Krajina ve stínu

Silné téma, které je ale zpracováno rutinním a nezáživným způsobem. Tak přesně takto bych v pár slovech popsal snímek režiséra Bohdana Slámy Krajina ve Stínu, který se vyjma toto bolestivé téma nemá téměř o co opřít. Snímek totiž postrádá jakýkoliv náznak kontinuity a postavy jsou mizerně vystavěné, přičemž se s nimi po celou dobu stopáže nemáme sebemenší šanci sžít, jelikož jejich záměry zde nejdou ani náznakem definovány. Nastalou smutnou situaci bohužel nezachrání ani syrová černobílá kamera a tklivý soundtrack. Pokud tedy hledáte servítky si neberoucí snímek z tohoto temného období našich dějin, sáhněte raději po dva roky starém snímku “Nabarvené Ptáče”. Tohle se totiž moc nepovedlo. Škoda. (12.03.2021)

Chápu, že situace na Vitorazsku byla mimořádně komplikovaná, ale tohle mi celou dobu prostě připadalo jako koukání na film, který už jsem několikrát viděl. Každý je tu schopen chovat se jako svině, kdykoli k tomu dostane příležitost (bez ohledu na národnost). Prakticky tu nejsou žádné postavy, jejichž osud by se člověku chtělo sledovat. Herci jsou sice skvělí, ale stejně to celkový dojem moc nezachránilo. (16.05.2022)

I ve stínu Nabarveného ptáčete dokázal Sláma zazářit ve svém vlastním stylu, šel s kůží na trh, přihodil tvůrčí pověst a třeba u mě bez diskuze prospěl, s vyznamenáním ne, ale s obdivem určitě. Přece jen si vzal opravdu velký kus toho lidského neštěstí, které chtěl vyobrazit. Na minimálním prostoru se mu přesto podařilo navodit atmosféru ze světa, kde jsou rozdány karty tak děsivě přesným a černobílým způsobem, že vše ostatní (to běžně pro všechny lidské) jde stranou. Souseda je potřeba zabít...tedy...je to tak správně, dnes, že ano? Nějaký virus, možná nezvladatelně silné opojení nenadálou mocí, jež mění vesnického blázna v kata, je za tím vším, vir, který přináší pandemii a krizi lidských hodnot, kde je pomsta, nejlépe ještě tvrdší než její příčina, naší jedinou cestou a osudem, budeme již navždy vinni...co jiní způsobili Tobě, způsob jim dvojnásob...Ďábel má bezpochyby také svou knihu, kterou ovšem psal, píše a vždy bude psát jen člověk. Chtěl jsem vlastně jen napsat, že tu lidskou tragédii ti precizně vybraní herci v tísnivé a dokonale nasnímané i hudebně (ruchově) ozvučené atmosféře sehráli bezvadně. Bohdan stále jede! (08.03.2021)

Další hrozný film o hodných a charakterních Sudeťácích a hitlerovcích a o odporných, krvelačných a zlých Češích, kteří se jim po válce krutě mstili. Příběh nesmírně plochý, se spoustou postav, které nejsou ničím výrazné a chovají se každou chvíli opačně. Malinko osob je ve filmu vykresleno zvláště hnusně, a jsou to samozřejmě zase Češi. Jednu hvězdičku dávám za pár vět pravdy, které ve filmu zazní, a které se v průběhu války a po válce skutečně staly. (02.01.2022)

Nehledě na to, jak může charakterové vykreslení Čechů a Němců mnohým zvednout mandle, tak mně se Krajina ve stínu líbila - hlavně díky své černobílé výtvarné stylizaci, syrovým (a na české poměry solidním) hereckým výkonům a právě díky samotnému příběhu, který na jedné vesnici v průběhu 30. až 50. let názorně ukázal, jaké poměry tehdy panovaly. Ať už byl děj víceméně podle pravdy, či scenáristicky překombinovaný, rozhodně se našly scény, které mě nenechaly chladným, byť jde oproti loňskému Nabarvenému ptáčeti o celkem lehký odvar, co se s(u/y)rovosti týká. Je těžké soudit lidi, které člověk neznal, a dobou, kterou nezažil, a i když Slámův film háže stíny viny spíše na české obyvatele, na druhé straně nemůžeme házet všechny Němce do jednoho (nacistického) pytle. Stejně tak je obtížně posoudit proněmecké obyvatelstvo - dělali to kvůli penězům, majetku, postavení, nebo jen aby přežili a nedostali se do lágru. V tomto směru jsem celkem ahistorický a tolerantní divák, a možná proto se Krajinou ve stínu necítím být tak iritován. (12.09.2020)