Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Arnošt LustigKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Luboš FišerHrají:
Krystyna Mikołajewska, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Martin Růžek, Noemi Sixtová, Jaroslava Obermaierová, Yvonne Přenosilová, Dana Syslová, Josef Abrhám (více)Obsahy(1)
Podle předlohy Arnošta Lustiga vznikl snímek, který se dotýká obtížného překonávání válečných traumat. Hrdinkou je židovská dívka, která přestála koncentrační tábory, ale zůstala na světě sama - nikdo z jejích příbuzných a blízkých nepřežil. Osmnáctiletá Dita, mlčenlivá a téměř úzkostně neprůbojná, se však jen stěží orientuje v poválečné společnosti, v níž opět raší bezohlednost a zištnost, kde na ni čekají jen opětovná zklamání, kde jejím pocitům nikdo nerozumí... Vznikla pozoruhodná psychologická studie, která má širší platnost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Přiznám se, že jsem nečetl předlohu, nepochopil jsem ani plně postavu Ditinu. Trauma ze ztráty celé rodiny ve vyhlazovacím táboře zanechalo v Ditě Saxové i těsně po válce v době plné změn své stopy v životním pesimismu, v melancholii a snad i jisté odevzdanosti osudu (život není to, co chceme, ale to, co máme). Hodně lyriky tomu dodal režisérský přístup, bylo to velmi rozvláčné, nevím, zda Dita chápala život podobně jako její soukmenovec Kafka, jemuž jsem nikdy nerozuměl. Uměla utěšit druhé, ale sebe ne, to je jisté. Nebyla ostatně vůbec hezká, výběr polské herečky byl jistě úmyslný, měla se i typově odlišovat od svého okolí. A byla o generaci starší než její vrstevnice, živočišné Obermaierová i Přenosilová... Dobrý výkon Karla Högera, který se blížil trošku k jeho občanu Brychovi, sympatický výkon podala i Noemi Sixtová, tehdy patnáctiletá... Víc než tři hvězdičky tomu dát nemohu. ()
"Život není to, co chceme, ale to,co máme." ()
Československé psychologické drama, v němž hraje hlavní roli židovská dívka, jež krátce po válce těžko hledá své životní poslání. Pro roli Dity Saxové, zádumčivé osmnáctileté dívky v sitočinci, byla vybrána polská herečka K. Mikolajewská, jejíž melancholický pohled v zajímavé tváři byl častým objektem kamery. Dita Saxová je těžce poznamenána minulostí, jejíž detaily však divákovi zůstanou utajeny. Není schopna vykročit do nového života a přestože pro její půvab a jakousi vznešenost má na každém prstě nápadníka, nedokáže si s touto životní situací a výzvou poradit. Mezi její uchazeče patří šarmantní J. Abrhám, těžce zamilovaný L. Potměšil, nevýrazný J. Menzel či dokonce hovorný K. Höger. Poté, co skoná její nejbližší přítelkyně v ústavu a ostatní chovanky se rozutečou do světa (J. Obermaierová se odevzadně provdala za K. Högera a I. Přenosilová odjede do Londýna), ztrací kontrolu sama nad sebou. Konec příběhu se odehrává ve snovém oparu ve Švýcarsku, kde Dita emigrovala. Jako velmi kvalitní a umělecky působící hodnotím práci kameramana, zejména detaily na tvář hlavní hrdinky orámované havraními kadeřemi plně se ztrácejícími na tmavém pozadí považuji za zdařilé. Drama jako takové hodnotím spíše průměrně, neboť přes nepopiratelnou psychologickou hloubku začalo zejména ve druhé půli působit poněkud nevyváženě a chaoticky. ()
Mrtvolný film s mrtvolnými hereckými výkony a mrtvolnou atmosférou. Polka vypadá nejméně na pětatřicet a mezi mladé Obermaierovou, Přenosilovou a tu třetí vůbec nezapadne. ()
Atmosférou tohoto filmu jsem byl naprosto uchvácen a to především volbou hlavní představitelky, úžasnou hudbou a kamerou. Podle mého názoru jeden z nejlepších Moskalykovo filmů. Krystyně Mikolajewské jsem věřil její postavu po celou délku filmu. Ubohé komentáře některých diváků zde, vypovídají hodně především o nich samých. Je vidět, že zůstali pubertálním myšlením někde v době, kdy tento film viděli na školním představení. ()
Chladné a odtažité, jako hlavní hrdinka. To by ani nevadilo, psychická traumata nemusí být vidět na povrchu. Ale chtělo to nějak vtáhnout diváka do děje, vzbudit soucit. Toho se snad mělo dosáhnout postavou Toničky, ta ovšem není dvakrát sympatická (i kvůli dabingu Klepáčové) a její osud je jasné od začátku. Naopak zcela nevyužity byly flashbacky, objeví se tam snad tři a všechny jsou nesmyslné. A především, ta hlavní hrdinka nemluví, ta pronáší životní moudra. Aspoň kamera je vynikající. ()
Herecky skvelé. Hudba nádherná. Výborná prehliadka retro kostýmov. Určite si to pozriem ešte raz, ako všetky filmy, ktoré chcem hlbšie poznať. ()
