Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Recenze (583)
Těžko, velice těžko se popisují pocity z Pink Floydí zdi. Film, který nelze srovnávat s dnešními nic neříkajícími výplody některých režiséru. The Wall psal sám život. Poskládaný příběh ze všech možných lidských selhání, hloupostí a zármutků. O tom, jak je válka nesmyslná a jak ničí rodiny, o tom jak mocná zbraň je školství nebo o tom, kam až dokáže lidská hloupost zajít a oslavovat tak někoho jenom proto, že vystoupí z řady s vlastním názorem. The Wall má stále co říct... člověk si hlavně musí uvědomit, že je jen a pouze další cihlou do zdi, tedy Another Brick in the Wall. Doporučuji i fanouškům jiného hudebního žánru. ()
ocenenia : MFF Cannes 1982 - nesúťažný výber ()
moja zaujímavosť: Pink (Bob Geldof) nosí hodinky značky Ingersoll Mickey Mouse. (dyfur) ()
Nemohu říct, že mě to kdovíjak nadchlo. Hudba byla skvělá, animace taky. Jenže celkový dojem z filmu jsem měl takový, že někdy to bylo až zbytečně moc "umělecké". Je to přesně ten typ filmu, kdy se od vás očekává, že dáte vysoké hodnocení. I když se vám to třeba nelíbí. Prostě jen nechcete vypadat jako blbec, který něco nepochopil, nebo neví co je dobré. Už jsem to jednou udělal u Vesmírné odysey a udělám to i zde. Ovšem tentokrát to nebude tak tragické. Pink Floyd a jejich hudbu mám rád a té jsem si ve filmu užil víc než dost. Proto to není za tři kusy, ale za čtyři. V příštích několika letech si budu pouštět radši jejich CDčka. Je mi totiž jasné, že na tento snímek se v brzké době podivat znovu nemusím. ()
Co víc může být kultovnější než cihla ve zdi??? ()
Ano, doporučuju. ()
Má totálně nekompromisně srdeční záležitost .. těžko mohu nějak rozumně komentovat, když se mi hlavou jen pořád neodbytně míhají slova, na která v tomto případě jen velice obtížně hledám smysluplné věty .. ztotožnění .. úžas .. nadšení .. obdiv .. pokora … ta hudba je .. Pink Floyd ... wow!!! .... ()
Povinnost sama o sobě, vzdělávací film a v dnešní době už neuvěřitelná klasika. ()
nejsem velký příznivec rockové hudby a od Pink Floydů jsem znal asi jen The Wall. A když už ten film byl tady tak vychvalovaný, tak jsem to chtěl zkusit. A ... nepochopil jsem, co tím chtěl režisér říct. Pár sekvencí je zajímavých, ale dějově je to hodně chudé a především obraz s hudbou vytvářejí depresivní atmosféru prožitých vzpomínek bez ladu a skladu. Prostě jak už tady pár lidí napsalo - 1 a půl hodiny dlouhý videoklip. Takže se připojím k té hrstce zdejších uživatelům, kterým tento film nic neříká. 2 hvězdičky dávám za sladění hudby s filmem, která dá vyniknout atmosféře a měl jsem z nich skoro husí kůži a za pár docela efektních animovaných vložek, ale jinak je to další nafouknutá bublina v TOPce. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Musím přehodnotit z pěti na jedna. Pink Floydy doslova žeru, hlavně „Dark side of the Moon" nebo „ Wish you were here", což jsou moje nejoblíbenější, dále pak „ Animals, A Momentary Lapse of Reason či už slabší The Division Bell", ale The Wall se mi nikdy nelíbila, až na pár prvků. Nejhorší pak „The Final Cut", tu desku jsem přímo nesnášel. Prostě Watersovky. Po dlouhé době jsem si toto dvd pustil znovu a neskutečně jsem se nudil. Naprosto neskutečně nudná hudba, Ušetřil jsem cca 3000 kč za lístek na koncert na který jsem chtěl příští rok jít a věřím, že to bude neskutečný zážitek, ale mě už Zeď prostě nudí. ()
Aboslutní esende deprese se špetkou šílenosti a v oparu beznaděje. Láska na první pohled. Nejenže je tento film o šílenství; samotný film je na hranici s realitou. ()
Svým specifickým zaměřením si Zeď sice odpírá řadu eventuálních diváků (např. okrajových posluchačů), pro fanoušky naopak zosobňuje vysněný svatý grál, či hudební nirvánu (každému jak libo jest). Dokonalé skloubení hudební složky, přetékající v textovou obrazotvornost, a fundamentálních maleb dává kvalitní základ pro skalní příznivce fenoménu zvaného Pink Floyd. ()
