Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Recenze (583)
... after all, it's not easy... Nejsilnější hudba k závěrečným titulkům, co jsem zažil (albová verze Outside the Wall je nepochopitelně úplně jiná a úplně hrozná). Film by byl poloviční bez kongeniálních Scarfeových kreseb. ()
Na obalu by mělo být napsáno - Ministerstvo zdravotictví varuje: nepouštějte psychicky slabším jedincům. Takový nával pesimismu, beznaděje a psychické destrukce jsem ještě nezažil. ()
Watersova zeď není snadným filmem. Může se jevit jako dlouhý zmatený videoklip. Ve skutečnosti vypráví o izolaci člověka a jeho postupné ztrátě schopnosti komunikace. Ani nejde o Pinkovy (Watersovy) cihly - tedy ztráta otce, přehnáná matčina péče a nepřející školní prostředí jako o snahu vyjádřit fakt, že všichni jsme něčím spoutáni v komunikaci s ostatními. Zároveň Waters dost výstižně varuje před hrozbami neonacismu (to, že film podnítil vznik nového hnutí, je tak trochu paradox). Skvělá hudba Pink Floyd (i když album Dark side je krapet lepší) a dechberoucí animované sekvence Geralda Scarfeho snímek řadí mezi geniální díla. ()
Jedna z nejzásadnějších rockových skupin 2O. století, na kterou nedám dopustit, a její vpravdě "artrocková opera", která patří k tomu nejlepšímu, co na poli hudebněvizuálním kdy vzniklo. ()
Aaaaaaaaaa!!!! Neznam nic podobného!! To se musí vidět. ()
Pink Floyd ve filmu pro mě znamená pecku! Filmový zážitek :) ()
Když jsem tento film viděl poprvé, tak jsem ho nepochopil a říkal jsem, že je to zmatený snímek o vzestupu a pádu diktátora. Ale po druhém zhlednutí a několika posleších daného alba jsem pochopil, jak je tento film propracovaný a o čem doopravdy snímek je. ()
Svým velmi zvláštním způsobem je Zeď silně fascinující experiment.Ale zároveň bohužel natolik specifický,že prostě není možné,aby zaujal všechny.Hudba v něm je nadčasová,film sám podle mě bohužel nikoliv. ()
Nevím, jak mám vyjádřit všechny své emoce a pocity. Něco takového můžou dokázat opravdu jenom Pink Floyd. Tak nějak by měl vypadat hudební orgasmus! ()
Samotný zvuk aspoň za čtyři, samotný vizuál taktéž. Dohromady bomba, Floydi jsou prostě machři. Ač mám PF o něco raději v pozdějším období bez Waterse, musím uznat, že tohle se Rogerovi povedlo (a Scarfovi, samozřejmě). ()
Pokud vám Floydi neříkali nic předtím, tahle bezdějová, psedoumělecká nuda na tom nic nezmění. ()
Film je určitě výjímečný, problém mám s tím že je opravdu hodně symbolický. Mám rád přeci jen příběh a zápletku, tady máme jen boj hrdiny se svými chimerámi. Celý snímek je depresivním symbolismem prošpikován tak že tvoří velice hutnou kaši deprese. Pro ty co neviděli mohu jen doporučit, ačkoliv podruhé už se nepodívám. ()
Těžký snímek těžkého kalibru! =) Scény a písně při kterých chodí mráz po zádech a nejen tam... Použitá animace je výborná, mlčenlivý Bob, taky. Nedokážu si představit, vidět to tehdy v aktuální době. Což bylo tři roky před mým narozením! =) Muselo to opravdu bořit zdi. Paráda, sice depresivní ale výpovědní a umělecká hodnota je obrovská... [7ynek][90%][Viděno v orig.] ()
O fantastické hudbě snad ani nelze pochybovat, nicméně vizuální stránka za ní značně zaostává. Za hudbu bych s klidným svědomím dal plný počet, ale film jako takový, jestli se to tak dá vůbec nazvat, mě neoslovil vůbec a znovu bych si tento počin určitě nepustil. ()
I have become comfortably numb. Hudba je výborná, animácia je výborná, má to niekoľko fantastických momentov (obidve In The Flesh alebo Goodbye Blue Sky). Ale neviem, tá všadeprítomná depresia bola už nad moju mieru únosnosti, dostatočne ma to znechutilo (prehnane veľa krvi a rozbíjania, červy, znásilnenie v aute, a veľa ďalších opakujúcich sa momentov). Asi som taký negatívny nárez ale mal očakávať, keďže niektoré ich texty z Wallu poznám. Vôbec netuším, ako to mám ohodnotiť, a tak teda radšej hodnotiť nebudem; Floydov mám veľmi rád, k ich filmu sa ale v budúcnosti už nebudem vracať. K hudbe samozrejme áno. ()
The Wall - to je celek obrazu a hudby, jedno bez druhého není ono. Ostatně kdykoliv poslouchám jen hudbu, tak se mi vybavují i obrazy a navždy to tak bude spojeno v mé mysli. Geniální záležitost, která ale nesedne každému. Trefné animované metafory Geralda Scarfa - např. goodbye blue sky ("Look mummy, there's an aeroplane up in the sky".) je pro mě dosti citová záležitost. ()
Abychom si rozuměli, hudba je to dobrá. Dokonce skvělá, řekla bych až nadstandardně bezchybná. Ale film je to polopatický, přiblblý a velmi ohavně animovaný. Degraduje geniálně vyvážené dávkování emocí a informací obsažené v hudbě a textech, na předžvýkané, polopatické "ukázky a vysvětlivky", ze kterých mám každou chvíli při sledování husí kůži, jak je to trapné. ()
Moje oblíbená hudební deska od oblíbené skupiny převedena do unikátního surrealistického, psychologického a paranoidního díla, které jedinečně popisuje schizofrenní atmosféru poválečné doby z pohledu asi ještě víc nevyrovnané rockové hvězdy Rogera Watersa. Šílenost a atmosféru díla skvěle doplňují, dnes už legendární a geniální animace Geralda Scarfeho. Prostě libůstka, která pořád zůstává jedinečným, originálním a více než povedeným filmovým experimentem. ()
Část s legendárním protest songem o státním vzdělávacím systému je legendární, naprosto s ní souzním, ale nemá žádnou souvislost s celkem. Film zhruba do poloviny trochu i dává smysl, i když to přehání se sebelítostí a cynismem, ale pak už je to jen nekoukatelný shit. Možná měli tvůrci ambice experimentovat a sebevědomí, že cokoli, čeho se dotknou, bude zlaté. Průměrné hodnocení zde na čsfd (86% v roce 2024) jim dává částečně za pravdu. ()
Tohle není pro slabší a nervově labilnější jedince... režisér Parker dokázal převést na plátno nepřenesitélné. Emoce. Zoufalství, samotu, vztek, strach a kdovíco ještě. Podpořeny geniální hudbou jsou některé pasáže až nesnesitelné. Úžasné. Myslím, ale, že ne pro každého. ()
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)