Staříci

Já mám vždycky takovou radost, když se na českém filmovém poli zjeví snímek, který zaujme a má co říct. Píšu to hlavně proto, poněvadž jsem nad českou kinematografií již zlomil hůl. Staříci se vymykají všemu, co za poslední roky u nás "naši slavní tvůrci" vytvořili. Režiséři Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří Staříky natočili jsou pro mě doslova zjevením a já jim budu fandit do další tvůrčí práce. Svým debutem ukázali, že rozhodně mají co nabídnout i do budoucna. Alespoň v to doufám. Nyní něco málo k ději. Stařík Jiří Schmitzer, který je upoután na invalidní vozík, přilétá ze Států do České republiky a na letišti na něj čeká stařík Ladislav Mrkvička. Oba jsou váleční veteráni, kteří v padesátých letech byli zavření v pracovních lágrech a spolu se vydají na cestu starým obytňákem najít a zabít muže, který za své zločiny nejen proti nim nebyl nikdy potrestán....Film působí silně depresivním dojmem, některé pasáže jsou sice k zasmání, ale spíše takovéto - "no ty vole, to snad ne". Někoho můžou děsit hororové filmy, pro mě byly horor scény v domově důchodců v závěrečné části filmu. Silně realisticky působivé a znovu se utvrzuji v tom, proč si Vlastimil Brodský prostřelil hlavu. Stoprocentně takhle nechtěl skončit ve své poslední životní etapě, jako nemohoucí a senilní dědek. Hrůza. Film postrádá jakoukoliv hudební složku a to ho dělá ještě více skutečnějším a smutnějším. Podobně jsem se tak cítil u filmu Domácí péče. Oba představitelé hlavních rolí zahráli fantasticky. Staříky jsem si nechal týden uzrát v hlavě a nedělá mi nejmenší problém vpálit pětku jak vyšitou! (15.11.2020)

Výkony obou herců jsou nezapomenutelné. Musím před nimi hluboce smeknout. Jako postava Jiřího Schmitzera se opravdu zapomenout nedá. Pořád ho mám před očima, když si vybavím jeho jméno, tak moc se mi vryl do paměti. Pomsta a touha po spravedlnosti je velmi silný hnací motor. Ten dokáže udělat divy. Stáři prostě není pro sraby. (09.11.2020)

Herecky bez debat dobrý, ale kde je nějaký děj? Stáří je ošklivý, ale evidentně i zarputilý, stejně jako tenhle film. Ale jaksi mi unikl ten skrytý význam v zachycení několika minutového dědkovského šourání odnikud nikam. Že to jde ke konci života všechno ztuha, to si snad umíme představit všichni ne? Za mě škoda promarněné stopáže. Víc by mě např. zajímala linka s Milenou Steinmasslovou, která byla skvěle rozehrána, a následně zahrána do autu. (02.11.2020)

Variace na Egoyanovo Vzpomeň si. I když.. v tom našem postkomunistickém rybníčku spíše Nezapomeň.. Tempo života hlavních hrdinů vtisknuté do tempa vyprávění přináší trpkou autenticitu a právě při ní si uvědomíte, že v určitých fázích bytí chutná vítězství cílevědomosti nad lhostejností opravdu sladce. Tak aspoň tady.. (02.11.2020)

Dobrý film se najednou dokáže zjevit zčistajasna. Ohlasy se kopí, stačí si přečíst nějakou tu recenzi a ohlasy od známých, kteří už měli to štěstí a ten film mohli vidět a člověk se prostě začne těšit taky. O to víc potěší když je onen chválený projekt třeba z České Republiky a v tomhle případě se ještě líp poslouchá to, že dorazí něco co v rámci české kinematografie jen tak nevzniká a vymyká se tomu na co je typický český divák zvyklý. Potěší, že jde o dobrý film, ještě více ale potěší když člověk právě zjistí, že je film z naších českých lesů a hájů. A především potěší fakt když má poté člověk konečně čas ten film vidět a může nadšené ohlasy potvrdit. A nejenom oznámit, že dorazil jeden z nejlepších českých filmů roku ale zároveň i jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Staříci nejsou komedie! Humor tam sem tam je a je neuvěřitelně chytrý, což je opět u českého filmu posledních let netypické, především jde ale o drama. Vážné drama, které těží především z toho, že jsou dva hlavní protagonisté staří, zdravotně jsou na tom velmi špatně a předtím než umřou se prostě rozhodnou, že zabíjí jednu svini z minulosti. Už ona synopse ve zkratce servíruje pravděpodobně zajímavý zážitek, krom zápletky je ale poté ve finále fajn, že film i hezky vypadá. Autoři scénáře Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří film i zrežírovali dodali neskutečný film, který český tvorbu náležitě obohatil. Především se na onom scénáři musí ocenit fakt, že se sice sem tam výrazně vleče (je vlastně stejně pomalý jako oba protagonisté v přirozené rychlosti), i přesto ale v oněch zdrženlivých pasážích funguje. Především se vlastně vůbec nedá odvodit jak se děj bude vyvíjet (trailer toto šikovně vůbec nenaznačí) a dorazí pár opravdu fungujících dějových zvratů. Autorské duo si především také sehnalo parádní hlavní dvojici Schmitzera a Mrkvičku, kteří fungují jako vyklepaní starci, kterým vám může být líto a zároveň fungují i v rage módu. Jirka Schmitzer je děsivej i na invalidním vozíku. Zápletka sice dbá především na hlavní dvojici a oněm vedlejším charakterům se ve finále zas tolik prostoru nedostane, žádná postava ale nepůsobí vyloženě navíc a i to se cení. Především se ale na filmu musí ocenit i to, že je ve finále film ,, minimalistický´´ a působí jako debut člověka, který zrovna vyšel z FAMU, zároveň je to ale ono kouzlo tohoto filmu. Mrzí mě, že podobných filmů v naších hájích nevzniká tolik a doufám, že v brzké době podobných projektů bude přibývat. Neskutečně si toho filmu cením a i když nemám pocit, že bych ho chtěl v brzké době znovu vidět, opravdu mám z něho velmi pozitivní pocity. Schmitzerovi s Mrkvičkou klobouk dolů! (19.10.2019)