***1/2. ()
Motto hlavní hrdinky mluví za vše: Život není to, co chceme, ale to, co máme. ()
(jednu poznámku si nedopustím: až doposud jsem myslel, že se zde komentují filmy a ne školní akce...!) Hloubka tohoto psychologického dramatu je úžasná, stejně jako hloubka pohledů hlavní hrdinky. Pár nudnějších míst se skvěle hodí jako prostor pro přemýšlení a dotváření si myšlenkového pozadí. Hlavní hrdinka mi přišla neuvěřitelně působivá a živoucí. Kdybych netušil, že před existencí filmu stála oceněná novela, dovedl bych si dost dobře představit, že herečce byla hlavní role napsána na tělo. U mě to prostě fungovalo naplno. ()
Co dál s životem; to je hlavní otázka filmu. Nebýt drobných detailů a dobového zasazení není příliš zřetelné navázání na holocaust a mohlo by jít o čirý existencialismus. Škoda natahovaného konce. Jinak velice přesvědčivé herecké výkony. ()
Prkena KRYSTYNA. Neumerna dlzka... Strasny zvuk. A Menzel ako herec mizerny... Pepa A to nezachranil...😒🤨... ked clovek nahodou nie je v DEPKE tak sa do nej vpravi zasluhou *Skveleho* scenaru. 😥😥😥🇨🇿 ()
Smutný, ale nikoliv dojemný film. Všechny ty anachronismy (účesy, šaty i železniční vagóny ze 60. namísto 40. let), které tu řada komentátorů považuje za chyby, jsou určitě záměr, jak příběh zpřítomnit (abychom si nemysleli, že jsme vyhráli). ()
Možná to někomu přijde zvláštní, ale Antonín Moskalyk, režisér legendárních seriálů Dobrodružství kriminalistiky, Četnické humoresky, dvoudílné a asi nejlepší adaptace Babičky, člověk bytostně spojen s předlistopadovou ČST pro kterou natočil nepřeberné množství inscenací, má na svém kontě pouhé čtyři(!) celovečerní filmy, z nichž hned ten první je zapomenutá komedie Délka polibku devadesát, a třetím pohádka Třetí princ. Zbývající snímky ovšem stojí za pozornost! Jak Kukačka v temném lese, tak Dita Saxová pojednávají o dívce, kterou poznamenala válka. V případě Dity ale pouze slyšíme čím si prošla a koho ztratila. Absence záběrů hrůz které musela zažít může u někoho působit negativně pro hodnocení a pochopení duše mladičké dívky, které bylo naděleno soucitu, půvabu ale i křehkosti. Tady platí že co oči nevidí to srdce nebolí. Svět byl po válce sice v situaci velkého výdechu uvolnění, zároveň ostré lokty a očekávání věcí příštích nedali mnohým senzitivním jedincům prostor a čas nadechnout se. Je velká škoda, že toho režisér Moskalyk nenatočil pro kina víc... ()
Může být citlivá dívka po prožití šoa a ztrátě veškeré rodiny ještě šťastná a vést "normální" život? Charismatickou Ditu chtěli všichni, ale ona už nechtěla Nic. Vnitřně složitý člověk to má složité i v životě. Krásně melancholický film. ()
Už jsem měl napsanou recenzi a pak jsem zjistil, že v podstatě to samé napsal Sarkastic. A mám pocit, že to nebylo poprvé, co se to stalo. Takže (opět) podepisuji. ()
Přečetla jsem knihu a těšila jsem se na film. Ale bohužel jsem dost zklamána. Nejprve fakt, že v knize je Dita plavovláska s modrýma očima (několikrát přemýšlí jestli jí zrovna tento vzhled nepomohl přežít)... a ve filmu je to úplně naopak. Sice chápu tvůrce, že v černobílém filmu se blond vlasy zrovna nevyjímají zvláště, když má být Dita tou mystickou "stále o něčem dumající" dívkou. Ale to jsou pouze mé představy... je dost možné, že postava Dity mi neseděla díky hereckému projevu Krystyny Mikołajewské, která (jak se objevuje v množství komentářů) za celý film změnila výraz obličeje asi tak ve 3 scénách na 3 vteřiny! Prostě záhadný úsměv Dity S. si představuji jinak... Ostatní herci klobouk dolů Brita, Líza a vlastně i Tonička byly více než povedené a stejně i ostatní představitelé. Jen je škoda, že se ve filmu neobjevuje více obrazů z Ditiny (a nejen její) minulosti. Protože na tom vlastně kniha převážně stojí a dost to pak vysvětluje motivy a jednání hlavní hrdinky. Film tak na mě působil chaoticky i s ohledem na přehození nebo vynechání několika událostí. Proto 50% ()
Žádná emoce nepřebije a nepřináší radost ze života, přežít a nežít, dokonalá beznaděj nejen Dity S., ale vlastně svým způsobem skoro všech. Skvělý Karel Höger. ()
Zajímavý film, který však naprosto zabila představitelka hlavní postavy, která se pohybuje jako mechanická loutka se stále stejným výrazem ve tváři a v očích jí není vidět ani radost, když s kamarádkami slaví narozeniny, ale ani smutek, když zemře ta, která jí byla nejbližší. Herečka možná krásná, ale naprosto bez výrazu a jen deklamující text. ()