Il Boemo

Řemeslně hezky natočené, ale příběh jako takový mi přišel dost o ničem. Jasně, je to ztvárnění života jednoho reálného člověka, takže si tam toho prostě moc nevymyslíte, ale filmů o tom, jak se chudý týpek chtěl v Itálii v 18. století stát úspěšným, u toho vymetl pár bordelů, a nakonec umřel na syfilis, už bylo natočeno fakt hodně. Jediný co je tu navíc je to, že se to tentokrát týká někoho z Česka. Prostě se tam toho moc neděje. Samozřejmě ve srovnání s tím, co běžně plodí česká kinematografie je to pořád dost nadprůměr. (26.02.2023)

Film Petra Václava o pozoruhodném hudebním skladateli druhé poloviny 18. století Josefu Myslivečkovi je výjimečný už tím, kolik prostoru v něm má nádherná hudba tohoto skladatele (ve výjimečné interpretaci souboru Collegium 1704) V tomto směru je film určitě nabitý velkou energií a silnými emocemi. Ve chvílích, kdy film přepne z vyprávění o Myslivečkovi coby autorovi geniální hudby do módu vyprávění o něm coby člověku, těch emocí znatelně ubyde, ale ono to asi pro Petra Václava ani úplně jednoduché nebylo, pokud (třeba jako Forman v Amadeovi) nechtěl jít do roviny čirých spekulací a fabulování. A to on úplně nechtěl (až na spoustu těch sexuálních scén). Místo toho nabízí velmi zajímavý vzhled do sociálního prostředí italské smetánky 18. století (viz scény z divadla, kde se v ložích jí i souloží zatímco se na scéně hraje a zpívá). Autenticita je jednoznačně jeden z hlavních plusů tohoto Václavova počinu a tím, co z něj podle mě dělá nikoliv českým ale světovým filmem. Mimo to nelze opomenout herecký výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který doslova "nesleze" z plátna. Divák tak má možnost jej pozorovat jednak v počátcích jeho skladatelské dráhy, která, jak Václav nezastírá, vedla hodně přes "postel" jeho četných obdivovatelek, ale i v časech chmurných, kdy jej stále více trápila jeho nemoc (patrně syfilis). Výborná je v tomto směru úvodní scéna, kdy divák sleduje (za zvuků Myslivečkovy hudby) v krátkém sledu jednak totálně znetvořenou skladatelovu tvář a k tomu mladistvou uhlazenou tvář hlavní Myslivečkovi múzy (sopranistky Cateriny Gabrielli). Mezi povedené momenty určitě patří i scéna s mladým Mozartem, přičemž vůbec nevadí, že se trošku podobá scéně ze zmiňovaného Amadea. Zatímco totiž Formanův Salieri se cítí být Mozartovými improvizačními kousky na jeho skladbu dotčen, Václavům Mysliveček toto přechází se zjevnou velkorysostí. Pokud jde o vztah Mysliveček Mozart, možná mě trošku překvapilo, že se toho do filmu v tomto směru nevešlo o trošku víc (přeci jen o Myslivečkovi toho hodně víme právě díky jejich vzájemné korespondenci s Mozartem). Po druhém shlédnutí snad i proto snižuji z 5 hvězdiček na 4. Hlavně ale proto, že je tu na mě až moc sexuálních scén, které z Myslivečka dělají pěkného proutníka, což si nejsem jistý zda úplně odpovídá realitě. Škoda, že film tak ve vysílání v televizi musel nést upozornění, že není vhodný pro děti do 15 let. (04.11.2022)

Tak nám to tu místní znalci i kritici sepsuli co se do Josefa Myslivečka i Petra Václava vešlo! Amadeus z chodbince prej... Jsem si jist, že nejeden z komentujících ani kdo byl Mysliveček do doby než viděl film nevěděl. Mysliveček? To je malej panák Staré myslivecké ??? --- Samozřejmě má každý na svůj názor právo, ale ruku na srdce. Kdy někdo něco takového naposledy natočil aby to obstálo a já teď asi budu šokovat v celosvětovém měřítku? (Ne Jíšku prosím nezmiňujte!) Vždyť ten film byl úžasný. Příběh z konce rokoka o jednom z našich geniálních skladatelů ! To jsme na tom my Češi s patriotismem fakt tak blbě? S hrdostí na naše lidi a s hrdostí, že o nich konečně někdo natočil životopisný film? To si ty naše vlajky umíme dávat jen na profil na FB??? Srovnávat to s Amádeem jde možná tak jen díky stejné době, kdy se příběhy geniálních skladatelů odehrávaly (byť Mozart byl spíše později). Ale z hlediska rozpočtů tu srovnáváme nesrovnatelné. Já sám nejsem zrovna příznivcem oper, byť vážné hudbě holduji. Ale k operám si razím cestu jen velmi těžko a jsou to spíše jednolivé kousíčky co se mi líbí, než abych šel na něco co bude trvat 2 hodiny...  Přesto mi tohle moc sedlo. Vzpomněl jsem si u toho na nádherný film Farinelli, kterému je už taky nějaký pátek. Jestli jste Il Boemo ještě neviděli, rozhodně volte verzi v italštině. Dává to filmu nádherný dobový feeling. Vojta Dyk tu předvedl skvělé herectví a je sakra dobře, že se role Myslivečka zhostil někdo, kdo hudbě rozumí tak jako on. Už párkrát jsem s ním viděl jeho výlety do vážné hudby a vždy to stálo za to. Vždy je lepší když do not kouká někdo, kdo ví co tam ten zápis znamená (byť nezpívá), než někdo, kdo to jenom hraje. Výprava byla skvostná. Já mám rád detaily a tak jsem se občas během probíhajícího děje zaposlouchával i do zvuků z ulic linoucí se jako podkres otevřenými okny. Klapot koňských kopyt a kola kočárů, hlahol měšťanů při jakési zábavě či jen uklidňující zpěv kosů... Nádhera. Někdo si s tím vyhrál a to já umím ocenit. V Benátkách jsem byl opravdu hodněkrát, ale vždy až na jednu vyjímku svatby jen na ulicích. Vždy mne zajímalo jak to asi vypadá uvnitř v těch palácích, jejichž od řas zelené zdi zdi omývají slané vody kanálů. Jaká staletá tajuplná zákoutí a prostory asi uvnitř skrývají. Většina z nich měla vždy zavřené okenice a nebylo to věru siestou jejich obyvatel. Město se díky turistům vylidňuje a stává neobyvatelným. Teď byla možnost do těch paláců z dob kdy Benátky byly republikou nahlédnout. Na jejich nádherné fresky na zdech, iluzivní malby... Prostě nádhera. Do toho příběh našince, který miloval hudbu a chtěl se v ní zdokonalit a následně i prosadit v daleké Itálii, která tehdy diktovala tón.  Jistě, to mohlo dobrodružnější, vášnivější, napínavější, dramatičtější... Ale co když byl záměr natočit to tak jak se nakonec povedlo? Já byl spokojený, film jsem si užil a vzhledem k nízkému hodnocení přihazuji ještě jednu napsanou operu ! Tleskám! * * * * * (26.03.2023)

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím. To Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] A jak široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk. (17.08.2023)

Ačkoli se v souvislosti s novým životopisem Josefa Myslivečka hovoří o objevení zapomenutého, jde spíše o připomenutí jeho osoby a tvorby širší veřejnosti. Myslivečkův příběh žije v romanetu Jakuba Arbese, v životopisném románu Sonji Špálové, v opeře Stanislava Sudy a dávno před Petrem Václavem Myslivečkovi věnoval dokument Jaromil Jireš a televizní inscenaci Zdeněk Kubeček. Přesto jde v případě nového počinu o radostnou událost navazující na Václavův dokument ze zkoušek nového uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade. Navíc Il Boemo přichází do kin souběžně s jiným českým životopisem Arvéd, což mě činí ještě spokojenější, protože domácí životopisy patřily k žánrům nejzanedbávanějším. Je skvělé, že projekt vyšel jako koprodukční a bylo možné naplno zobrazit italská léta z Myslivečkova života. Souhra Dyka a italských herců (a především hereček) je ideální, dialogy jsou převážně v italštině, ale zaznívá i němčina, čeština a angličtina. Jednotlivé obrazy jsou silné v mnoha emocích, opera je neskutečně živá a energická, naposledy se něco tak výjimečného podařilo snad jen ve Farinellim. Dokázala bych si představit ještě půlhodinu navíc, abychom mohli vidět některé kapitoly z dětství a dospívání a cosi navíc z toho pádu na dno, který byl sice nevyhnutelný, ale důvod pro něj jen naznačený. Čekala jsem hodně a dostala jsem ještě víc. (23.10.2022)