Režie:
Irena PavláskováKamera:
F. A. BrabecHrají:
Lenka Kořínková, Šimon Pánek, Jiřina Bohdalová, Karel Roden, Jitka Asterová, Michal Dočolomanský, Petra Lustigová, Milena Dvorská, Milan Šteindler (více)Obsahy(1)
Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
"Ty chceš každýho vohejbat podle svý představy.... Ale já už tě nechci. Omezuješ mě. Omezujeme se navzájem. Nechci tě." To největší bahno mezilidských vztahů, ale i vtipné (trapné, smutné) etudy z partnerského života (Asterová - Roden). Mrazivé vykreslení dané doby. Pro mne životní role Jiřiny Bohdalové. ()
Nějak mne to tehdy minulo a pak na to nebylo 30 let čas. Nevím, co bych na to řekl tehdy, nevím, jak by se mi to líbilo před dvaceti ani před deseti lety, ale teď, když jsem se k tomu konečně dostal, musím říct, že je to skvělý film... ()
Jestliže v průběhu 'Času sluhů' dramaturg zemřel,zde se pro jistotu ani nenarodil.Pavlasková umí kratké formy.Umí to natočit, uchopit karikaturu, udělat dialog, situaci, pozorovaní.Ale je strasně špatná vypravěčka.Placá se zleva doprava.Celou dobu není vlastně jasné, o kom to je a o čem.A jestli teda komunismus utlačuje lid a nebo si lid jen stěžuje na útlak.A do toho se tam žije stylem, jako kdyby už bylo dávno po revoluci.A najednou přicházi 'Ucho 2' s tvrdě thrillerovou gradací.A celý to má být teda asi jakási částečně návaznost a částečně antiteze předchozího filmu.Že teda chlapi jsou ubožáci a slaboši,ale v určitém bodě se můžou projevit jako zrůdy.Ta kritika mi vlastně neva.Vadí mi, že ten film je sračka. ()
Mrazivé. Tento film zraje jak víno. ()
Kořínková a Bohdalová byly obě výborné, přestože moje oblíbenkyně to nejsou. ()
Od samého začátku si pokaždé říkám: bože, jak je to dobrý! A to i přes určitý typicky český sebelítostivý patos, který vnímám, ale u tohoto filmu mi nějak nevadí. Překvapením pro mne bylo, že za a) Lenka Kořínková byla na moment docela slušná kočka a za b) že člověk v tísni měl kdysi slušně našlápnuto i hereckým směrem. Působí přesvědčivě, protože neumí hrát, a tak to vypadá, že nejvíc hraje sám sebe. Člověk si až říká, tak to vidíš, jakými ideály to začíná, a somrováním za připínací sluníčka v metru to končí... Hláška: - "Šukáte, co? Mrdáte?" - "To vy, pane doktore, možná mrdáte. Já se se svojí Vikinkou miluju." se natrvalo zabydlela v mém životě a říkám ji vždy, když se hodí, a nakonec taky i když se nehodí, protože podle mě se hodí vždycky. ()
Jako vypoved porevolucni nalady v chovani, spolecnosti i lidech to neni marne, Pavlaskova v te dobe mela opravdu naslapnuto. Bohdalka kraluje, Roden zdatne sekunduje. Rozhodne zde vycnivaji nad ostatni persony zde ucinkujici. ()
Corpus delicti není vyloženě špatný film, ale řada věcí mu k lepšímu hodnocení nepomáhá, spíše naopak. ()
Nechutný a dráždivý bolševický marasmus, co kosil lidské osudy a křivil jejich charaktery. Postavy byly roztodivné, taková menší přehlídka vyšinutosti a zvláštnosti. Karel Roden bombastický a největší ubožák, co navenek zdůrazňuje své bolístky. Jiřina Bohdalová velmi afektovaná a vtipná, se na konci ukáže jako poctivá a milující manželka. Mišo Dočolomanský sehrál dost nezáviděníhodnou roli. Fuj. Otisk I. Pavláskové je evidentní, jednak hudbou skupiny Zoo, jednak záběry. ()
