Cutting It Short
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)
(více)Recenze (569)
Maryška je tak překrásná a dokonalá žena! Film cením snad rok od roku víc. Skvěle zachycená atmosféra, projasněné prostředí a příjemný hudební doprovod. Také bych chtěla být správcem. ()
Já nejsem bůhví jaký fanoušek české kinematografie, ale musím tento film ocenit... Jedním slovem se dá tento film shrnout a to sice: GENIALNÍ!!! Dokonale zpracované dílo Bohumila Hrabala a výtečná režie Jiřího Menzela způsobilo vznik tohoto klenotu. Na druhou stranu kromě předlohy a režie se musí vypíchnout herecké obsazení, které splňuje svou roli na sto procent. Nikdy jsem nemusel Jiřího Schmitzera, ale tady svou roli zvládl na jedničku, po jeho boku mu zdatně sekunduje Magda Vašáryová a Jaromír Hanzlík. V dalších rolích se nám představí například Rudolf Hrušinský, Petr Čepek či Rudolf Hrušinský ml. Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. To vše, lechtivé scénky, hlášky, kterým je film napráskaný, to nejde hodnotit jinak než pěti hvězdičkami a 95% ()
,,KDO TO TAM TAK NELIDSKY ŘVE?" To je jen strýc Pepin a jeho životní příběhy v podání skvělého Jaromíra Hanzlíka, díky kterému jsou Postřižiny opravdu vyjímečný zážitek. Tohle stojí za to vidět!! ()
"Měl by si omejvat přirozené vlažnou vodou!" ... Jeden z mých oblíbených filmů. No asi si ho umyju a pak si pustím film. --- 90% ()
.. a to uhlí pane správce nesklízet, ať jde vidět že na něj máme! :o)) ()
Výborné filmové zpracování knihy od Bohumila Hrabala, který prakticky nemá chybu. To se musí vidět. Můžu dodat jediné, bravo pane Menzel. ()
Zpočátku mě to bavilo, jenže pak se objevil Pepin a začal mi lézt na nervy. On tu hubu snad nezavře, zdálo se. Nechtěl jsem pochopit otupělost zaměstnanců pivovaru, kteří jen seděli či leželi a Pepin mlel a mlel. Šlo sice jen o film, jenže já mám rád svůj klid a Pepin mě dost vyrušoval. Naštěstí to zachránila krásná paní správcová a nešťastník v podání Rudolfa Hrušínského, jehož Pepin asi taky pěkně štval. Snad se na tento film podívám ještě někdy jindy, a kdo ví... Třeba změním názor. ()
Absolutní špička české kinematografie. Takovéto filmy opravdu pohladí na duši ! ()
Podruhé se mi film líbil víc než před pár lety. Chvíli mi trvalo se do toho dostat, ale pak už jsem se přistihla s úsměvem, několikrát. Třeba to za pár let bude ještě lepší. ()
Zabijte mne, ale mě to zas tak neuchvátilo. Nebýt Hanzlíka a Hrušínského, těžký průměr. ()
Skvělý film, bohužel však mi celkový dojem kazí Schmitzer který se do role správce pivovaru podle mě nehodí. ()
Zkuste se na tento uznávaný a jako příklad Hrabalovsko-Mezelovské poetiky uváděný film podívat s někým kdo není čech/slovák. Tj. nezatíženým znalostí herců, či Hrabala. Nečetl jsem předlohu, ale čekal bych, že v základní rovině šlo o příběh o uplém manželovi, který chce poslušnou ženu, lidovém bráchovi, co vnese život a dá impulz k vzpouře nepodmanivé manželky. Jenže, Hanzlíkova postava není prostý otravný dobrák, ale sobecký vyčůránek. Není jasné, proč jsou všichni z postavy Magdy Vašáryové mimo. Ta relativně bezohledně využívá vlastní nedotknutelnosti a působí, že ji na maželovi hlouběji nezáleží. Moc se neukáže, na čem je založený jejich vztah, proč jej má rádá, vyvstává jen rozmazlenost a sobeckost. To ji učiní nesympatickou