Bílá tma

Tři roky po konci hrůzné a tragické 2. sv. války, lidi by patrně chtěli zapomenout, ale filmaři rádi a s nadšením tuto děsivou událost znovu a znovu oživují, alespoň na plátnech kin. Tak prý slovenský lid povstal proti německým votrelcom. Patetický úvod, že patetičtější už jsem dlouho neviděl. V úvodních titulcích čteme, že film je nakrúcaný podle skutečné události. Patetický recitátor nám to ještě znovu připomene – zde by se měla rozblikat kontrolka každého soudného diváka. Laureát Stalinovy ceny je slepý jak patrona, nejdřív střílí do hlíny a pak by chtěl střílet po dievočce. Proč na ní ten tupoun míří, když se s ní z metru baví?? Stalinův kamarád drmolí furt rusky, proč u toho nejsou alespoň slovenské titulky? Hrdinní partyzáni v ledové fujavici bez rukavic, beranici jen lehce nasazenou, aby jim jí větrák ve studiu nesfouknul, uši venku. Dievočka si v mrazu -20 °C a vánici svléká kabát, aby přikryla raněného. Při pobytu zraněných v komfortní zemliance s vytápěním a umělým osvětlením (chybí už jen vířivka) se o dobrou náladu stará Deyl. Němci střílí na slepo po asi celých slovenských horách. Když dělostřelecký granát vybuchne těsně u chaty a vyrazí dveře, tak prohlásí: „No, alespoň nemusíme štípat dříví.“ Když se frekvence výbuchů zněkolikanásobí, tak se oči sovětských znalců rozzáří nadšením: KAŤŮŮŮŠA. A propuká nefalšovaná veselice. (13.02.2021)

Film měl premiéru dřív, neboť byl uveden na I. Filmovém festivalu pracujících, který se odehrával ve dnech 28. 7. - 3. 8. 1948 ve Zlíně (o rok později již Gottwaldově) a verdikt dělnické poroty (respektive Čápova reakce na něj) se mu stala osudnou Bílá tma tak byl poslední Čápův film natočený v ČSR. (28.04.2009)

Málo známa česká vojnová dráma v slovenčine odohrávajúca sa v slovenských horách počas esnepéčka. Napriek tomu, že je z filmu poznať to, že vojna bola ukončená len toť nedávno, nacisti sú iba psi a že bratia Sovieti nám budú pomáhať "naveky", tak je to zdarilá dráma, jak po dramatickej, tak po akčnej stránke. Nechýba dobrá atmosféra, hlavne keď sa horami preženie metelica. Kopa slovenských hercov starej gardy tu dostala priestor - niektorí však nie celkom plný...napr. Valacha odstrielia hneď prvej minúte, keď sa objaví vo filme, Durdík st. sa tiež dlho neohreje, Chudíkovi vidíme iba ústa a nebyť záverečných titulkov, ani by som ho nespoznal, Dibarbora a Zachar plnia zasa vedľajšie role nemocných s ironickými a lakonickými poznámkami. Pre Máriu Priechovskú je to prvá filmová rola. Ako pocta vlastencom bojujúcim a umierajúcim za svoju vlasť film spĺňa svoj účel. (06.09.2017)

Velmi pěkný dobrodružno-válečný film o slovenských partyzánech. Hodně se mi líbilo že každá postava zde dostala nějaký prostor a mohla se rozvíjet až do konce. Bitvy moc hezky udělané a akce zde skutečně nechybí. Film se akorát nevyhne pár nesmyslným chybám, ale pro mě celkem velmi milé překvapení. Spolu s Vlčími dírami se jedná o naprostou špičku partyzánského a slovenského válečného filmu. (07.04.2013)

Skupinka lazarových partizánů se ukryje v zemjance v horách načež finále je, že je najdou Němci a oni statečně bojují. " jak můžu střílet těmahle rukama?" ptá se bezruký, " já mám ruky, ty máš oči" odpoví slepej - pro mne nejsilnější scéna jinak patetického ideologicky relativně mírně zabarveného filmu s tématem slovenského národního povstání. Nejvíce fascinující věc je, že je to točené jen tři roky po válce, ale jako filmový zážitek je to moc obstarožní bez nějaké přidané hodnoty. (13.02.2021)