Ďáblovo oko

Přepsáno v lednu 2019. Ďáblovo oko je příjemně osvěžující komedie s nadhledem ironického filozofování existencialismu a erotického chvění lidské touhy a chtíče. Působivé obrazové výjevy upřednostňují detail i prostor, pohrávají si s pohotovostí, rozverně laškují a rozhazují důvtip sarkasmu kolem dokola. Nevinnost je lákavý symbol pokušení, rozkoš je předností i cílem, cynismus se sráží s bezstarostnou důvěřivostí a každý dosáhne na své drobné vítězství. Hlavní postavou mužného sebevědomí je Don Juan (vynikající Jarl Kulle), narcis, pohrdající vším, i sám sebou. Jeho poslání je rutinou i zpestřením všednosti, přesto je zaskočen odezvou. A přezíravý cynik je odměněn v nebeském opojení nejbolestivější mukou. Hlavní ženskou postavou je Britt-Marie (velmi zajímavá Bibi Andersson), v koketním ochutnávání života svou nevinnou smyslností bezelstně provokující zasnoubená dcera faráře. Nečekaně naráží na číhající nebezpečí erotického jiskření a třepotá se ve svém dozrávání. Nejmocnější postavou je Satan (sebejistě důstojný Stig Järrel), rozvíjí své plány k podpoře vylepšení vlastního zdravotního stavu. Satan je voyeurem dekadentního uspokojení i jeho největším šiřitelem a podporovatelem. Nejbezstarostnější postavou je otec Britt-Marie (sympatický Nils Poppe), důvěřivý optimista s dětinsky křehkou duší. A kdo by nechtěl mít svého čerta uzamčeného v skříni? Výraznou postavou je Renata (příjemná Gertrud Fridh), nudící se farářova manželka. Pokušení se vrhne na její klín bez varování, lítost není na místě, protože k dozrání duše vedou různé formy sebepoznání. Prostor dostává také Pablo (neodbytně šarmantní Sture Lagerwall), věrný sluha Dona Juana. Jeho cílem je chvilkové osvobození se z věčné prázdnoty pekelného trestu. Bolest je mu milosrdně odebrána v teple rozechvělého objetí. Nezanedbatelnou postavou je strážný čert (velmi zajímavý Ragnar Arvedson), hlídací pes cesty i úspěchu Juanovy mise pekla. Je oddaný rozkazům vladaře a neodbytný v postoji ke ve své roli a schopnostech. Z dalších rolí: Satanovi nejbližší rádci zvrhlosti hrabě Armand de Rochefoucauld (příjemný Georg Funkquist) a markýz Giuseppe Maria de Macopanza (příjemný Gunnar Sjöberg), pragmaticky cílevědomý a mladicky povýšený Britt-Mariin snoubenec Jonas (Axel Düberg), součást trestu Dona Juana a jeho nenaplněnost chtíče (Kristina Adolphson), pekelný specialista na odposlechy (Allan Edwall), či průvodce rozvernou inscenací (Gunnar Björnstrand). Ďáblovo oko nenabízí senzaci, jen si hraje s lehkostí rozveseleného přijímání života existenciálního vyznání. Vysmívá se symbolům hodnot, provokuje a neúnavně tančí ve smyslnosti okamžiku. Příjemné, svěží, vynalézavé. (28.05.2009)

Bergman mohl jako zavedený režisér po x-té inscenovat Molierova Dona Juana či dvě Beaumarchaisovy komedie (Lazebník sevillský a Figarova svatba), které jsou na repertoáru každého zavedeného divadla pro dobře vychované buržoazní rodiny, a které jsou dnes hrány s explicitními vizuálními narážky na sex, hlavně ten bizardní (ať si manažeři po práci vychutnájí kousek toho umění). Místo toho si ale napsal vlastní verzi a myslím si, že svou přesností a vtipností hravě zvítězil nad nudností (alespoň pro dnešního diváka) krotkých milostných eskapád jistého Figara a hrdě se vyrovnal s Molierovým géniem. Skvěle jsem se bavil od první minuty až do konce, poznával v postavách sebe a mé blízké a obdivoval jsem Bergmanovy dialogy, které se krásně nesly v duchu té komedie jménem pozemský svět. Díky mistře. (11.05.2009)

Nejde o žádnou zásadní myšlenkami obtěžkanou bergmanovinu, o nic prudce originálního, co by se nutně muselo vidět, ale přesto dost potěšilo – má to šmrnc, je to sice hodně divadelní, ale s krásně černobíle portrétující kamerou. Ne vysloveně komedie, spíš na Bergmanovy poměry nebývale odlehčené, inteligentně hravé zamyšlení nad sílou naivní víry, láskou a erotikou, přezíravostí moci a skrytým vzdorem zdánlivě bezmocných, no a tak podobně. Tak na hraně tří (solidní jednohubka) a čtyř (zapamatováníhodný kousek), ale vzhledem k předvčerejším třem hvězdičkám pro přece jen křečovitější A co všechny ty ženy musím dát tentokrát ****. (10.01.2011)

