Sunrise
Východ slnka
Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Carl MayerHrají:
George O'Brien, Janet Gaynor, Margaret Livingston, Bodil Rosing, J. Farrell MacDonald, Jane Winton, Arthur Housman, Sally Eilers, Gibson Gowland (více)Obsahy(1)
Mistrovské dílo němé filmové éry natočil v Hollywoodu proslulý německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau, autor průlomového hororového díla Upír Nosferatu. Přestože Východ slunce vznikal s velkými náklady, studio 20th Century Fox se ve smlouvě zavázalo, že nebude nijak zasahovat do režisérových záměrů. Murnau vypráví milostný příběh o mladém venkovském farmáři, kterého oblouzní městská krasavice. Na její naléhání se muž rozhodne způsobit smrt manželky a odstěhovat se do města. Nedokáže však svůj čin provést do konce. Místo toho prožije se svou ženou krásný den ve městě a uvědomí si, že jeho pouto k životní partnerce je mnohem hlubší a pevnější než pouhé erotické vzplanutí. Nečekaně však dojde k nehodě a mladá farmářka se domněle utopí... S pomocí expresivního hereckého výrazu, ale i nápadité pohyblivé kamery vytváří Murnau emotivně vypjaté situace, ve kterých rozehráva velmi široký rejstřík lidských pohnutek a pocitů, od vášnivého vzplanutí přes drásavé pocity viny až po uvědomění hlubokého a trvalého citu. To vše s mimořádně kultivovaným užitím filmového jazyka - takřka každý záběr v tomto filmu je působivým výtvarným dílem. Východ slunce je historicky jedním z prvních filmů, který získal Oscary. V roce 1929, kdy se ceny Akademie udělovaly poprvé, uspěl Východ slunce ve třech kategoriích: nejlepší herečka v hlavní roli (Janet Gaynorová), nejlepší kamera (Charles Rosher a Karl Struss) a nejlepší film. Nominován byl také za výpravu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (123)
Konvenční drama, ale vtipné, napínavé a dramatické. Nejúžasnější je pro mě prostřední část, kdy rozhádaní manželé přijedou do města a postupně se usmiřují, dokud svým polibkem nezastaví dopravu. Vynikající práci odvedli herci: Janet Gaynorová a George O'Brien, a především režisér F.W.Murnau, který si mě podmanil úchvatnými obrazy a prací se světlem. Ne nadarmo se film jmenuje Sunrise. ()
Východ slunce je prvním filmem Friedricha Wilhelma Murnaua realizovaným ve Spojených státech, ovšem za značného přispění jeho německých kolegů (např. scénář opět psal Carl Mayer). Režisér si vybral jako předlohu novelu Hermanna Sudermanna Cesta do Tilže, ale změnil konec. Děj tohoto filmu je zasazen do komorního rámce a je i celkově odlehčenější. Východ slunce je příběhem venkovského spokojeného páru, do jejichž života se vetře frivolní žena z města a manžela nejen obluzuje, ale i navádí, aby svou ženu jako "přebytečnou" utopil. Film se vyznačuje velkou stylovou čistotou a místy působí až pohádkově. Děj samotný je budován na kontrastu mezi mravní upřímností venkovských lidí a rozkladnými projevy městské civilizace. Velmi působivé je zejména souběžné prolínání dějů (např. muž podléhá svodům milenky, zatímco jeho žena se láskyplně věnuje jejich synkovi). Murnau také používá obrazy se symbolickým významem (usmiřující se manželé vidí za výlohou svatební fotografie a následuje jejich svatební obřad). Ani zde si neodpustil určité "odlehčující" scény (rozpustilá taneční sekvence s komickými prvky). Murnau v tomto filmu motivuje jednání postav jejich vnitřními myšlenkami a náladami. Mistrné bylo zejména ovládání kamery, například v úvodní scéně, kde je kamera v neustálém pohybu a sleduje hrdinu nebo scéna cesty tramvají z venkova do města. Vynikající práce kamery (v mnohém může připomínat uměleckou fotografii kolem roku 1900) byla v roce 1929 oceněna historiky prvním Oscarem stejně jako výkon hlavní představitelky Janet Gaynor. ()
Východ slunce jsem měl možnost vidět na velkém plátně a za doprovodu živé hudby - i když se spíše jednalo o pěvecký koncert s elektronickým podkladem, než čistou filmovou orchestraci. Na sovu dobu jistě velice povedený film s výraznými hereckými výkony, které v němém filmu jsou určitou podmínkou. První polovina byla úchvatně dramatická až s hororovými prvky, ale když se příběh přehoupl do "usmiřovací" části děje, sklouzlo to někam do hlubin průměrné hollywoodské formy a působilo to až roztomile naivně. Samotný závěr se opět vrací do původních dramatických kolejí a výsledný dojem zachraňuje. ()
