Dekalog II (E02)

Druhé přikázání se může pyšnit tím, že se jeho vlastní interpretace dá reflektovat v souvislosti s tou "oficiální", kterou nabízí renomovaná profesorka etiky v osmém díle. Kvůli ní je pak ještě o kus těžší porozumět, nebo spíš soucítit s motivací některých zdejších postav, ale o to víc bezradně pak působí ponaučení, kde individuální odůvodnění mravních názorů naráží na realitu a konfrontuje se s cizími názory. Ve výsledku je to tak hořkostí i dobrými úmysly rámovaná povídka, která se díky zdařilému a nejednoznačnému zkombinování reality a poučení řadí mezi ty nejlepší celého cyklu. (23.12.2014)

„Nevezmeš meno Pána, svojho Boha, nadarmo” / Modrooká blondýna v stredných rokoch so zaujímavým životopisom, no neprezradím, akým, Dorota Gellerová, sa práve ocitla na akejsi „križovatke osudu”, pričom sa momentálne nevie poriadne rozhodnúť, kadiaľ sa má vlastne vydať, v podstate, ktorý smer si má zvoliť? Vľavo alebo vpravo, keď v prvom prípade sa jedná o nasledovnú situáciu, spočívajúcu v tom, že jej manžel Andrzej, zdá sa, je veľmi vážne chorý, ocitajúci sa v špitáli, kde sa očakáva snáď úplne tá najhoršia správa, akú vôbec môže čakajúci obdržať, zatiaľ čo ďalšia situácia je zase trochu odlišného charakteru, povedzme, takého vrtkavého, keďže je zrovna tiež tehotná so svojim záhadným milencom, čiže to nie je vďaka samotnému angažovaniu Andrzeja, samozrejme keď bol ešte zdravý, vskutku ani netuším, ako dlho sa nachádza v takomto stave? Popri týchto všetkých súvislostiach, sa ešte hĺbkovo zamýšľa i nad tým, čo si popravde počať s budúcim dieťaťom, či si ho/ju, poprípade ponechať, alebo ísť na rizikovú interupciu? A akýmsi prostredníkom, t.j. „tichým pozorovateľom”, je istý doktor, ktorý nielenže býva v tom istom paneláku, kde aj spomínaná Dorota, ale zároveň by som tohto muža mohol kľudne považovať za takého, ktorý skrátka vedel príliš veľa... / Rovnako i recenzent sa musel napevno rozhodnúť, aké hodnotenie napokon udelí druhej epizóde Dekalógu, ktorá sa mu tentoraz zdala o niečo „slabšia”, ale i napriek tomu prevládala veľká spokojnosť. V predchádzajúcom vydaní mi očividne viacej sadla téma - otca a syna, že zasa v tomto som pre zmenu obdivoval - pôsobivý, herecký výkon poľskej herečky Krystyny Jandovej, ktorá je nielen hriešne krásna, ale vyzerá to tak, že k tomu aj mimoriadne talentovaná, lebo jej herecké stvárnenie danej postavy, je samo o sebe nadmieru fascinujúcim zážitkom. Možno aj kvôli tomu, že ju priamo „nakrúcal” jej skutočný manžel, významný kameraman Edward Kłosiński, ktorý sa podieľal na druhej časti. „Kyseľ”, bol by som rád, ba čo, bol by som totálne nadšený, ak by sa moje celkové dojmy pri ďalších epizódách, udržali aspoň na tejto úrovni, ktorá je už teraz vysoká. No, myslím si, že si ešte nepovedal posledné slovo, skrátka, spolieham sa na Teba!  (06.09.2022)

