Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (25)
May December (2023)
- Haynes povedal, že film je čiastočne inšpirovaný filmami Ingmara Bergmana Persona (1966) a Hosté večeře Páně (1963). (Arsenal83)
Hodina vlků (1968)
- V roce 1968 měly premiéru hned dva Bergmanovy filmy, Hodina vlků a Hanba, k nimž v listopadu 1969 přibyla Náruživost. Vzhledem k touze filmových kritiků shlukovat režisérova díla do sérií bývají tyto tři tituly vnímány jako „ostrovní trilogie“. Ingmar Bergman snímky realizoval na ostrově Fårö, často s využitím vlastního domu, který si postavil na pozemcích objevených při natáčení Persony (1966) a ve kterém v roce 2007 zemřel. (Zdroj: Letní filmová škola)
Luis Buñuel
- Oblíbené filmy Luise Buñuela: Stezky slávy (1957), Roma (1972), Křižník Potěmkin (1925), Velká žranice (1973), Tvrdohlavá, Zakázané hry (1952), Rukopis nalezený v Zaragoze (1965), Persona (1966), Umberto D (1952), Zloději kol (1948), Poklad na Sierra Madre (1948). Neoblíbené filmy Luise Buñuela: Odtud až na věčnost (1953), Řím, otevřené město (1945), Casanova Federica Felliniho (1976). (raininface)
Snílci (2003)
- Z četných filmových odkazů můžeme jmenovat tituly: Modrý anděl (1930), Světla velkoměsta (1931), Zrůdy (1932), Zjizvená tvář (1932), Páni v cylindrech (1935), Paisa (1946), Žijí v noci (1948), Johnny Guitar (1954), Zriodila se hvězda (1954), Rebel bez příčiny (1955), Dotek zla (1958), Nikdo mne nemá rád (1959), U konce s dechem (1960), Jules a Jim (1962), Banda pro sebe (1964), Bláznivý Petříček (1965), Persona (1966), La chinoise (1967), Chladnokrevně (1967), Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), Langlois (1970), J'ai faim, j'ai froid (1984). (NinadeL)
Perverzní průvodce filmem (2006)
- Filozof Slavoj Žižek analyzuje tyto filmy: Světla velkoměsta (1931), Maitressa Guvernérova (1931), Opičárny (1931), Frankenstein (1931), Závěť doktora Mabuse (1933), Kachní polévka (1933), Plutův soudný den (1935), Čaroděj ze země Oz (1939), Diktátor (1940), Sabotér (1942), Ivan Hrozný II. (1945), Přízraky noci (1945), Červené střevíčky (1948), Kubáňští kozáci (1949), Alenka v říši divů (1951), Okno do dvora (1954), Chyťte zloděje (1955), Desatero přikázání (1956), Závrať (1958), Na sever severozápadní linkou (1959), Psycho (1960) a kino upoutávku, Ptáci (1963) a promo upoutávku, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), Persona (1966), Solaris (1972), Vymítač ďábla (1973), Rozhovor (1974), Vetřelec (1979), Stalker (1979), Duna (1984), Modrý samet (1986), Zběsilost v srdci (1990), Tři barvy: Modrá (1993), Lost Highway (1997), Vetřelec: Vzkříšení (1997), Matrix (1999), Spalující touha (1999), Klub rváčů (1999), Mulholland Drive (2001), Pianistka (2001), Piková trojka (2003), Dogville (2003) a Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005). (ČSFD)
Mulholland Drive (2001)
- Film je prošpikován odkazy na některé z Lynchových oblíbených filmů. Motiv zašlého hollywoodského pozlátka připomíná Sunset Boulevard (1950), námětem znovuvytvoření identity (a proměnou brunety v blondýnu) se cituje Vertigo (1958) a splynutí dvou ženských duší zase známe z Persony (1966). (hot_spot)