Další geniální film (v pořadí už třetí který jsem shlédl) od režisérského mistra Friedricha W. Murnaua. Režisér dokázal i z takto jednoduchého námětu natočit bravurní film o lásce. V každém záběru je vidět režisérův perfekcionismus. Jako o život hrající ústřední duo , skvělá hudba , prostředí , závěr no prostě vše. Murnau se nadobro zabydlel mezi mými nej režiséry. ()
Už přesně vím, co myslel Truffaut, když říkal, že poslední velká vizuální osobnost filmu před Hitchcockem byl Murnau. Ten film naprosto nemá chybu. Už samotná struktura děje je pozoruhodná. Na počátku melodrama, vprostřed romance s prvky chaplinovské komiky a na konci opět melodrama. Mnohem podstatnější je ale "jak" je vyprávěno. Režisér na poměrně komplikovanou zápletku téměř nepoužívá mezititulky a vystačí si pouze s širokou paletou obrazových prostředků. Obzvlášť mě fascinuje pasáž, kdy ústřední dvojice přechází ve městě přes silnici a náhle se ocitne kdesi v letním sadu, aniž by přišel střih. V dnešní době by na to bylo potřeba zelené plátno a klíčování a Murnau si vystačil se zadní projekcí a šikovnými pochyby kulis. Neuvěřitelné. Jeden z nejlepších "němáčů", co jsem měl možnost vidět. ()
Čím kdo zachází, tím taky schází. Občas musí člověk projít peklem, aby dosáhl nebes. A občas musí sahat na nebesa, aby mohl padnout do pekel. Vliv expresionismu je na filmu pořád cítit, stejně tak (prakticky opačný) vliv Hollywoodu. Nádherné využití hudby, práce s emocemi, nápaditost (ožralé prase!). Východ slunce se sice nezařadí mezi moje nejoblíbenější němé filmy, ale slušné hodnocení si rozhodně zaslouží. Ke zhlédnutí: http://www.youtube.com/watch?v=GnLVMREVA6M ()
Janet Gaynor akoby Drew Barrymore v staršom vydaní vo filme s jasným morálnym posolstvom a tak trocha jednoduchým príbehom. Keby takýto film natočili dajme tomu o 5 rokov neskôr, tak by som už asi neváhal hodnotenie znížiť, no v časoch priam teatrálneho, no pritom nápadom priam geniálneho Metropolisu, ktorý inšpiroval aj Fresca k Venus projectu, je to ešte znesiteľné, aj keď to má dlhé scény s príliš výraznými pohybmi tela. Je to idealizmus z časov nemého filmu, ktorý miestami pôsobil ako horor, akurát tiež môžme byť radi, že na záver to dopadlo tak, ako to dopadlo, lebo ak by tam mal zvíťaziť hnev, tak by to u mňa výrazne spadlo, môžme byť radi za náhodu, takto to nie je aspoň pokazený film. ()
Prenádherný a neskutočne dokonalo natočený film. Jeden z najlepších ( nielen nemých ), aký som mal možnosť zhliadnuť. Príbeh je typickým príkladom toho, že v jednoduchosti je krása. Dojímavý a herecky brilantne zahraný. Technická stránka filmu pri tom predbehla dobu o minimálne desať rokov. Krásne rozpohybovaná a plynulá kamera, strih vás prenáša z obrazu do obrazu tak jemne, že to ani nezbadáte. Film, ktorý odporúčam pozrieť ako jeden z prvých každému, čo sa o kinematografiu začína zaujímať. ()
Psychologický film o tom, jaké dokážou být ženský potvory a jak se nechají chlapi jednoduše oblbnout :) ()
Skvěle zahrané, výborně zrežírované a po právu silně inspirativní dílo pro pozdější tvůrce. Málo který film z němé éry má šanci oslovit ( a případně pobavit některými scénámi) jako právě Sunrise. ()
Východ slunce mě k televizní obrazovce přikoval jako žádnej jinej film. Tak dojemnej, dramatickej a silnej, přitom však ne prvoplánovej a citově vyděračskej, romantickej příběh jsem ještě neviděl. 10/10 ()
Snímek z dílny německého režiséra Murnaua pokládá základní pilíře modernímu filmovému umění. Byť se jedná o němý film, jeho způsob vyjádření pocitů a stavů těla je naprosto dokonalý. V první řadě Muž, kterého excelentním způsobem ztvárnil George O’Brien, je přehlídkou celé škály emocí. Od až téměř chorobné milenecké posedlosti novou dámou, přes hrůzu nahánějící výraz při pokusu o vraždu až po veselý a svěží projev milujícího manžela. Stejně tak výbornou a nesporně velmi okouzlující Ženu představila Janet Gaynor, jež za svou roli dokonce získala prvního Oscara (nejlepší herečka). Vztah Muže a Ženy je od začátku do konce zkoušen, prochází nesnadnými životními úseky, ale rovněž k sobě dokážou najít cestu zpět. Film je plný emocionálně vypjatých scén, romantických okamžiků a v jistých momentech má divák možnost se i zasmát. To vše beze slov, pouze s malým množstvím psaných titulků. Potěšilo mě tento, jistě nejen herecký, ale i technický, skvost vidět a doporučuji ho všem, kdo se o dobu před mluveným slovem ve filmu alespoň trochu zajímá. ()
