Vesničko má středisková

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)

Otevřeně řečeno, jsem kult kolem tohoto snímku v českých zemích nikdy moc nechápal. Už při prvním shlédnutí v kině jsem si ho zařadil do kategorie lepší průměr a od těch dob jsem nenašel důvod toto hodnocení měnit. Film boduje slušným castingem, který byl vždycky Menzlovou silnou parketou. Jen málo snímků se může chlubit takovou plejádou špičkových herců. Dobře napsaná i zahraná je postava venkovského lékaře ztvárněná Rudolfem Hrušínským a poprvé zde získal výraznou filmovou roli Marián Labuda. Nicméně z hlediska scénáře - a ten považuji u filmu za rozhodující - to žádná sláva není. Už jen v tvorbě Jiřího Menzela nejméně čtyř snímků cením víc a v kontextu celé české kinematografie Vesnička mezi absolutní špičku při nejlepší vůli nepatří. Slabé čtyři hvězdičky a celkový dojem 70 % s ohledem na herecké obsazení. (13.01.2007)

A ľaľa! Starý slintajúci Cimrman už tu zťahuje mladej nymfe gaťky z prdele. (Áno, je to auteur! Stále píše o tom istom.) Nebuďme kritický! Veď on to robí pre národ. Svoje bohumilé aktivity vepsal Svěrák aj do postavy doktora. Takže doktor musí byť intelektuál (ale iba taký hezký český - nad posteľou má knižnicu a recituje nad poliami JZD) a musí opačovať mladé kuchárky, ktoré z toho okamžite vlhnú. Hlavný hrdina je zato asexuálne dieťa, ktoré si ho ani nevyhoní. Existencia jeho vtáka je potlačená ako všetko v tomto filme, čo by mohlo mať spojitosť s vtedajšou realitou. (Nemci majú Oskara Matzeratha, mi máme Otíka.) Polarizácia postáv horšia ako v prvoplánovej rozprávke. Zlí potentáti z Prahy a nevinný prostý človek z dediny, ktorý chudák za nič nemôže. Na porevolučného Menzla všetci pindajú o sto duší, ale proti tomuto pokryteckému pseudohumanizmu nemajú nič. Neobhajujem toho Kráľa, ale tá lascivita je aspoň príslušná jeho veku. Omnoho zarážajúcejšie je, že bol taký lepkavo chlípny už v strednom veku. Inak scenár je ďalší dôkaz, že Svěrák nikdy nenapísal komplexný príbeh s dramatickým oblúkom, ktorý by zaťal aspoň trocha do živého. Je to len také učesané zliepanie otravne dojímavých gagov (Našťastie nezačal Bán do sprchy v novom byte telefonovať!).........................Zaujímavé je sledovať aj družnosť s akou sa zobrazujú vo filme Slováci. Podobnú pachuť dnes môžete cítiť napríklad zo spoločnej pesničky Noname a Chinasky. Ako keby sme boli navždy dva navzájom sa milujúce bratské národy a každý významný režisér či umelec musí na to vzorne vo svojom diele upozorniť. A zo všetkých týchto českých filmov lezie skrytý kolonizátorský postoj (naposledy v Perfect days) k Slovákom. Ale nech nie som za rýpala, snáď by som nechcel aby niekto ukazoval na plátne vzájomnú nevraživosť (stačí si zájsť do krčmy, keď na MS v hokeji náhodou ČR skončí nejaký ten stupienok za SR), živenie starých stereotypov (Havel? Tá kurva, čo zničil celý náš strojársky priemysel!) a obojstrannú xenofóbiu (ťažko povedať či Česi viac nenávidia Moravákov alebo Slovákov?)...............................Je to šikovný populizmus na všetky strany. Doktor musí zapičovať na lietadlo rozprašujúce chémiu na polia. Tento obraz vyznávača pravej prírody musí byť veľmi milý aj dnešným paranoidným antiglobalistom. Dedinka je komunita dobrosrdečných ľudí, kde je oprávnená nevera to najhoršie, čo sa môže stať. (malá poznámka - legitimizácia nevery je hlavný artikel Poledňákovej v jej súčasných opusoch!).....................Film nie je ani dobre "remeselne zrežírovaný" (keď už musím použiť toto hlúpe slovné spojenie), a keby aj bol, umenie nie je remeslo.............Toľko môj príspevok k pátraniu po základnom kameni "pekných českých filmov". (28.12.2012)

„To neděláš dobře s tou sirkou, Jaromíre.“ Parádna klasika odohrávajúca sa v malebnom dedinskom prostredí, ktoré v skutočnosti až také malebné nie je (chorobná žiarlivosť, domáce násilie, alkoholizmus). Napriek viacerým temným scénam režisér nerobí ťaživú sociálnu drámu, ale zostáva poetický a nádherne povznášajúco neškodne humorný ("Že vy jste se zase kochal, pane doktore?"). Lars von Trier by z toho urobil humusácky existenciálny horor. Kameraman skvele zachytáva pôvabné zákutia dediny a okolia plného lesov, rybníkov a rozľahlých polí. Výborné herecké obsadenie (Čepek, Labuda, Bán, Šafránková, Svěrák a báječný Hrušínsky, ktorý v praxi dokazuje pravidlo menej je niekedy viac), kultové dialógy a sympatická atmosféra. Dozviete sa, z ktorého schodu je pivo najideálnejšie vychladené. Fakt nechápem, ako sa dá napísať niečo s takým gigantickým množstvom hlášok ("Jako na funkci rostlináře?" - "No to už vůbec ne."; "No to jste družstevníci?"; "A zejména zájměna osobní."; "Takže prosím vás, hlavně aby ten ručník měl."; "No a co? No a co?!"; "Je to cestopisný, trochu erotický."). Vadilo mi azda až príliš poviedkové rozprávanie. Proste to nemá scenár, ktorý by šiel z bodu A cez bod B do bodu Z, ale skáče to medzi postavami a sem-tam osud niektorej pozabudne dokončiť (ako prebehol rozvod? Konal sa vôbec? A čo syn, nepokúsil sa o druhú samovraždu?). A Júliusa Satinského mám rád, ale jeho cameo mi tu pripadalo dosť zbytočné. Ale to sú skutočne len kozmetické chyby. (11.01.2007)