Ptačí klec

Podprůměr, u kterého se leckdo rozplývá a já vůbec nechápu proč. Herecké sestava je určitě zajímavá a třeba u Robina Williamse mě překvapilo, že nijak zvlášť nešaškoval. Zbytek byl bohužel poměrně nevýrazný a nebo protivně šaškoval. V tom druhém případě mám na mysli postavy Hanka Azarii a Nathana Lanea, kteří hráli afektované teplouše se vším všudy a podobné postavy prostě a jednoduše nenávidím. Ani scénář nebyl nijak nápaditý a ten prostor, který měl pro gagy zůstal trestuhodně nevyužitý, čemuž nahrávala i přepálená stopáž. Zklamání je o to větší, že jsem se na tohle docela těšil. 35% (19.01.2014)

Mike Nichols natočil remake původně italského filmu o dvou homosexuálech a synovi jednoho z nich, který se chce oženit s dcerou senátora a člena konzervativní strany. Oba "rodiče", tedy otec a jeho partner, se snaží utajit svou homosexualitu a působit normálně, což samozřejmě vyvolá spoustu vtipných situací. Vtipných, ale ne ztřeštěných nebo hloupých, jak by se asi podle nastíněného děje zdálo. Příběh je komorní, založený na dialozích a hereckých výkonech Robina Williamse, Gena Hackmana, Nathana Lanea, Dianne Wiest a začínající Calisty Flockhart. V mých očích má tato Ptačí klec maximální počet bodů, a vysoko přesahuj italskou verzi. Předpokládám, že film všichni znají, takže mohu klidně prozradit, že se nakonec všichni (nebo alespoň někteří) vezmou a co mne asi potěšilo nejvíc, že senátor v podáni Gena Heckmana ustoupí ze svých zarputile konzervativních postojů (09.06.2008)

Chvílemi nevím, jestli dřív nadávat na podařeného synátora, který klade nesmyslným způsobem tak nesmyslné požadavky, až to podrývá důvěryhodnost celého filmu, nebo se podivovat histriónství slečny Alberta a pochybovat, jestli se jedná o výsměch měšťácky prudérní společnosti, nebo spíš teploušům. Asi je to obojí. Nemůžu ale pominout skutečnost, že jsem polovinu filmu prochechtal, a to nejen díky fórům zjevným, ale i těm méně okatým (například když si unylá sekretářka ve fitnessu čte časopis s názvem Nietzsche). Nakonec bych to označil za inteligentní grotesku s politickým a sociálním přesahem a dovolím si zaokrouhlit nahoru. 4½. (08.05.2012)

Moc pěkná komedie. Jako filmové zpracování divadelního představení to opravdu funguje. Ačkoli se mi líbilo i divadelní představení Klec Bláznů, na kterém jsem nedávno byl v Divadle Radka Brzobohatého, z filmu cítím něco hlubšího. Prostě žádná křeč a kvalitní herecké výkony v podání Robina Williamse, Nathane Lanea, Gene Hackmana a Hanka Azarii řadí tuto komedii k mým oblíbeným filmům, na které se vždy rád znova podívám. (19.12.2008)

K tomuto remaku francouzského filmu s precizním Michelem Serraultem, nonšalantně charmantním Ugo Tognazzim a mým miláčkem Michelem Galabru jsem přistupovala značně skepticky. Byla jsem příjemně překvapená! Všichni obstáli se ctí a nejvíc můj nejoblíbenější americký herec Gene Hackman, myslím, že dost opomíjená hvězda. Vůbec jsem neměla pocit, že amíci něco odflákli a že na frantíky a jejich humor nemají. Takový dobrý remake se povedl snad už jen u Tří mužů a nemluvněte (i když tam mi teda dost chyběl ten krásný pařížský byt). Jo a možná Mzda strachu, se zavřenýma očima:-) (15.04.2011)