a který toho, kdo má chuť naslouchat a v tomto případě sledovat, zanese do dob, kdy se za vůdčí nositele noblesy a starých dobrých pořádků považovali vypasení a polovzdělaní továrníci, na kterých visely chuchvalce pijavic. To, že nejvíce elánu, podnikavosti a chuti do života si mohla uchovat právě jedna taková pijavice (Dokonale starorusky zarostlý Josef Abrhám), nám vypráví právě tato perla české literatury i filmu.(23.12.2004)

  • DoneyGal
    *****

    Když čas od času zhlédnu Konec starých časů, vždy mě znovu a znovu ohromí okouzlující síla jazyka, neopakovatelně zachycená Vladislavem Vančurou (podobně jako v dalším "klenotu", v Rozmarném létu). Je zřejmé, že Jiří Menzl, společně s Vančurou, scénáristou Jiřím Blažkem a hereckými protagonisty vystavěli monumentální pomník českému jazyku v jeho pravděpodobně nejvýraznější podobě v tisícileté historii Českého státu. Film však naplnil i mnohé další ambice; nejen že Menzl natočil jeden ze svých nejlepších filmů (možná vůbec nejlepší), stejně tak "skvělý zábavník" Josef Abrhám jako kníže Alexej Megalrogov zde pravděpodobně vytvořil svou životní roli. Ale zpět k hlavnímu tématu mého komentáře. Často se zamýšlím nad vývojem českého jazyka v posledních letech, který ovšem kopíruje vývoj v celé naší společnosti. Pokud použiji svůj častý příklad úrovně jazyka moderátorů komerčních rozhlasových stanic, pak je třeba si položit otázku, jaký je skutečný důvod totální devastace českého jazyka na komerčních vlnách. Je to opravdu domnělý (a nepochybně mylný) nástroj ke zvýšení poslechovosti a sledovanosti? Nebo snaha být více světoví, protože klasická čeština už prostě není "cool"? V každém případě (ve shodě s komentáři kolegů Radka99 a sportovce) se znovu a znovu zamýšlím nad symbolickým názvem snímku. Byl skutečně Menzl takový vizionář, že předpověděl nejen konec "staré" péče o češtinu, o jeden z klenotů a tradičních symbolů českého národa, ale také konec staré dobré české kinematografie, která po roce 1990 bůhvíproč opustila po léta budované pozice na světovém výsluní? Nebo to bylo jen užití části názvu původní Vančurovy novely "Konec starých časů na zámku Kratochvíle"? Můžeme jistě spekulovat; tak či onak pro oba zmíněné atributy platí totéž: pokud jak češtině, tak kinematografii nezačneme věnovat více pozornosti - avšak nikoliv v režii Stoklasů a Pustinů, ale Vančurů a Menzlů, pak příští generace Domkářů a Velkostatkářů budou o těchto někdejších národních klenotech slýchat již jen v pořadech pro pamětníky.(27.2.2012)

  • Dont
    ***

    Přestože hlavní roli ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších českých herců, film pro mě nebyl žádným speciálním zážitkem. Kromě hereckých výkonů, několika vtipných hlášek a zvláštní snové atmosféry aristokratické první republiky působil Konec starých časů matným až mdlým dojmem. Postrádal jsem více vtipných scének, emoce nebo dramatické momenty zůstaly stranou úplně, na čtyři hvězdy mě film nepřesvědčil.(10.3.2013)

  • - Na klavír hrál Josef Abrhám bez cizí pomoci. (pávek)

  • - Scénář kdysi napsal Vladislav Vančura pro Jindřicha Plachtu. (Elisebah)

  • - Když Jan Lhota (Jan Hrušínský) laškuje při honu s dcerou zámeckého pána, je vidět, jak jejich koně drží člověk ze štábu, schovaný za stromem. (rakovnik)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace