Gentlemani

Jsem spokojený. Vlastně hodně spokojený, protože Guy Ritchie slíbil, že dodá gangsterku ve stylu Guye Ritchieho a taky ji dodal. Jediný potenciální problém s jeho novinkou tak mám v tom, že se drží vyjetých kolejí a jen minimálně se pokouší překvapit. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože Ritchie tenhle žánr umí jako nikdo na světě a opět se mu povedlo natočit hodně svižnou podívanou s nečekanými zvraty a ještě nečekanějšími režijními nápady, v níž si to očividně užívají úplně všichni herci (nejvíc asi Hugh Grant a Colin Farrell). Ritchie umí pomalu budované napětí zakončené absurdní násilností, které připomene začátek Pulp Fiction, ale během momentu dovede přeřadit na své typické frenetické tempo. Dovede být vtipný a zábavný a o chvilku později jde z jeho hrdinů regulérní strach. Prostě je to ten Ritchie, jakého jsme chtěli vidět. Nic víc, nic míň. Mně to stačí. (28.01.2020)

Mal som pocit, že sa Uwe Boll snaží natočiť Pulp Fiction 2. Plné kecov, ktoré však nefungujú ako u Tarantina. Viac časových pásiem pri ktorých ak raz žmurknete, tak sa stratíte. Niektoré scény stoja za to, sem tam sa pousmejete, ale ako celok je to strašné. A hlavne stopáž. Ja hodnotím filmy aj podľa toho, či mám chuť si ich pozrieť niekedy znova. Kľudne len kvôli jednej scénke. Toto si však rozhodne nepozriem už nikdy viac. Jeden zo snímkov, u ktorých platí, že hviezdni herci nie sú všetko. Na záver sa pýtam, či tam vôbec bola jediná pesnička. Neutkvela mi v pamäti ani jedna. A vlastne áno. Tá "hija hija hou". Celé zle. Hviezda za McConaugheyho a Farrella. (29.03.2020)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

I po tolika letech neustále opakuji, že Guy Ritchie je jeden z nejlepších a nejosobitějších režisérů současnosti. Vždycky spíše sáhnu po Holmesovi, než po starých špinavých londýnských gangsterkách, které jsem nakoukával až zpětně, ačkoliv samozřejmě i z dnešního pohledu mají co nabídnout. Mě ovšem tématicky zajímají spíše jiné žánry, proto jsem od Gentlemanů rozhodně nečekal takové skóre, jaké tu i pár týdnů po premiéře visí. Ale po odchodu z kina musím místopřísežně stvrdit, že si jej tento film bez jakýchkoliv skrupulí zaslouží. Vlastně se mi tolik trefil do vkusu hlavně kvůli tomu, že jsem vždycky ve filmech sledoval raději vysoce postavené mafiány a gangstery než loosery z ulice, co šulí nižší tisícovky. Z tohoto důvodu fanoušci starších ritchieovek spíše sáhnou po Podfucku nebo Sbal prachy a vypadni, pro mě jsou Gentlemani patrně jeho vůbec nejlepší film! A mám velkou radost, že ačkoliv tento anglický rodák do filmu obsadil rovnou tři box office poisony (McConaughey, Hunnam, Farrell), nevyhořel tentokrát tolik komerčně jako několik let starý a neméně skvělý Man from Uncle. Nutno říct, že všichni tři jsou ve filmu vyloženě grandiózní, sekají hlášky a sprostou mluvu jak na běžícím páse a v případě potřeby bravurně vystřihnou nějakou groteskní situaci. V kombinaci s úlisným mimoněm Hughem Grantem (dlouho jsem jej nemusel, ale tady je taky k sežrání) dokonalá kombinace. Takovou RocknRollu si třebas vůbec nemám touhu znovu pustit (ač se mi libila), Gentlemany si pustím doma znovu bez problému a jsem strašně rád, že jsem je ještě stihl v kině, s odstupem několika měsíců dokoncd dvakrát...90% (17.02.2020)