a její chování ztrátí opodstatnění jako spravedlivá vzpoura proti servilitě. U dnešní tvorby by to člověk odmávl jako neumětelství, jenže Menzel, který o pár let později natočil mistrovskou Vesničku dobře věděl, co dělá. O výše zmíněné problémy příběhu mu nešlo proto, že film je myšlen jako šmírácký. Nejvíc je to vidět při pohledu na postavu Magdy Vašáryové, která by intuitivně měla být subjektem příběhu, ale je čistě objektem. Máme mít požitek z pohledu na ní, jak je nahá, nalije se, jí, či se chová rozmazleně, ale nikoliv z prožívání toho, co prožívá ona, z identifikace s ní. A takový je celý film, s nadsázkou by šlo říct, že je ve stejném pytli s Výměnou manželek. Nemáme se bavit tím, že s postavami prožíváme příběh, ale tím, že na ně čumíme, posmíváme se jim, povyšujem se na ně. Až to vypadá, že jediná sympatická postava (!!!) Jiřího Schmitzera má působit neduživě proto, aby si divák řekl - tomu bych ji objel hned. Erotično ve filmu není poetizované, ale šmírácké a předvídá Menzelovu pozdější slizkost. Herci jsou hereckou špičkou, ale při bližším pohledu jde film proti jejich umu. Jedniný, kdo hraje je Jiří Schmitzer a to možná režie ani nechtěla. Z Pepina dělá scénář sobce, čímž jde proti přirozené dobráckosti Jaromíra Hanzlíka natolik, že ona dobrota nakonec působí jen jako zástěrka vyčůranosti. Petr Čepek dostává jako vždy ze svého prostoru maximum, ale nemá co hrát. Nejsmutnější je ale role Rudolfa Hrušinského, jehož herecká genialita a lidská autorita je vecpána do oplzlého dědka, o co horší, doktora, který nezapomíná zmiňovat jeho "rodičky", tj. že se holkám dívá mezi nohy. Body můžu dát tak za ASMR rovinu pití piva a požírání vepřového, za to, že něco z prvorepublikové atmosféry přece jen zachyceno je a že si člověk uvědomí co je šmíráctví ve filmu a že takové díla nestojí za moc. ()
Ten Hrabalův poetický styl mi vůbec nesedl. Pepin mě štval stejně jako Francina. Ale kvůli odhaleným ňadrům Vašáryové a převážně jejímu vyvalenému zadku na konci filmu se to vyplatí vidět. [38936. hodnocení, 504. komentář, 85%, 292. nejlepší film, 431. nejoblíbenější film] ()
Hezky se na to dívá, to je pravda, herci plní svoji roli a někteří ji i překonávají, je to česká klasika... Může se však líbit jiným národům? Možná ještě Polákům... Smyslem je asi onen Hrabalův novotvar, pábení, ale na mě je toto zpodobnění života příliš odtržené od reality, excentrické, do reality nás vracící zas jen skrze pivo, jídlo a erotickou touhu... Radost se života oceňuji, na mě ale dílo nic nepřenáší ()
Je ostudné, že jsem tento skvost viděl až v roce 2023, ale i tak mě bezezbytku uhranul. Jednoduše krásné filmové pohlazení. ()
jak po vizuální stránce tak po stránce obsahové...já tleskám ()
K výkonům jednotlivých herců není třeba nic dodávat. Z filmu doslova dýchá příjemná letní maloměstská atmosféra první republiky. Co na tom, že to mnohdy tak růžové nebylo. Ve vzpomínkách zůstává většinou jen to hezké a já věřím, že ve vzpomínkách pana Hrabala z dětství vypadalo vše přesně tak, jako v Menzelově Postřižinách. ()
Nudíte se?? Podívejte se na Postřižiny........no a kupte si medvídka mývala..samozřejmě:-) ()
Nudíte se ? Kupte si medvídka mývala! ()
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Navštivte místa, která znáte z českých filmů