Ať již IB natočí jakýkoliv styl filmu, vždy je na co koukat a stejně tak je Ďáblovo oko pastvou pro oko divákovo... Tenhle film není nijak zvlášťe depresivní proti jeho jiným počinům, je takový celkem milý a při tom zas ohromemně inteligentní. "Dívčí cudnost je jako ječné zrno v oku ďáblovu" :)) Stačí pouze dodat, že ďábel v dnešním světě opravdu skóruje :)) 90% (29.06.2009)

Kupodivu na to, jak jsem byl zklamán Bergmanovou "Sedmou pečetí", velmi mě nadchlo "Dáblovo oko". Dramaticko-komediální rozpoložení filmu dělá s divákem divy. Skvělí herci jsou pak třešničkou na dortu. Říká se, že kam nemůže čert, nastrčí ženskou, tento film vám však ukáže, co dělat s ženskou, která ještě čertu nepatří. A že se samotný satanáš musí sakra snažit, dokazuje fakt, že na zem posílá eso z rukávu - Dona Juana. (04.09.2013)

Začátek byl velice slibný, ale po příchodu na zem ztratil příběh šťávu a celkem jsem se začal nudit. (14.01.2018)

Působí to jako divadelní hra (dodatečně jsem si na obalu přečetl, že tady Bergman využil zkušenosti z divadelní režie), včetně přehrávání herců. Suma sumárum, "komedie", která by za časů Shakespeara nebo Moliera měla určitě úspěch. (26.11.2015)

"Je to moja posteľ, neopustím ju preto, že ju zabral nejaký chlap."     Bergman v dosť odlišnej polohe, ako som u neho zvyknutý (z 26 filmov, ktoré som od neho dosiaľ videl, bola iba jedna komédia) - v polohe komediálnej, ironickej, odľahčenej. Inak tam je ale všetko, čo k Bergmanovi patrí, taká tá bergmanovská esencia: hlboký náhľad do psychiky postáv, rozoberanie vzťahov, filozofovanie o živote a smrti, o viere. Tradične skvelé sú čiernobiela kamera a herecké výkony, z ktorých mi nedá nespomenúť krásnu Bibi Andersson s ohromnou príťažlivosťou.     "Poznáme sa sotva 5 minút a vy už rozprávate o mojom lone." (09.03.2022)

Možná to chtělo peprnější postavy - zvlášť prokreslenější postavu Dona Juana. Pokud by tomu tak bylo, film by byl dellší a celé by to působilo hutněji a okořeněně. Takto mne to nechávalo poměrně chladným. Přesto pár dialogů bylo dobrých, divadelní pojetí bylo též fajn. (09.02.2021)

Ja byl nadmiru spokojen, komedie to sice je, ale takova bergmanovska, rozhodne sem se nenudil. Bibi je uzasna a postava Dona Juana skutecne k politovani:). (09.11.2007)

"Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý." (Ďábel) (30.09.2010)

Zajímavé vidětg hrát Bibi Anderssonovou v mladých letech. Film to byl opravdu zvláštní, rozhodně jsem se nenudil, i když mi chvilku trvalo, než jsem ho začal zažívat a pochopil, jaká myšlenka je tu nosná. Prostě - nikde není psáno, že je člověk (tady měl Bergman na mysli zcela jasně ženu) chráněn před pokušením. Farář ostatně nakonec taky podlehl, třebaže démonovi chtěl vzdorovat - stačí jen nasadit brouka do hlavy a žárlivost je tu. Ještěže se dívka může odhodlat ke lži. Ano, tu noc dospěla - a současně se skryla do roušky pokrytectví. (20.05.2022)

Další mistrovský Bergmanův kousek, tentokrát s jemně komediálním feelingem. Forma je (jak bývá u Bergmana zvykem) velmi komorní, ale zároveň velmi intenzivní. Zážitek navíc umocňuje skvělé herectví všech zúčastněných. Zazní zde tolik myšlenek, tolik nepříjemných pravd, že si člověk musí dát ihned repete, aby vše vstřebal. Bergman je jeden z mála režisérů, který dokonale vystihl mrzké lidské lidské duše a své poznání poté převedl filmové plátno. Geniální! Neotřesitelných 5*. (13.04.2023)

Bergmanovo zakončení jeho metafyzických komedií z období 50. let postrádá dynamiku a satirickou sílu, která se přebytečně utápí ve filozofování, literárním symbolickém jazyku a v lehkomyslné inscenaci, která s odstupem času působí nudně a neokázale. (08.01.2022)

Komedia o moralnych zasadach, dobre a zlu, nebi ko a políčko (11.06.2024)