Škola je tu zobrazena jako nápravné zařízení, které učí hlavně nevybočovat a papouškovat. Možná symbolický, nejen vtipný je výjev, kdy učitelka v tělocvičně kopulačními pohyby roztáčí obruč kolem boků a všichni ti hoši v trenýrkách ji napodobují, každý chycený ve svém kruhu. A dobrá je scéna, kdy zkoušející Jana náhle začne ono papouškování narušovat, přestože se zdá, že to tak mělo být. Jana je frustrovaná stejně jako její kluk Tomáš (Šimon Pánek), přestože oba mají opačnou životní filosofii. A do toho Janin bývalý - pozér a alibista v podání Karla Rodena, z jehož způsobů je frustrovaná jeho hodná přítelkyně (Asterová). ___________Dohromady skládají obraz společenského marasmu, na kterém je pozoruhodné, že se celkem obejde bez symbolů nebo rekvizit komunismu. Což naznačuje, že takový stav neskončí jen kvůli významnému datu. Ten film je zábavný spoustou věcí. Mladý Šimon Pánek k nelibosti své dívky pomáhá člověku v tísni, ať už je to bezdomovec Bobo či žákyně Magda, tak, že je nakvartýruje k sobě a Janě domů. Neustále nalitý Roden se na mejdanech lepí na notně odkvetlou Bohdalku, v čemž mu ale jindy konkuruje řízek Gojko. Úžasná je scéna, kdy její manžel a distingovaný diplomat (Dočolamanský) otevře dveře ložnice s dotazem: „Šoustáte, co?! Mrdáte.“ Načež dredatý motorkář Gojko odvětí: „To vy, pane doktore, možná mrdáte. My se s Vikinkou milujeme.“ ________________ A připadá mi, že tu thrillerovou linii, kterou děj vrcholí, film ani vlastně nepotřebuje. ()
Nejhorší je, když se v tom poznáte...Tenhle film je pravdivý, jako málokterý po revoluci. Zdejších 55% nejspíš bude díky divákům, kteří tu dobu nazažili. Říkám si, kdo je horší, Rodenův neschopný slaboch a pozérský žvanil, vymlouvající se vždy na vše, neschopný nahlédnout svou malost a ubohost nebo Pánkův naivní snivý krasoduch, že kterého je nakonec také jen směšný Oblomov, nimrající se ve své nemohoucnosti. Jedině ženské postavy v čele s Janou , která svět a lidi okolo sebe vidí takové jací jsou a je případně ochotna také něco se světem okolo sebe udělat, vycházejí ze srovnání pozitivně. Muži zde jsou prázdní, falešní a slabí, pouze ženy dokážou žít nebo alespoň milovat autenticky a přirozeně. ()
K českým filmům a seriálům bývám velice shovívavý, ale u tohohle hypernudného výtvoru se divím sám sobě, že jsem vydržel až do konce. Je to bída s nouzí, děj jsem tady jaksi nepostřehl a nějak mě nenapadá za co bych vlastně měl dát nějakou hvězdičku. ()
Kvalitativních výšin své prvotiny sic Pavlásková nedosahuje, nicméně Corpus delicti rozhodně nezatracuji (i přes herecké limitované duo Kořínková - Pánek, jež rozhodně není mým gustem). Nejednotný příběh však vyvažují skvěle vykreselené charaktery.... Rodenův ubožák (např. u jeho monologu vůči ženskému mláděti na téma, že při prvním sexu nesmí být chlap pitomec, jsem se opravdu dobře bavila), živelná Bohdalovic Viky (takhle nějak si představuju konec prominentní Anny z Ucha) a Dočolomanského mrazivý hajzl.... Nu, opravdu nepobírám tolik zdrcující kritiky. ()
