Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Krajina ve stínu režiséra Bohdana Slámy je kronikou lidí a jedné malé vesnice v pohraničí vláčené dějinami třicátých, čtyřicátých a padesátých let minulého století. Hrdinové filmu čelí nacismu i komunismu, každý z nich se s jejich přísliby a hrůzami vyrovnává jinak. V popředí příběhu pak stojí osud jedné rodiny, na kterou předválečná doba, válka i události po válce dopadají vždy plnou silou.
Život ve vsi probíhal vždy v pospolitosti, v těžkých pohraničních podmínkách bylo pro všechny důležité zasadit, sklidit, přežít zimu a vychovat děti. Pak ale přichází doba, kdy je nutné si vybrat, kdo je Rakušan, Němec a kdo je Čech. Najednou je potřeba zvolit, kdo z celoživotních sousedů je spojenec a kdo je vlastně nepřítel. Do každodenního života lidí zasáhla historie a s ní také bezpráví, lidské slabosti a násilí. Ze sousedů se v takovém okamžiku mohou stát i vrazi. Marie je Češka, její muž je ale pevně spjatý s místní půdou a vždy byl Němec. Mají chalupu, pole, vychovávají syna a snaží se žít podle toho, co je správné. Nejdříve sledují rostoucí vzájemnou nenávist lidí ve vsi, aby pak zloba dopadla i na ně samotné. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (285)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

