Prací automat

Sázka na nejistotu je úplně jiná liga, i když vlastně pojednává o velmi podobných věcech. Tohle je spíš taškařice, což ovšem také není ke škodě. Pěkně to utíká, i přes množství postav se v tom člověk neztrácí, chápe ty zmrdské machinace a kroutí hlavou nad vším svinstvem, co ho jenom ve světě je. 70% (28.02.2020)

No jo no, takhle to ve světě funguje, a bohužel s tím nikdo nic neudělá, protože prachy. Pod tou rádoby hořcehumornou slupkou je to sice těžce depresivní, ale jinak to moc nefunguje. Příliš rozhárané, aby zaujalo, příliš školometské, aby bavilo, a příliš roztěkané a zahleděné do sebe, aby dokázalo vyvolat to správné mrazení. Ani Streepová si s tím tentokrát nedokázala příliš poradit a rozpadla se v nesourodou hromádkou dobře rozehraných etud. A ten křečovitý apel v závěru byl už spíš komický trapný než úderný.  Zpětně mám pocit, že by se mi mnohem víc líbilo sledovat příběh Davida Schwimmer a Roberta Patricka, než tento Sodenbergův eintopf. (11.02.2022)

Chtělo by to být takovým "jakože pokračováním" Sázky na nejistotu; tentokráte o offshorech a skořápkách. Chtělo by to tuze moc být stejně tak "osvěta s nadsázkou o vážných pro finanční laiky těžko uchopitelných praktikách na pozadí, do kterých málokdo vidí, ale dopad mají na každého z nás". Jenže to nemá ani takovou jiskru a elán, ani to tak dobře nezachycuje vychcanou sofistikovanost a provázanost systému, ani dopady na konkrétní osudy. Má to své momenty, jsou zde linie, kdy to takřka funguje jak má. Jenže tam, kde předobraz uměl strhnout i neznalého diváka, tam Sodenbergh tápe a zamotává se do toho. Což je s podivem, jelikož má nesporně přístupnější a uchopitelnější téma. Co hůře, vyloženě karikaturní a pitvořící se duo Oldman/Banderas (bez jakékoli nadsázky jedou v echt otravném módu čertíka a hastrmana z Princezny ze mlejna) to v roli vypravěčů posouvá do zcela jiné roviny a tónu než v jakém jede zbytek ansámblu. (20.10.2019)

Barevná, zábavná a pro pochopení všemi diváky jednoduše na fiktivních příkladech střihnuta exkurze po firemních strukturách v daňových rájích. A co to přesně byly ty “Panama Papers”. S množstvím vysvětlujících monologů na kameru, které jednotlivé “historky” propojují. Žádný vyšší cíl než vysvětlit a pobavit to nemá, divákovi znalému věci tak zůstává pouze potěšení z hereckých kreací báječného castingu. I když v lehce přepálené karikaturické podobě. (22.01.2020)

Nějak si říkám, jestli se ten Steven Soderbergh ještě někdy vyhrabe z té průměrnosti ve filmech, co poslední dobou nabízí. Prací automat není vysloveně zlý film. Nenabízí film jako takový, ale dva herci Vám tu povídají o tom, jak je Amerika hrdá na to, že vynalezla praní peněz. A jak to vlastně funguje. Solidně to podle mě porušuje základní pravidla filmu, kde by mělo cokoliv burcovat, a kde by Vás mělo bavit dojít k závěru filmu a k jeho vyvrcholení. Tady nic neburcuje, dva herci si povídají s kamerou a vypráví příběhy těch, kteří přišli na pořádnou pračku peněz. Občas je to vtipný, řekl bych, že je to poměrně dost zajímavé, ale hlavně to působí víc jako dokument než jako film. (31.12.2019)