Přestože jsem viděl první část Kieślowského filmového ztvárnění Desatera, která mě uchvátila, před více než rokem, zklamání, které mi přinesla část druhá, bylo ohromné. Jakkoliv je zpracovávaný příběh či spíše skladba několika příběhů, ten skličující akord několika životních stanovisek, lišících se měrou pevnosti, lability, zatvrzelosti…, silný, celek vyznívá nesoustředěně – a nepřípadně relativisticky. Jako by zde nešlo o hřích proti jednomu přikázání, ale naráz o přikázání všechna, jak tomu ovšem v životě často bývá: dokážeme-li se prohřešit v maličkosti, jsme schopni i horších činů. No, kdo z nás by to nedosvědčil svým vlastním – smutným – případem? Zde se přes všechno utrpení převalují mlhy odcizenosti. Chlad medicínského světa, bolestínství i mučitelství trpící ženy, sebezaujetí všech, propadlo minulosti, tma nadcházejících dní, to jsou parta paternosteru, který by se tak rád zastavil nebo alespoň rozbil o vysněný strop a všechen svůj obsah slisoval. A když dojde na onen ústřední či titulní hřích, najednou nevím, jestli je skutečně hříchem… Ba spíše jsem přesvědčen o tom, že hříchem by bylo promluvit pravdivě, nechat nevěrnou ženu své dítě popravit – a přežívat právě v tom odcizeném světě, které plodí hříchy na běžícím páse… Co s tím? Snad jen, že se musíme zamýšlet nad slovy. Ta, která zaznívají v zákoně pro nás nejzávaznějším, jsou na jednu stranu příliš úzká, na druhou příliš široká. Mělo by je převážit jedno – láska. Měli bychom ji pocítit tak, jako když hledáme v záhonku volné místo pro nenápadnou trvalku a všude kolem cibulky dvouletých zamilovaných květin, tedy jako svobodu a na tomto poli, sebeútlejším okrsku, vystavět svůj dům, byť by se rovnal jen stvolu. Ale i za toto zamyšlení jsem vděčný, Nepřišlo by, nebýt těch několika nejasných rozhovorů a toho krásného dialogu lékaře a uzdraveného pacienta, který film pointuje a poselství vší svou silou problematizuje . Budu-li mít příležitost, postoupím začas o přikázání dál. Kolik jen hříchů mě do té chvíle zatíží… (02.03.2019)

Nevezmeš jména Božího nadarmo. Krzysztof Kieślowski se ve druhém díle Dekalogu v existenciálně sestavených obrazech filmové filozofie zaměřuje na váhu slova respektované osoby i jeho určující vliv pro existenci bytí. Kreslí ve smutku zásadního rozhodnutí dilema morální etiky. Smrt za život, život za smrt, z religiózního vyznání lze uvažovat o trestu za cizoložství, etická polemika dává přednost existenciální rozpolcenosti a jednoznačně hlasuje za život. Život je přeci jen stále nadějí. Hlavní postavou morálního dilematu je Dorota Geller (velmi zajímavá Krystyna Janda), těhotná houslistka. Dostáváme se k úvaze o povaze a podobě lásky a touhy. Žena je postavena před nesnadnou volbu mezi matku a manželku, je zatížena očekáváním i pocitem viny a přijetím podoby předpokládaného a zaslouženého trestu. Hlavní mužskou postavou je starý a uznávaný lékař onkologie (dobrý Aleksander Bardini), Dorotin soused a lékař jejího vážně nemocného manžela. Osobní zkušenost mu určila povolání jediným smyslem bytí. Ozvěna minulosti v celém svém rozsahu vždy volí život a přesvědčivě za něj brojí bez předsudků. Důležitou postavou je Andrzej Geller (Olgierd Łukaszewicz), Dorotin manžel. Nemoc nedává žádnou záruku, ale humanismus vítězí. Pointa má díky němu své nejpodstatnější vyznění. Z dalších rolí: svědomí a naděje života v podobě pracovníka nemocnice (Artur Barciś), nemocný Andrzejův spolubydlící z nemocničního pokoje (Karol Dillenius), Andrzejův kamarád a horolezec Janek Wierzbicki (Jerzy Fedorowicz), či doktorova známá a profesorka etiky (Maria Koscialkowska). Druhý díl Dekalogu žene svým úsilím do střetu morální společenský problém, nestálost partnerského soužití, etické zvažování a humanistické přesvědčení. Existenciální rozměr je přínosem pro morální filozofii. (03.03.2019)

Z mého pohledu výrazně slabší počin, než tomu bylo v případě prvního dílu. Svázanost se druhým přikázáním je podstatně volnější, než tomu bylo v případě prvního snímku. Děj se mi zpočátku pozdával výrazně nudnější. Dobrých 30 minut nahání hlavní hrdinka lékaře a kromě toho, že si režisér vychutnává každičký záběr ženy, která je na pokraji nervového zhroucení, tak to opravdu k vidění zrovna moc není. Uvítal jsem režisérův odosobnělý a nezaujatý pohled na věc. Když to vezmeme kolem a kolem, tak se do nelehké situace dostala žena svojí zásluhou. Je potom na každém z nás, či si s ní zasoucítíme, nebo ji nemilosrdně odsoudíme. Já osobně zůstal někde na půli cesty. Vše podstatné se děje spíše ve druhé půlce, která je dramaticky lepší. Všemi vychvalovaný záběr na včelku svádějící ve sklenici boj o život je opravdu prvotřídní. Krajně nesympatický a všemi nenáviděný doktůrek si odnesl z minulosti pochopení pro cenu lidského života, a tak postaví lidský život nad Boha a odpřísáhne lež - tolik ke druhému z dekalogu. (02.06.2016)