KRAJINA VE STÍNU měla světovou premiéru na zakončení Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Předcházející ceremoniál představoval holocaust soudnosti, jelikož byl skoro hodinovou (!) obdobou mučení z MECHANICKÉHO POMERANČE. Připadal jsem si jako v zajetí sekty, která na konci plánuje spáchat hromadnou sebevraždu, přičemž jsem nečekal, že pomalá smrt bude formou projekce posledního Slámova snímku. Tortura prostřednictvím ezopřepíčenosti zakončení ovšem člověka nepřipravila na samotný film, který se pro mě zapíše jako vůbec první, u kterého jsem fandil nacistům, a jako revizionistický tím, že po skončení jsem nemohl uvěřit, že se holocaust stal jenom jednou._____ Utahovat si z učebnicové definice midcultu je velmi snadné. Míru průserovosti naznačují už úvodní titulky (!), v nichž stojí, že to jako bude vo tom, kým jakože jsme, kam jako kráčíme a tak, kdyby to někdo z těch následujících 135 minut seroucích mramor nepochopil. Přitom dvě a čtvrt hodiny je o nějakých 135 minut víc, než bylo potřeba. Výsledkem je generátor nezvládnutých klišé ze všech (po)válečných filmů a seriálů, s ponaučením, že "holocaust byl špatný, áno" a "odsun byl špatný, áno"._____ Na průser je zaděláno nejenom tím, že postavy jsou typy se snahou o psychologickou věrohodnost, jelikož i bezruké a beznohé dítě ve školce by u omalovánek zvládlo lepší prokreslení. Rozvržení figurek na šachovnici kvůli typecastingu je navíc předvídatelné, a tak se u každé postavy dá přesně předvídat její kompletní vývoj, který ale ve srovnání s podobnými počiny není věrohodný, nýbrž skokový, daný posuvníky ve vyprávění. Kolektivní hrdina funguje, pokud má být dílo argument. Zde postavy jako argumenty nefungují, pozbývají všeobecné platnosti vypovídající o volbách v mezních situacích, když jsou patologické. (Skutečné osudy některých - například vesnického grázla - by přitom vydaly na mnohem zajímavější, myšlenkově podnětnou podívanou.) Kolektivní hrdina taky funguje, když se z kolektivu vyčleňují skupiny/jednotlivci procházející vývojem, ovšem zde pro změnu chybí vývoj, příčinná a vlastně i motivická provázanost a tematická soudržnost. _____ Na vině je i Slámova režie, resp. konkrétní filmařské volby. Z nějakého důvodu v případě dlouhých záběrů staví na rovinu jak dvouminutovku s oráním pole a pobíhajícími dětmi, tak plundrování vesnice - a zcela stejně inscenuje pokusy o humor, které kvůli tomu nevyznívají. Navzdory této mechaničnosti je to vlivem špatného střihu zvláštně arytmické, protože jednozáběrové dvouminutovky bez řádné motivace a funkce jsou narušovány velmi krátkými záběry (ze začátku postav, posléze třeba jízdy dopravních prostředků). Vyloženě školácké je navracení se stylistických motivů (okno), a opakování stejných postupů bez jakékoliv variace je vyloženě směšné (každé znásilnění začínající záběrem na obnažený zadek a kalhoty na půl žerdi). Shodné inscenování některých scén (např. projekce sovětské agitky X loutkové divadlo pro děti) nasvědčuje snaze o uskupení do vzorců, jenže se s tím nepracuje nijak důsledně, nedochází k variacím a týká se to pouze několika sekvencí. Spíše smutná je velmi doslovná, okázalá práce s tradicí spirituálního filmu. Odkazování se na něj je pouhou manýrou beze smyslu k celku, i zde chybí jakákoliv subtilnost (kříž na závěr). Za jedinou zajímavou volbu tak považuji inscenování notoricky známých (po)válečných výjevů nikoliv do dalších plánů, nýbrž mimo obrazové pole, jenže tato nedoslovnost naráží na explicitnost, upovídanost a doslovnost všeho ostatního. _____ Přitom to mohl být výborný film, kdyby funkčně a systematicky pracoval s dlouhými záběry (+ kontrastem a zrnem, Divišova černobílá kamera je jak instagramovej filtr pro hipstery a roky jsem neviděl hůř vypadající film natočený na 35mm materiál), kolektivního hrdinu pojal jako střet ideologií a různých rétorik po vzoru sovětské montážní školy a ke korpusu post/válečných děl místo ubíjejícího opakování přidával odstíny šedi. (Ne, udělat z židovského přeživšího holocaustu nejzápornější postavu není šedá, ale černá přetřená z bílé.) KRAJINA VE STÍNU je přesně ten typ díla, který vznikl z kalkulu pro zisk Českých lvů, a tak bude třeba se v následujících měsících obrnit proti výstupům Tuny a podobných, žvatlajících něco o důležitosti filmu sdělujícího, že jsou k sobě někdy lidi ošklivý, Esterko._____ P. S. Pokud se tvůrčí a herecká garda v diskuzi po skončení dušuje, jak je snímek relevantní a vypovídá o současnosti, prosil bych ty prázdné kecy nemít poté, co se před projekcí po pódiu projde a něco řekne část politické delegace spoluzodpovědné za současnou neonormalizaci. () (méně) (více)

verbal 

všechny recenze uživatele

Mlácení prázdného Slámy a o ligu horší Habermannův mlýn ryloudyt, už tak po sté povrchně kňučící nad nejvznešenějšími charakterovými rysy vypatlané vidlácké lůzy, jako například kamvítrtamplášťovství, přizdisráčství, animální zmrdství, bezohledné prospěchářství, zahrobmstivost, bigotnost, hrabivost či jebání na bližního. Taková prvoplánová kvintesence totálních pamrdů, koncentrovaných do jednoho filmu, navíc s nálepkou „historický“, sice může pomoci nejednomu fanaticky optimistickému filantropovi se na tu pakáž konečně vysrat a začít se věnovat jen sám sobě, nebo bulvárním hovadům k erekci, ovšem nasraně druhé to blahoslavenému stádu lehce pokurví základní školou pracně do hlavy natřískaný dějepis a v podstatě to v konečném důsledku působí jako kapitalistický Major Zeman. Tak příště „fantasy“ místo „historický“, méně pamrdů s více objasňujícím kontextem a pohnutkami a rovněž zdravějšího střihače! Tenhle měl zjevně apokalyptickou chřipečku, taxe s nůžkama v ruce sem tam zakuckal a ustřihl i to, co neměl, přičemž tam nechal spoustu zbytečné vaty. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Čiernobiely film nám chce ukázať, že história vojnového a povojnového Česka nebola čiernobiela, ale nakoniec ponúka paradoxne čiernobiele postavy. A to dokonca tak, že tá najkladnejšia sa zrazu stane extrémnym záporákom, pričom nie sme svedkami tohto prerodu, len suchého konštatovania, že mu bolo cez vojnu ublížené. Rozpačitý je už samotný názov, kedy sme tu mali film Ve stínu zaoberajúci sa zločinmi rokov päťdesiatych, akoby v českom slovníku nebol dostatočný počet slov, tých vhodných názvov sa dalo vymyslieť neúrekom. Našťastie tá vyše dvojhodinová stopáž nie je problém a film pomerne rýchlo utečie a svoju informačnú hodnotu rozhodne má, tá umelecká je značne diskutabilná. ()

