Dekalog I (E01)

Hodně nemám rád filmaře, kteří točí o střetu víry a nevíry a tváří se "objektivně", jen aby "nezpochybnitelně" dokázali, že za vším je bůh. Jestli bude o tom Dekalog, tak i kdyby byl formálně dokonalý, což možná i je, tak bych se nedostal dál než k formálnímu ocenění. Po prvním dílu je na soudy příliš brzy, takže zatím převládá spokojenost a zvědavost, kam se to vyvine. Kieslowski každopádně rozumí hodně věcem, ale ateismu rozhodně ani za mák. Ateista není na boha naštvaný, není s ním ve sporu, prostě nevěří, že existuje. To věčné přesvědčení věřících, že nevěřící z nějakého důvodu "nenávidí" boha, je skutečný nesmysl. Nejde nenávidět něco, v čehož existenci nevěřím. A pokud se hrdina na konci prvního dílu jde "pomstít" bohovi tím, že mu jde rozflákat kostel, tak tím dokazuje, že vlastně ateistou není, že v toho boha celou dobu věřil a jen k němu byl otočený zády, tedy tenhle díl nereflektuje první přikázání. Jako efektní povídka to je ale jistě skvělé, to ano. (13.10.2013)

SPOILERY Konečně jsem rozkoukal Dekalog a jsem hodně rád, že zpracováním prvního přikázání mě zase nadchnul, jako ostatně ve většině věcí z jeho tvorby. Na plný počet mi tam cosi chybělo (možná to bylo příliš doslovné?), ale jinak je to velice chytře vedené, má to geniální scénář, psychologii postav, silný příběh s ještě silnějšími stěžejními scénami a hodně silným závěrem a dobře propracovaný rozpor mezi vědou a vírou, včetně faktu, k čemu se upne člověk v nejhorších chvílích. A není to jen tom, jestli je člověk věřící - skoro nikdo po smrti někoho blízkého nebude tvrdit, že z něj už nic není a že není na žádném lepším místě. A ani mi nepřišlo, že by ten táta byl tak zarputilý ateista jak tu někteří tvrdí - vyrůstal přece v katolické rodině, takže od dětství v sobě něco málo z toho musel mít. Proto taky jde v závěru do kostela. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde, že to vlastně nemá větší vady, ale pořád mi k tomu víc sedí hodně silné čtyři hvězdy než slabých pět. Silné 4* (19.09.2023)

„Ja som Pán, tvoj Boh... nebudeš mať iných bohov predo mnou. Neurobíš si rytinu... Nebudeš sa im klaňať ani im slúžiť” / Pravdepodobne rozvedený profesor Krzysztof, si myslí, že dobre naprogramovaný počítač môže mať vlastný vkus, estetické preferencie, osobnosť. V podstate má doma niektoré veci naprogramované (potenciálny divák ich jednoznačne postrehne) presne tak, aby im uľahčovali život. Áno, čítate správne, momentálne nežije sám, keďže jeho školopovinný syn Paweł, býva spolu s ním v spoločnej domácnosti, t.j. na nemenovanom, waršawskom sídlisku, kedy je zimné počasie akurát tak extrémne mrazivé, že je priam ideálne na korčuľovanie na zamrznutom jazierku, neďaleko ich príbytku... Dokonca i teta Irena, by sa mohla prísť tiež pozrieť, ako mu to vlastne pôjde...? / Hneď v prvej epizóde som maximálne ohúrený, za čo sa môžem vrelo poďakovať najmä spoľahlivému "Kyseľovi", ktorý si napísal zimomriavkový scenár spoločne s advokátom Krzysztofom Piesiewiczom, zároveň sa poskytlo i naprosto vhodné obsadenie. Henryk Baranowski, Wojciech Klata, ktorých ešte doplnila i Maja Komorowska. Brilantná kamera Wiesława Zdorta a chirurgický strih, sú len tými, povestnými čerešničkami na torte, na ktorých som si mimoriadne pochutnával. Mimochodom, by som pre malú zaujímavosť mohol doplniť aj to, že na každej epizóde sa vystriedal iný kameraman, no okrem epizód III a  IX, čo ešte väčšmi vzbudzuje moje nemalé očakávania. Pevne verím, že ak to takýmto spôsobom (štýlom) bude pokračovať i naďalej, tak sa mám veru určite na čo tešiť! Len aby som to nezakríkol. (05.09.2022)

Ako samostatný film je Dekalog trochu málo výživný, aj myšlienkovo. Ale ako súčasť niečoho veľkého, v našich najbližších končinách dokonca nevídaného projektu, sa jedná o veľmi vydarenú záležitosť. Vidno, že Kieslowski presne vie, čo chce povedať a preto tam, kde mnohí iní by boli vďaka tejto téme smiešni, je on dráždivo mystický. Veda verzus viera je večná otázka, je ale veľmi ťažké ju správne zachytiť na filmové plátno alebo do televízneho projektu. Kieslowskému sa to bez problémov podarilo. (01.06.2012)

Úplné znenie prvého Božieho prikázania je nasledovné: "Ja som Pán Boh tvoj, nebudeš mať iných bohov okrem mňa, aby si sa im klaňal. Miluj svojho blížneho ako seba samého.". Je vzopretie sa mu otázkou pokory, skepsy, resp. nedostatku pokory? Alebo len trestu otca za odklon od viery, ktorá mu bola vtĺkaná do hlavy v detstve? A za priklonenie sa hlavy rodiny k vede a racionalite? Je rebélia voči hlúpemu modloslužobníčkovaniu nejakým zlom? Nestačilo ako vyrovnanie sa s pochybnosťami v duši chlapcov smútok a dojatie nad zabitým psom? Prečo ešte aj prelomenie? Šeď sídliska a skvostná hudba doháňajú otázky temer k dokonalosti smútku, bolesti a clivoty. Pozn.: Na základnej škole sme mali hodinu v inej triede. Sadol som si do lavice. Učiteľka povedala, aby som si presadol. "Prečo?", spýtal som sa. "Lebo tam sedel Vagovič, čo sa cez víkend aj s ocom utopili na Váhu pri korčuľovaní. Vtom som si všimol horiacu sviečku pri lavici. Vázu s kvetmi. Foto s čiernou páskou. Na fotke chlapec. Zamrazilo ma. Tiež sme boli vtedy s partiou korčuľovať na Váhu. Ľad bol zvláštny, popukaný, kopovito navŕšený v kryštalických zlomoch. V strede rieky to začalo strašne hlasno okolo nás praskať. Našťastie sme nevideli žiadne rozširujúce sa pukliny. Od strachu sme minúty nehybne stáli. Po čase hlasné vŕzganie a škrípanie ľadových krýh trochu utíchlo. Pomaly sme sa, plní obáv pobrali k brehu v labuťom zástupe za sebou. Na brehu sme stretli otca so synom. Išli korčuľovať. Povedali sme o čudných zvukoch ľadu, o strachu. Otec povedal: "Nebojte sa, ľad je hrubý. Udrží nás. Veď je mínus pätnásť.". Kronika mesta Piešťany dnes na internete uvádza, citujem: "Domov sa nevrátili a hliadka VB pri pátraní našla na brehu ich topánky. Pri korčuľovaní sa pod synom preboril ľad a otec v snahe mu pomôcť sa dostal tiež pod ľad.". (30.10.2014)