Krajina ve stínu

Klobúk dole, niektoré charaktery postáv tu boli rozobraté priam ukážkovo. Nie darmo sa hovorí, že: "charakter človeka najlepšie spoznáš v ťažkých časoch." Alebo tiež: "Daj blbcovi moc a to najhoršie ešte len príde..." Presne toto naplnil Csongor Kassai, ktorí si tu zahral jednu z najodpudivejších postáv v českom filme. Ale aj tak... najviac vždy trpia tí nevinní. Niečo na zamyslenie, slušný nadpriemer. 80/100 (09.06.2021)

Bohdan Sláma je pro mě asi poslední slušný český režisér, ale tentokrát si vybral látku, která šla mimo mě. Krajina ve stínu je sice komorním, ale ve výsledku dost rozmáchlým vyprávěním o osudech jedné vsi v předválečné a poválečné době. Technicky je film bezchybný a černobílá kamera dostatečně působivá, ale pro diváka nebyla rušivá. Bohužel vyprávění a hlavně jeho tempo je tak utahané, že film občas jako by stál a nikam nesměřoval, stejně jako osudy jednotlivých obyvatel. Nedá se to nazvat špatným filmem, jen to je přesně ten typ filmu, který sedne minimu a většinu mine. Jsem v té většině a od Slámy mě to dost mrzí. (29.12.2020)

Nehledě na to, jak může charakterové vykreslení Čechů a Němců mnohým zvednout mandle, tak mně se Krajina ve stínu líbila - hlavně díky své černobílé výtvarné stylizaci, syrovým (a na české poměry solidním) hereckým výkonům a právě díky samotnému příběhu, který na jedné vesnici v průběhu 30. až 50. let názorně ukázal, jaké poměry tehdy panovaly. Ať už byl děj víceméně podle pravdy, či scenáristicky překombinovaný, rozhodně se našly scény, které mě nenechaly chladným, byť jde oproti loňskému Nabarvenému ptáčeti o celkem lehký odvar, co se s(u/y)rovosti týká. Je těžké soudit lidi, které člověk neznal, a dobou, kterou nezažil, a i když Slámův film háže stíny viny spíše na české obyvatele, na druhé straně nemůžeme házet všechny Němce do jednoho (nacistického) pytle. Stejně tak je obtížně posoudit proněmecké obyvatelstvo - dělali to kvůli penězům, majetku, postavení, nebo jen aby přežili a nedostali se do lágru. V tomto směru jsem celkem ahistorický a tolerantní divák, a možná proto se Krajinou ve stínu necítím být tak iritován. (12.09.2020)

Jsem docela rád, že jsem před filmem nevzal nějaký těžší jídla, protože z povah některých lidí bych se zeblil. Po emoční stránce moc líbilo a jako ukázka toho čeho jsou lidé schopni taky. Mám však trošku problém se strukturou vyprávění, jsou nám dány dva časové useky, jako náhledy k chování lidí v těžkých časech, ale už si nikdo moc nelámal hlavu s tím, nám postavy více odvyprávět v dějových souvislostech. Tohle bylo extremně epizodní a já bych tam rád viděl nějakou vyprávěcí linii, protože takhle z těch mnoha postav co jsou ve filmu mám prakticky jen zkratkovité ukázky. Na druhou stranu hysterie některých zdejších uživatelů, kteří film pomalu označují za vlastizrádce a Bohdana Slámu by nejraději postavili před lidový soud, svědčí o tom, že záporné postavy z tohoto filmu, mezi námi stále žijí. (04.01.2022)

A kdo se o to prosil? Beru, že divokému pohraničnímu odsunu po druhé světové válce se filmaři dosud moc nevěnovali, přesto tenhle dějinný vývoj, kdy vesnička (která dobově vypadá velmi dobře) několikrát změní státní příslušnost, nestrhne. Troufám si tvrdit, že je to proto, že Bohdan Sláma tápal s pevně daným scénářem a množstvím postav. I když paradoxně onen daný scénář se jaksi jen náhodně děje. Výsledek totiž obsahuje nespočet scén, ve kterých probíhá něco nezajímavého, někdo něco plácne, jiný něco udělá, ale divákovi je to šumák. A o nějaké emocionální stránce ani nemluvím. Silné epizody chybí. Navíc jsem netušil, proč se některá postava najednou chová tak, jak se chová. O tom, že bychom se hlouběji ponořil do jejich motivací, si můžeme nechat tak akorát zdát. Sláma vyvolává vzpomínky na nedávné drama Nabarvené ptáče (které bylo ovšem audiovizuálně někde úplně jinde), které rovněž zkoumalo (pokřivené) lidské charaktery. Jenže Slámovy postavy působí hrozně neživotně, chovají se a mluví divně a divákovi je tak jedno, zda ten nebo tamten chytne kulku. Od režiséra, který vztahy umí a který dlouhodobě v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým, je to s podivem. Přitom Slámova skromná dramata o plápolající naději, jako je Štěstí nebo Venkovský učitel mám moc rád. (15.12.2020)