Jako už kdyby to bylo úplně o ničem, tak by formální stránka byla na takovejch 10 hvězdiček... ale forma není ani zlomek emocionálního obsahu... ať to klidně vyzní jako onanie, ale tuhle čirou krásu nedokáže plně docenit ani milion hvězdiček... Sunrise se stal mým nejoblíbenějším němým filmem (vystřídal Dreyerovo Utrpení Panny orleánské), ne-li jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.. a jestli se tu někdy objeví k*k*t, který bude mít potřebu nějak devalvovat ten happy end, tak ať jde do p***** :) ()
Zhlédnuto v rámci Palace Film Festivalu 2010 s živou doprovodnou hudbou Duncana Hendyho. Fantastický film + fantastická hudba = parádní zážitek; dokonalé, nemám sebemenších výhrad. ()
Murnau získal neopakovatelnou příležitost od Foxu natočit si film zcela podle vlastního gusta bez jakéhokoliv zásahu studia. To znamenalo, že se spojil s německým štábem a vytvořil za velmi slibný rozpočet evropský snímek v amerických reáliích a s americkým espritem. Vznikl neodolatelný zážitek, který je daleko od klasického stylu. Zpočátku vévodí chmurná atmosféra nedaleká německému expresionismu, přenášející manýru do architektonicky osobitých interiérů (falešné perspektivy, zveličené části dekorací) i do přepjatých hereckých výkonů (fatální svůdnice má velmi blízko Nosferatovi v ženských šatech). Poněkud těžkopádný počátek, provzdušněný nanejvýš typicky odpoutanou kamerou (působivé jsou momenty, kdy kamera nalezne v ladném oblouku výmluvný detail obličeje ve výrazný moment) se však začíná náhle projasňovat a nastupuje podmanivá lekce impresionistických postupů s vábivými prolínačkami (především zrození nového dne skrze vodní hladinu) i animovanými mezititulky a umným užitím víceexpozicí, pronikajících do mysli hlavního protagonisty. Po zažehnané tragédii přichází nejzajímavější část započatá silně poetickou cestou pitoreskní tramvají (velmi umně zkomponovaná zadní projekce s notnou dávkou stylizace) , která vnáší dvojici do víru velkoměsta, které jim nabídne bezpočet příležitostí pozvednout jejich vztah s popela - nastává nečekaný žánrový zvrat - vír scének z různých prostředí, míchající civilismus se situační komedií a prvky grotesky, v nichž je znát i typické středoevropské figurkaření a zemitější humor. Na diváka je dvojnásobně přenášena úleva a katarze, která je však jen mezičasem před další ranou osudu, která velmi rychle vrací příběh do temných rovin a v německém stylu (nyní již výrazně dynamičtějším) snímek také vrcholí. Murnau se zde skutečně stává stylovým a žánrovým chameleonem, ovšem vzhledem k rozvíjení příběhu postupuje zcela organicky - evropská i hollywoodská zkušenost má spíše podobu rozsáhlého rejstříku, z něhož Murnau velmi obratně vybírá prvky a postupy, které nejniterněji a zcela vizuálně dokáží rozvíjet příběh v daných okamžicích. Oba herci v hlavních rolích se v průběhu děje postupně otevírají, Gaynorová po emotivních výpadech nalezne svoji spontánnost a její výkon se stává velmi pozoruhodným, O´Brien působí spíše klasickým "prožívaným" herectvím, ale proměna jeho postavy je velmi koherentní. Východ Slunce je jedním z vrcholů dovršeného stylu němé kinematografie, obohacený navíc velmi silným příběhem a svojí emotivní sílu neztratil ani po více než 80 letech. První historický Oscar se skutečně dostal do těch nejsprávnějších rukou. ()
Murnau ukazuj svou sílu, kdy i poměrně jednoduchý tragicky-romantický příběh dokázal povýšit na skutečné umění. Triky, které se zde objevují, kdy se naprosto dokonale a hlavně emotivně prolínají obrazy, jsou krásné, stejně tak je výborně zvládnutá akční scéna na vodě. A navíc ten krásný konec. Tohle je opět ukázka toho, že už ve 20. letech se daly točit silné filmy za skvělého využití filmařských prostředků - v tomhle případě i zvukových efektů, což bylo jejich první použití ve filmu ještě před "Jazzovým zpěvákem". ()
Pravděpodobně nejkrásnější filmový příběh všech dob. Murnauův první americký film je čistou filmovou prací, za zmínku stojí především herecký koncert dvou hlavních představitelů (George O'Brien a Janet Gynor), ale rovněž také samotná Murnauova režije a naprosto dokonalá kamera, ketrá byla rovněž oceněna oscarem. (tehdy poprvé). ()
Viděno na PFF s živým hudebním doprovodem, za který si tak uděluju hvězdičku navíc, protože byl opravdu ohromný. Ale Východ slunce jako jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie? Kdo a podle čeho to vybral? Asi jsem ignorant a necita, ale mě to nebavilo. Mohl to spasit jen apokalyptický konec, ale... ()
Jedna z nejkrásnějších filmových básní všech dob. ()