Dnes již kultovní trilogie Slunce, seno... je neodmyslitelně spjatá s malebnou jihočeskou krajinou. Film má samozřejmě i své odpůrce, ale ti, kteří si ho zamilovali, mají Hoštice za své poutní místo.… (více)
Retro biják 60. – 90. let
Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)
Že Menzel a Hrabal není totéž, že Hrabal a Hrabal také není totéž a že povšechnou ideu o těch třech posledních získávali a nadále získávají lidičkové z Čech primárně skrze toho prvního jmenovaného je pravda fousatá, ohraná, zbídačená neustálým vytahováním ze skříně, takže nebudu zde rozebírat, nakolik si Jirka Menzel z Hrabalova pábitelství učinil právě tady a právě tímto způsobem jakési své bezkonfliktní kýčaření, jakýsi svůj Biedermeier, protože to není otázka, která nám s něčím pomůže, ale soustřeďme se spíše na fakt, že i tohoto “laciného” postupu, pomáhajícího ukotvit lid za normalizace v tenatech hedonistických žranic, lze přesto využít k chvále a kráse toho, co sice nepřetrvává, neb pouze stvořeno jest, ale přesto na zámysl tvůrce jakéhosi svou velebností, důstojností, opojností popravdě upomíná, ať už se jedná o zemitý pokrm, štiplavou, říznou, rezatou tekutinu, kterou správce pivovaru snaživě vyrábí a/nebo paní správcovou, která v sobě v uhrančivosti sobě vlastní svádí všecka témata, všecky pohledy, vše, co tvůrce chce a snad i měl by říci, zatímco poživačný režisér ji ohmatává svým neširokoúhlým okem právě tak, jako by ji toužil ohmatávat divák, protože ono vtělení Vašárky do role, do symbolu, je až bolestné svou přítomností a přitom nedosažitelností, protože její joie de vivre, ať už se sytí pohledy všech těch obšourných chlapů okolo či tučnými, nezdravými, pokrmy, ať už koketuje s Pepinem a radostně šplhá na komín či se nechává laskat elektřinou a ozónem, ať už předstírá nemohoucnost či nachmelená olizuje svou krev z prstu, vždy zpřítomňuje ženství, které rozhazuje, a to zároveň v textu díla postavy (snad spíše figurky) či v metanarativu diváka, protože přece jen velmi omezená úroveň toho všeho se snad sluší a patří (ale hlavně sluší) a v tomto pak je oním klíčem ke “starým, dobrým časům”, které je třeba oplakávat, do kterých je třeba utíkat, které je třeba milovat, neboť přece nemohu být sám, kdo trne a je smuten, když film se chýlí ke konci a přijde zkracování a zužitnění a zefektivnění všeho a všech, jako přestup do doby, kdy dlouhé vlasy, které sloužily na oslavu a okrasu a na léčení Francina z chmur jsou odsunuty, odstraněny, odstřiženy, kdy valachy nahradí automobil, kdy návštěvu nahradí telefon a píseň matky ukolébávající malé dítě pak rádio, které sice má ještě onen romantický osten, onu stránku, pro niž bude lze vzdychat a na niž bude lze krasosmutně vzpomínat, ale přeci jen už je jiné, studenější, méně lidské, než kdy byl matky hlas, který ukolébavky zpívával, a proto vězte tedy, že nezáleží ani tolik na Hrabalovi samém a dokonce nezáleží tolik ani na Menzelově talentu či jeho absenci, protože cítíte-li výše uvedené stejně jako já, jako on a jako my všichni, jevil by se snímek jako nutný k vidění, ale přesto přese všechno se zkrátka nemohu ubránit tomu základnímu pravidlu, které vypoví o vaší možnosti užít si Postřižiny úplně, od a do zet, a to v citaci dávno proslulé parodické reklamy kultovní České sody: Magda: Jak se vám líbí? () (méně) (více)