Looking Back
Režie:
Antonín MášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Třebická, Petr Čepek, Věra Galatíková, Táňa Fischerová, Valerie Kaplanová, Pavol Simko, Václav Kaňkovský, Pavel Moskalyk, Miroslav Nohýnek (více)Obsahy(1)
Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Film, který jsem poprvé viděl v pokročilé perestrojce (1988?). Tenkrát na mne udělal mohutný dojem, když ukázal všechna ta tabuizovaná témata (partyzáni po 9. květnu, násilná kolektivizace, procesy, osud sovětských zajatců...). Dialog mezi věřící komunistkou a skeptickým a cynickým intelektuálem (kterážto postava mi silně přípomíná Kačerova redaktora z Flirtu ze slečnou Stříbrnou), kteří stejné historické události vnímali každý jinak ze své perspektivy. Film na svou dobu odvážný, ale trochu nesoudržný. Snad je těch témat až moc. Smuteční slavnost či Kočár do Vídně mají vždy jen jedno z těch zde užitých témat a jsou údernější. Trochu mi též vadila J. Třebická, když hrála svá mladší já, přece jen ten věk byl vždy vidět. Přesto, hodně dobrý film. ()
Antonín Máša - další svérázná osobnost filmu 60. let. Ohlednutí je příběh, ve kterém se zajímavě kloubí vzpomínky s realitou oné doby. Vynikající představitelé hlavních rolí dokonale ztvárnili Petr Čepek a Jiřina Třebická. ()
Věřím v revoluci, komunismus a lásku! 1) Takhle se v 60. létech intelektuálové vypořádávali s fašistickou okupací, se socialismem, s náboženstvím, se ztrátou revolučních iluzí a ztrátou životního cíle. 2) Kde má koza rohy? Před ušima nebo za ušima? ()
Velmi dobrý film, v němž je krásně vidět, jak si nacistická a komunistická diktatura nemjí co vyčítat. Obojí je obludné a lidé jsou jen figurky, které se neuveřitelně trápí, protože neví kudy kam. Z jednoho zla do druhého, pro které bojovali, a pak někteří prohlédli. Ta doba některé lidi krutě drtila. Trochu mi vadila občasná afektovanost hlavní hrdinky. A nedá mi spát ten pes. Pouštěl jsem si tu scénu několikrát za sebou a oni ho snad opravdu zastřelili, protože pochybuju, že by pes dokázal předvést takový herecký výkon. Ovšem jestli ano, pak klobouk dolů. ()
Nemam rad Petra Cepeka, ale suhlasim s entuziazmom miestnych mentalov a znalcov ceskoslovenskej kynemtagorafie, ktory vychvaluju toto dielko, teda snimok, teda vlastne film. Vyborny pribeh Olgy a Frantiska divaka znaleho filmu dokaze zaujat a nepustit pocas celeho filmu. On ma iny sposob zivota ako ona, ale napriek tomu medzi tymto sympatickym parom vznika fyzika, teda pardon, chemia a divak chtivy hereckych vykonov si pride na svoje. Cepek je vyborny, s tym suhlasi aj taky zakomplexovany debil a kulturny dobytok ako som ja. A to ho nemam rad! 86 % ()
Buď se s tématem či jeho zpracováním míjím, nebo už se v dnešní těkavé době jen těžko zpomaluji... O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v "předvečer Pražského jara" a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 ovšem všechno bylo jinak, film šel do trezoru a tvůrci na "kobereček a do klatby". ()
Dveře se otevírají a zavírají. Člověk, ohlodáván životem, je bytost hodna k zamyšlení. ()
"Existuje vůbec něco, pro co by se dalo žít?" Do Františkova života (typická role pro Petra Čepka), muže s "poctivými a čistými oči", který neví co s životem, neboť jeho "duše se splasklá jak vypuštěný balon", vstoupila žena s "kantorským komplexem," aby ho naučila "trpělivosti a pokoře" . Jistou trpělivost musí mít s tímto Mášovým filmem i dnešní divák. Je totiž tematicky i dějově dosti rozkročený a ve svém důsledku i nesoudržný, neboť skáče ze současnosti do minulosti obou hlavních protagonistů. Ty minulé děje jsou na svou dobu líčeny velmi odvážně, neboť se film věnuje řadě tabuizovaných témat (chování partyzánů po 9. květnu, osud sovětských zajatců, procesy v 50 letech, násilná kolektivizace). Ale to prolínání této smutné minulosti s mnohdy tvrdou realitou současnosti mi ne vždy úplně sedělo. Hlavně mi není asi jasné, co bylo hlavním Mášovým cílem. Zda poukázat právě na tu problematickou minulosti (což velmi oceňuji) nebo spíše na problematickou současnost. Film je vyprávěn retrospektivně, takže divák již z úvodu ví, že Olga ve své snaze přimět Františka k "pokání" a "naučit ho pokoře" uspěla. Nemá ale vlastně moc šanci poznat, jak se tahle změna ve Františkově chování projevila (viz jeho poněkud hrubé chování k Olze těsně před koncem filmu). Těžko taky říct, jak si vyložit její závěrečná slova věnovaná Františkovi: "Ahoj človíčku". Šlo ji skutečně jen o to, udělit Františkovi jistou "výchovnou lekci" nebo k němu chovala jisté romantické city? Samotnému vyústění (tj. Olžinu odjezdu někam pryč) jsem v tomto směru moc nerozuměl. ()
