Devět královen

Slavnějšími filmy inspirovaný špionážní kousek, který je příjemný svým exotickým prostředím, neznámými herci a docela svižnou režií již zesnulého Fabiana Bielinskyho. Bohužel po polovině filmu stále stejný koncept omrzí a ačkoliv zábavný konec má ambice velmi vysoké, Podraz je až nebezpečně nezapamatovatelným filmem. (14.10.2007)

Slibně šlapající začátek, ale velice brzo začne všecko až příliš nápadně směřovat k šokující pointě, na níž nakonec nic až tak šokujícího není (možnosti jsou koneckonců jen dvě a ta správná se nabízí o to víc, oč urputněji od ní film odvádí pozornost – nebo jsem už podobných „historek z podsvětí“ viděl příliš mnoho?). Přesto by mohlo mít smysl pustit si i podruhé, když by si člověk chtěl zrekapitulovat, kdo vlastně stál na čí straně. Venkoncem solidní, svižný oddechový podvodnický filmeček v osvěžující španělštině. (14.06.2015)

I podvodníci se musí někdy otáčet aby měli nějaký zisk a když se objeví příležitost, den je obzvlášť dlouhý. A podle toho je dlouhý i tento film. Jsou dva, mají plán a jdou k věci. Snímek sleduje jejich počínání, jejich trable a jisté soupeření mezi sebou. Atmosféra je pozvolná a neuspěchaná, ale nenudí. Nelze předem odhadnout další dějový vývoj, čímž je příběh daleko přitažlivější. Fabián Bielinsky si napsal scénář, který si sám také natočil, takže se vše drží jeho představ. A povedlo se. Snímek plný etud a nevraživostí, které po filmové stránce pobaví. (31.10.2013)

"Jednou jsem prodal semínka ostnatého drátu." Podvádět se má s lehkostí a tohle je velmi slušná instruktážní příručka, kterak se to má dělat. Já na to tedy nemám talent ani žaludek, ale přesto mě Marcos s Juanem hodně bavili při svých kouscích, při kterých je dodržování pravidel fair play považováno přinejmenším za nevhodné. Navíc jsem rád, že ze země fotbalu a telenovel poměrně nečekaně přicestoval snímek, který je celkem ponurý, ale přesto vtipný, chvílemi napínavý a možná i trošku překombinovaný. Od něčeho takového se občas rád nechám povodit za nos. (24.03.2016)

Podraz na argentinský způsob aneb Také artový film může být zábavný. Klasické schéma – dva podvodníci (zdánlivě učitel a žák) dostanou jedinečnou příležitost jak přijít k slušné sumičce peněz, jenže jejich perfektní plán brzy nabere povážlivých trhlin. Ve hře je tentokrát arch známek – Devět královen –, rodinné vztahy jednoho z podrazáků a možná i vyšší morální principy. Jde vůbec někomu o víc než balík peněz? Co všechno jsou lidé pro peníze ochotni udělat? Kdo v dnešní společnosti jedná morálně a kdo už nikoliv? Existují vůbec nějaké bariéry? Nečekaně svěží filmový závan z Jižní Ameriky kolem vás profrčí bez zdlouhavého otálení (film se odehrává během jediného dne), přičemž mimo jiné stihne velmi dobře pobavit. Sympatičtí herečtí představitelé dokáží i pouhým pohledem obhájit to, co dělají. Sice si uvědomují, že to není fér, ale zároveň dokonale zapadají do zbytku komunity, kde všichni kradou, podvádějí, vraždí... takže jaképak výčitky svědomí? Kdo na to žaludek má, ať to dělá a ti ostatní nechť poctivě makají – jsou to jejich životy. Tato teorie možná mnoho věcí příliš zjednodušuje, ale rozhodně má něco do sebe. Pominuli-li pak ne docela neprůstřelný scénář, nejvíc mě naštval konec, protože jsem si celou dobu říkal, že tentokrát se podrazit nenechám, ale nechal. 80% (29.11.2005)