kajas 

všechny recenze uživatele

"Přece je nezabijeme za to, že hajlovali. Vždyť to jsou sousedi!" A to je asi tak všechno, co jsem si ze Slámova eposu odnesla. Nominacím (a výhrám) herců příliš nerozumím, protože se tu vystřídají desítky vedlejších postav a ani jedna nemá příliš mnoho prostoru. Scénář v rámci požehnané stopáže nabízí jen málo emocionálně vypjatých momentů a i přes viditelnou snahu všech tvůrců (výprava, kostýmy atd.) na mě vůbec nedýchla autentická dobová atmosféra jako u jiných historických snímků. Velké očekávání, velké zklamání. ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Nejlepší film Bohdana Slámy, jenž se ale řadě lidí líbit nebude. Těm, kteří jsou prodchnuti naivními ideály o Češích-hrdinech, těm, kteří si neradi připouštějí zradu, zbabělost a kolaboraci za všech režimů a pod kýmkoli a těm, kterým tento film vytáhne kostlivce ze skříně. Já nepatřím ani do jedné skupiny a jsem nadšený, že Bohdan Sláma takový film natočil. Nelze jej totiž upínat ke konkrétní geografické oblasti, části regionu, jedné vesnici a jedné historické události. Je třeba na něj nahlížet z pohledu celé České republiky, resp. Československa a řady historických událostí pohnutého dvacátého století. Oceňuji zejména srovnání dvou časových bloků, které měly však diametrálně odlišné důsledky. Herecky se z mého pohledu vyjímali a zaskvěli Csongor Kassai, Magdaléna Borová, Barbora Poláková a Jiří Černý. K tomu vynikající kamera a černobílá všemu dodala patřičnou syrovost a autenticitu. Neviděl jsem ještě Šarlatána, ale za mě to bude asi český film roku 2020. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (21)

  • Děj filmu se původně odehrává v jihočeské oblasti Vitorazsko. Je to část naší republiky, která stovky let patřila Rakousku. K Československu byla připojena až dva roky po první světové válce v roce 1920, kdy byla obsazena československými četníky na základě poválečných dohod vítězných mocností. (ruza007)
  • Příběh je inspirován událostmi z let 1938–1952 v obci Tušť, dnes součásti města Suchdol nad Lužnicí. (ajaxx)
  • Předlohou odbojáře a komunisty Pachla (Csongor Kassai) byl tušťský učitel Václav Maxa, který inicioval lidový soud a následné popravy. Jeho manželka byla skutečně židovského původu a zemřela v koncentračním táboře. Václav Maxa v roce 1968 spáchal sebevraždu a údajnou příčinou byly i výčitky svědomí. (ajaxx)

Související novinky

28. České lvy vyhrál Šarlatán

28. České lvy vyhrál Šarlatán

06.03.2021

Dnes večer byly v rámci svého 28. ročníku uděleny výroční ceny České filmové a televizní akademie (ČFTA), Český lev. Komorní ceremoniál se tradičně odehrál v pražském Rudolfinu, nicméně z důvodu… (více)

Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!

Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!

18.01.2021

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a… (více)

Reklama

Reklama