Čepek jako kdyby hrál mou postavu. Lechtivá romantická dekadence, pro mě pohlazení na duši. Občas hodně depkoidní záběry, viz chlápek hozenej přes zábradlí nebo cukající se zastřelený ovčák, syrově působící scény, paráda. ()
Formálně trochu svévolný, ale silný a velmi odvážný film, až člověk zírá, co bylo tenkrát možné na plátně říct a ukázat... než to bolševici zatrhli. V hlavní mužské postavě, hrané Čepkem, jsem poznal Pavla Juráčka -- částečná inspirace tam je evidetní. Jiřina Třebická byla dobrá, ale raději bych v té roli viděl Irenu Kačírkovou, bylo by pak pravděpodobnější, že hrdinu tak fascinuje. ()
Troufám si tvrdit, že takovéhle filmy už se nikdy točit nebudou. :-( ()
"Potřeboval bych se trochu zhulákat". No komu to vlastně Petr Čepek říká? No přece pinglovi, jak jinak :-) A pak: "co já tady vlastně dělám?". Ale to už je osobní cit. No, laciné, kontrastně černobílé provedení, profesionálně odvedená práce, která však nenadchne. Výrazové prostředky standardní, a tak co říct víc? Hudba těžko zapamatovatelná... nemusím vidět víckrát. ()
Zvlastni film s Jirinou Trebickou v hlavni roli. Cepek opet kvalitni. Film urcite stoji za videni, ale zadne velke veseli necekejte... ()
Asi je zbytečné se ptát, zdali tento film skončil v trezoru...;-) Zajímavé ohlédnutí za uplynulým dvacetiletím... Čepek jako obvykle výborný... ()
Ženy mají rodit a ne zabíjet. ()
Filmy, které otevírají duše všech, které zobrazují bez ohledu na to, jestli jsou duše optimistické nebo pesimistické jeviště odrazu minulého života. Znechucení vlastní existencí, žádosti o pomoc, které se nedostává a věci, které si umíme rozhodnout až když je pozdě...život. ()
Film na mne zapůsobil hodně, protože se sám snad denně ptám, kde se stal ten zádrhel, že se sny našich prarodičů, rodičů - a vlastně nás samých, kteří jsme věřili v budování lepšího světa, nesplnil... Olga už jako dítě prožila šok, když jí byl odveden gestapem její otec, a pak byla sama zatčena. Dostala sek partyzánům - a už zde poznávala, že není všechno, jak má být, ale věřila. Uvítala Únor, ale pak zjistila, jaká křivda se stala sedláčkům, kteří odmítli vstoupit do JZD... Divná doba. Scénárista František se s Olgou seznámil, když měl za úkol napsat scénář podle její novely - a Olga jej postupně provedla celým svým životem, nebo aspoň svým mládím. Všechno zůstává nevyřčeno... ()
Tak tenhle film jsem nepochopil, podle me je o nicem. Cely film jsem se nudil. ()
Hodně zajímavá psychologická sonda do nitra myšlenkových pochodů dvou lidí v rámci dané doby, odehraných událostí a svého vnitřního postoje pro budoucnost. Je to film o názorovém střetu, jejichž dialogy a osobní rozvaha vede diváka k zamyšlení a vytvoření si postoje vlastního. Věta z popisku snímku nakonec mluví samo za sebe. ~Bohémský František je věčně nespokojeným skeptikem, stárnoucí Olga je navzdory tragické minulosti optimistkou s neotřesitelným komunistickým světonázorem.~ Je to v podstatě jako sledovat politickou debatu dvou názorových oponentů, jen to má děj a patřičné filmové vyznění. Centrem názorového střetu jsou období čtyřicátých a padesátých lét s ohledem na aktuální dobu let šedesátých. Ve svém smyslu se jedná o společenský politický film, ke kterému je potřeba z dané doby něco znát, jinak se zde probírané věci a právě ony myšlenkové pochody stanou nesrozumitelnými a těžko uchopitelnými. Zkrátka a dobře, nebude takový divák vědět, o čem je vlastně řeč. Film tzv. nové vlny však hlavně poukazuje na nejdůležitěnější stanovisko a tím je dialog. Svobodný a ničím nerušený dialog dvou názorově odlišných lidí, jejich reakcí a následného chování jednoho k druhému. Už kvůli tomu má snímek určitou hodnotu. Není divu, že byl zařazen mezi trezorové filmy. ()
Náročné československé psychologické drama v hlavní roli s tradičně dokonalým P. Čepkem. Děj popisuje setkání dvou lidí s odlišnou minulostí, retrospektivní prolínání děje do jejich minulosti je nedílnou součástí snímku. Film zpětně reflektuje dobu okupace a život v odboji mladé komunistky a následné obvyklé vystřízlivění v 50.letech. P. Čepek naplno rozehrává svůj um zejména v druhé půli filmu, kdy dokonale předvede mladého intelektuála, nezařazeného do společnosti, hledající životní cíl na dně sklenky. Jeho herectví se nikdo nedokáže vyrovnat, bohužel zejména jeho partnerka J. Třebická k tomu má značně daleko. Ve filmu mě zaujalo také množství velmi zajímavých hlášek (Potřeboval bych se kapánek zhulákat, Začínám mít strach, že jsme tohle nechtěli, aj.) Film si dovolím ohodnotit čtyřmi hvězdami, přestože byl v první půli poněkud nevýrazný, avšak druhá půle mnohé vynahradila. ()