Král

„Nevíte, co se s vámi stane. Čeká vás nejsvětější milost, nejstrašnější utrpení. Budete postupně sloužit mně, vzpurnému synovi, kterého jste zatracovali. Ale teď na vás bude dohlížet úplně jiný král.“ Amen. Když se ukáže, že ten mladý prostopášník je panovník s dobrými úmysly, vypadá to s Anglií docela nadějně. Jenže náhle musí činit rozhodnutí, které dělat nechce, a vládnout jinak, než si sám předsevzal… Podobný typ filmů už spíš míjím, ale tentokrát jsem udělal výjimku a vyplatilo se, jde o kvalitní žánrovku. Spíš než oslavné tažení, blyštivá brnění, vyumělkované šermířské souboje, vzletné myšlenky a ctnostné skutky vás tu čeká špína, bláto, chaos, upocenost, zákulisní hrátky, nejistota, nedůvěra, bezčasé dobývání, nesmyslné ztráty a oběti. Chalamet a Harris byli přesní, Pattison zas správně slizký. Film je navíc poměrně komorní, scény typu rozhovoru s princeznou či výslechu mu jen prospívají. Konec byl také fajn, takže za mě to budou solidní 4*. „Jsem tu, protože jsi můj přítel.“ - „Král nemá přátele. Král má jen následovníky a nepřátele.“ (12.04.2020)

Timothée Chalamet je král. Hateři klučiny s kučeravými vlasy prominou, ale v 28 letech mít za sebou role v oscarových filmech jako Interstellar, Dej mi své jméno, Lady Bird, Malé ženy, Duna atd , to se jen tak nevidí. Zrovna Král se sice žádného ocenění od akademie nedočkal, ale podle mě se jedná o jednu z jeho nejlepších roli, protože jeho drzý a nonkonformní princ/král Hal snímek táhne celou stočtyřicetiminutovou stopáž. Počínaje intrikami na královském dvoře, konče pod jedním kopcem ve Francii, jako mladý a nezkušený panovník s cool sidekickem hraným Joelem Edgertonem (byl i jedním ze scenáristů) vyloženě vládne. (09.03.2024)

Je moc milé, že člověk může zase jednou zhlédnout vizualizovanou historii velkobritských incestních degenerátů, aniž by se musel prokousávat slovní rakovinou přeceňovaného nudila, uspávače hadů a kurvila historie Wilíka Třesoštěpa. Ne, že by se teda Aboridžinci nějak zvlášť srali s historickou akurátností, po vzoru toho tlučhuby bez skrupulí naroubovali ochnutého homopýra do role žabožroutského homoprince, který byl tenkrát možná leckde, jen ne u Azincourtu, nicméně ukazovat, jaký je Patyzón slizký, trapný a prkenný pičus, je rozhodně záslužné a přínosem pro světovou kinematografii. Takže výsledkem je nádherně udělaná, na televizní poměry rozmáchlá, poměrně svižná, špinavá a ponurá středověká freska s překvapivě vynikajícím a přesným Šavlometem, příjemně zcela prostá „Jsi cos krom stupně, místa, zevnějšku, strach budě u jiných a zlekanost, jsa méně šťasten ve svém děsení těch, které děsíš?“ a podobně maligních větokonstruktů a pičistických přechodníků mistra Youdy. Tudíž běda, i já se slovy kokotoklasika povinován cítím se dnes auditoriu domýšlivému sbohem dáti: Ač dílo zdařilé, veskrze zábavné a poučné jest, já v kostech morku pocity chovám, že kmáni tupí, javše se v dějevědy hodinách lelkovati jen a po soustředěných zbůhdarma plastelínu flusat, v něm stěží zalíbení naleznou, neb vědomost pro ně více již není líbeznou, jsa v ignorantská hovada pacholků stájových vzděláni, dozajista bukanýry létající a věty prosté, tříslovné, hodné lůzy sprosté zkroušeně postrádati budou. Žel kanály, žumpy a stoky odpadní samy se svévolně hloubit sveřepě odmítají, pročež otázku onu osudovou „Kopat či nekopat?“ za „Vžum, Skvíz, Splaš“ svistu jak břitva lopat ostrých nadále slyšet bude vůkol krajem vším a řepka tam zlatoslunná v lánech nekonečných, plebsem okopávaných, z kurvy zrozeným MacBethům uherským a jiným vším vesele si pokvete. (03.11.2019)