Vůbec mi to nepřipadne jako psychedelická divnost, ale konceptuálně čisťounká studie vzestupu smutka, zla a hořkosti mezi lidmi. Jeden z mých úplně nejvíc nejoblíbenějších filmů vůbec a krásný, hrozně krásný kus umění. ()
Film je výborným ztvárněním Watersovy hudby a myšlenek. Ty jsou komplikované, někdy temné, ve spojení s frustrujícími scénami uhrančivé. Měl jsem tu čest zhlédnout živý koncert, jenž byl také skvělým zážitkem. Někdy mě až mrazilo z fascinací a varováním před zdmi...systémem, režimem. ()
Osobně bych dal jenom silné 3*, ale musím přihlédnout k tomu, že je to skvěle sestříhané, promyšlené a většina písní tu - na rozdíl od skoro všech současných - má nějakou hloubku a myšlenku. Takže nakonec dám slabé 4*. Každopádně úplně nerozumím tomu, jak je možné, že je ten film umístěný na ČSFD v žebříčku nejen nejoblíbenějších, ale i nejlepších filmů. Asi je tady mezi uživateli Pink Floyd nejoblíbenější skupinou. Já od nich dosud znal dvě písně, jinak žádnou, tak tady jsem jich poznal o něco víc. A některé jsou opravdu dobré a mají dobrý text, to se musí uznat. Celý ten film je dost zvláštní, místy až psychedelickou koláží, která ale je - jak jsem psal již v první větě - dost promyšlená, skvěle sestříhaná a něco to i říká. Ten film je dobrý, ale bůhvíjak uchvácený z něj nejsem a podruhé už bych se na něj taky nepodíval. Fanoušci Pink Floyd ale budou s největší pravděpodobností nadšení. Já jejich fanouškem nejsem, tak tohle pro mě byla alespoň zajímavá zkušenost, rád jsem to viděl, ale jak jsem už psal - znova to vidět nemusím. Slabé 4* ()
Hodně depresivní film, který ukazuje příběh člověka jako jedince, který nemá šanci bojovat proti zavedenému systému, dogmatům, vládcům. ()
To je takřka nepopsatelné! Takhle úžasně ztvárnit mou oblíbenou hudbu je pro mě jako dar! Takže nemůžu dát jinak než za 5. ()
Pink Floyd je pojem. Buď je berete nebo ne. The Wall nebylo jen přelomovým konceptuálním dvojalbem, ale stalo se i celovečerním filmově-hudebním počinem. Celé album je tu převedeno do obrazů vytvářejících zvláštní směsici existenciálních pocitů a generační výpovědi v jednom. Pink Floyd tu nastolují jednoznačné odsouzení toho, co se jim nelíbí na soudobé společnosti - odsouzení války a pochybné ideologie jakéhokoliv druhu nalevo či napravo (zvlášť působivě podané prostřednictvím animovaných pasáží, jejichž autorem je známý karikaturista Gerald Scarfe), dále pak školství jako výrobna unifikované pracovní síly (doslova mlýnek na děti), poukázání na zhoubnou závislost na televizní popkultuře, a nebo prostě jen zobrazení krize umělecké a životní. Stejně mi to přijde jako když Roger Waters přišel s křížkem po funuse. Na těchhle pocitech stojí už punk a to je pár let dřív. Navíc je vše tak nějak přímočaře pojaté a moc se to k hudební složce ani nehodí. Intoušská póza pozérských 80´. Jak už jsem naznačil, film není jen hraný, ale kombinuje v sobě i animované pasáže, často velmi kritických, až šokujících. Často reagují na rytmus hudby (květinky). S hudební látkou vůbec film experimentuje velmi výrazným způsobem. Hudba přebírá roli vypravěče, dokonce i samotný příběh je odsunut do pozadí a vyprávěn pomocí textů písní. Vůbec celý film často působí jen jako jeden dlouhý videoklip, z něhož si pomocí textů extrahujeme celý příběh. To je možná problém, protože na tak dlouhý klip se po chvíli nedá moc koukat, začíná totiž nudit. ()
"I don't need no arms around me, I don't need no drugs to calm me..." Perfektní, místy až adrenalinová jízda s neukonejšivou atmosférou zákoutí lidské duše. AR: 2,35:1 - Panavision; 2,21:1 - 70 mm kopie ()
Emocionální bomba a povinnost pro každého milovníka hudby Pink Floydů :) Jinak hodinu a půl dlouhý klip o jednom šílenství... ()
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)