Volání divočiny

Legendární film o lvici Elza a jejích lidských přátelích ve story inspirovaný skutečností, Je to sice z pravěku kinematografie roku 1966, ale musím konstatovat, že ten film v mnoha ohledech a scénách zůstává do dnešních dnů nepřekonaný i přes technologický pokrok a zvýšení zájmu o vymírající africkou divočinu. Vlastně se takových filmů s velkými kočkovitými šelmami moc netočí, přičemž si myslím, že zdejší pejskařský národ, který se dojímá nad kdejakým kulhavým jezevčíkem by uvítal nějaké drama z divočiny s opravdu divokými zvířátky. Poslední velkou věcí na toto téma byl snad animovaný Lví král. (04.07.2022)

Ačkoliv by šel komentář k tomuto skvostu vystihnout jedním, dvěma superlativními slovy, nemohu nevzpomenout na dětské dojetí, když jsem Volání divočiny jako malý kluk viděl poprvé. Polykal jsem slzy tenkrát, pak ještě mnohokrát a dojetí se neubráním ani dnes.. Film je po všech stránkách dokonalý, nemá jediné slabé místo - od překrásných záběrů africké krajiny, přes neskutečně silný příběh, úžasnou kameru střih, režii i herecké výkony představitelů manželů Adamsonových. (asi každý neví, že Joy A. pocházela z Opavy) Hudba Johna Barryho - strhující Born Free dává filmu další rozměr a definitivně ho posílá mezi klenoty světové kinematografie. . I já jsem polidštil jednu Elsu, která mi právě leží u nohou. Jmenuje se Fatima a má svoji postel. :-) Téma návratu do přírody je hluboké a choulostivé.. O to křečovitěji a trapněji působí snaha lidstva o návrat a přiblížení k přírodě. Nakupují houfně outdoorové oblečení, pokud možno od Bushmana, směšné klobouky od Vietnamců, půjčují si kánoe, nasedají do naleštěných bouráků a jsou "šťastni a spokojeni" Absence sprchy a postele je však záhy zažene zpět do svých přepychově a sterilně vybavených bytů. Já jsem naopak šťastný, že jsem se přírodě nikdy nevzdálil, umím v ní žít a i když v ní nejsem denně, nikdy jsem z ní vlastně neodešel.. (05.07.2011)

Kedysi som mal psa menom Elza. Rozmyslal som odkial priatelka prisla na take meno... Skutocny pribeh levice, ktoru sa ako prvu podarilo skutocne navratit zo zajatia do volnej prirody, obmakci aj to najtvrdsie kamenne srdce. Raz za cas sa k tomuto dojimavemu snimku vraciam. Vzdy ma dostane a rad si pri nom radostne poplacem. A myslim, spominam aj na tu nasu Elzu... (13.11.2014)

Tohle je pro mě prostě klasika, která mě vrací do dětských let. Teď se dívám na film trochu jinak, ale stejně se nemohu ubránit dojmu, že je naprosto nádherné, jak je zde ztvárněna příroda. A to ani nemluvím o tom, jak se zde pracuje se zvířaty, to je naprosto úchvatné a herci jsou vedle nich většinou bezprostřední. Krásné. (12.10.2016)

Neobyčejně citlivé a empatické vyprávění o neobyčejně oddaném a láskyplném přátelství mezi tou největší africkou kočkovitou šelmou a člověkem. Historka jako z říše pohádek ale vychází ze skutečného "Příběhu lvice Elsy", sepsaného v knížce Joy Adamsonové. Kromě jiného se jedná o vůbec první film, který jsem jako dítě viděla v kině. Jeho jediným a prakticky neodstranitelným nedostatkem zůstává nemožnost zobrazit tu pravou, nefalšovanou a naprosto bezprostřední radost, kterou zvířátka obvykle projevují při návratů svých lidských pánů - pokud k nim mají kladný vztah. Sebelíp vycvičené a sebevíc přátelské zvířátko nedokáže hrát své city ... 4,5* ... A kvůli osobnímu vztahu ke lvici Else - a taky kvůli oslavě svobody a volnosti tentokrát přihazuju na misku vah plný počet hvězd. (19.09.2011)