Postava Jindřicha V mi není zase až tak neznámá, protože jsem se s ní setkal již na divadelních prknech ve hře Jindřich V podle hry alžbětinského velikána Williama Shakespeara a taktéž na filmovém plátně ve stejnojmenném filmu , který režíroval Kenneth Branagh. Minimálně první půhodinku jsem si myslel, že koukám na nějaký životopisný portrét nějaké celebrity ze středověku, jelikož nám náš hrdina neustále chlastá, souloží, zvrací a celkově žije život ve stylu Anarchy In The U.K. Ale pak mu umře jeho milovaný papá, kterého ze srdce nenáviděl a chtě, nechtě nastupuje na anglický trůn a jakoby mávnutím kouzelného proutku se z hospodského povaleče stává nelítostný král se vším všudy. Na radu svých upřímných a pravdomluvných rádců se vydává do Francie, aby pokračoval ve smysluplné stoleté válce. V druhé půli vidíme přípravy na jednu z největších bitev výše zmíněného konfliktu, který se do dějin zapsal jako Bitva u Azincourtu. V pěkně vylíčené bitvě vidíme krásné souboje udatných rytířů, kteří jsou všichni stejní, takže nevím jak to ty chytrolíni poznali komu mají useknout tu hlavu, asi podle čuchu. Z jedněch byl cejtit camembert a z druhejch čedar. Ale to jsou jen takové maličkosti, kterých si všímám, jelikož jsem hnidopich, tak to též napíši do mé recenze. Ale jinak to byla velice příjemná exkurze do hodin dějepisu ve které mnozí představitelé hereckých rolí zahráli své maximum. Pro příklad uvedu slizkého dauphina, kterého nám lišácky předvedl herec známý z upíří ságy a který má krásné jméno připomínající jistý druh zeleniny. Myslel jsem tím amerického fešáka Roberta Pattinsona. Dále se zde objeví půvabná dcera amerického herce Johnnyho Deppa Lily-Rose Depp, která si zde zahrála budocí manželku Kateřinu z Valois. Za celkem podařenou podívanou s historickými kostýmy a dobře vystihnutou dobovou atmosférou dávám zasloužených 80%. (27.08.2021)

Říjnová hororová Netflixovská nadílka skončila, ale jsem vděčný i za tenhle Historický biják, který jak se zdá bude Netflix servírovat každý rok ( Minule podobnou dobu to byl Outlaw King, který se mi líbil o malinko víc, ale i tohle je pecka). Sledujeme příběh mladého Jindřicha V, který po smrti svého otce je čerstvě korunovaný na krále a bude muset vyřešit válku, kterou mu jeho otec zanechal. Skvěle natočené, osudové, špinavé, autentické, historicky věrné a především úchvatně zahrané. Timothée Chalamet servíruje na obrazovku obrovský kus talentu a cítím, že má bohatou budoucnost ( Králův rage speech před bitvou mi vyvoval husí kůži jak už dlouho nic), ale potěší i Joel Edgerton s perfektním strategickým plánem či Robert Pattinson, který hraje slizkého francouzského prince skvěle. Film vrcholí solidní a slavnou bitvou u Agincourtu, která je správně syrová a špinavá a potěší i finální poměrně nečekaný zvrat. Ikdyž má film pomalejší tempo, tak vůbec nenudí a absolutně strhne. 85% (03.11.2019)