Zatím nikdo nenatočil lepší svědectví o tom, co přinesla revoluce. Ten film vznikl dva roky po ní, takže tam je samozřejmě ještě znát trocha toho revolučního patosu, navíc to Irena Pavlásková občas přehání s ... nevím, jak to správně nazvat... chlapáctvím? ..., ale přesto se na změny, které nastaly, dokáže dívat se střízlivou objektivitou, která se snad nejvíce projevuje v postavě Karla Rodena. A navzdory tomu, že tu nejsou figury, se kterými by šlo jednoznačně sympatizovat a že ten film je na sledování díky své pravdivosti vlastně až nepříjemný, musím říct, že málokterý český film se mi do paměti vepsal tolik, jako právě tento. ()
Jednu za Bohdalku a její kafe ()
Dost nedoceněný snímek, rozhodně tedy nejlepší film Ireny Pavláskové. Kladnou mužskou postavu sice ve scénáři jako obvykle nehledejte - paní režisérka si holt nejspíš o chlapech myslí své - ovšem na usmířenou divákům nabízí skvělé dialogy, drsný až brutální scénář neztrácející během času na platnosti ani háček nad Ň a k tomu všemu ještě přehlídku výborných herců. O Rodenovi snad ani nemá smysl mluvit a Dočomolanský je starý profík, ovšem i jinak vrcholně nesympatičtí Lenka Kořínková a Šimon Pánek se mi tady ohromně líbí. A co se týče Jiřiny Bohdalové, považuju CORPUS DELICTI za její (zatím?) poslední opravdu kloudnou roli. Ještě o něco lepší, než velmi dobrý ČAS SLUHŮ, pročež se nebojím jít na pět hvězdiček. Jistě, některá příšerná porevoluční klišé najdete i tady, ale na rozdíl od dobové konkurence se dají celkem hladce ustát . 85 %. PS: Mezi herci v profilu filmu chybí nejen Pánek, ale také představitelka mladičké Marty Magda Čermáková, což by myslím (v obou případech) stálo za nápravu. PS2: Málem bych zapomněl, ale scéna s vařením kávy pomocí vodovodního kohoutku je naprosto nesmrtelná! :) ()
Další z nezdařených pokusů o umění?? Asi ne, jen dokonale pitomý scénář. Původně jsem myslel, že dám nějaké plusko alespoň hercům, za odvahu, že do této slátaniny šli. Nu, po letech ani to něco málo, byla to jejich blbost, ne odvaha. Nevím vůbec co měl snímek evokovat. Co tím chtěl autor říci? No, asi nemá smysl nad tím nějak bádat. Proto hodnotím jen politický nádech boje proti režimu. 20131230 0000/0000 ()
Konečně role, ve které nemusela Bohdalová předstírat. že je dáma. ()
Fanouškem filmů Ireny Pavláskové jsem nikdy nebyl a už se na tom asi nic nezmění. Tento film je o ponurosti doby a vztahů jako takových. Svou frustraci si pak hrdinové vybíjejí právě ve vztazích, které jsou díky tomu nefunkční. Nemění se to ani po revoluci, ale že by vše bylo způsobeno jen tím, jací lidé se i po změně poměrů drží u moci? Neřekl bych. Z komunistů se stali vlivní podnikatelé, jiní jiní jen převlékli kabáty. Jenže objevilo se také plno nových lidí. Od Havla přes další, takže tvrdit, že vládli pořád titíž není tak docela pravda. A co dneska? Copak jsou na tom vztahy lépe? Rozvodovost je nejvyšší v historii, statistky porodnosti klesají a mladí lidé se neumí seznamovat. Spíše bych tak řekl, že počátkem 90. let bylo započato něco, co v našich časech již jen graduje. ()
Tak začněme v hodnocení od nejhoršího - studentská celebrita událostí 89 Pánek zde vystupuje opravdu jako člověk v tísni. Tak otřesný výkon se jen tak nevidí. Chyba je ovšem už ve scénáři - snad mělo být záměrem vytvořit postavu dobrácky snílkovského, ale velmi naivního úředníčka. Jenže autorky místo toho napsaly postavu odpudivého, nesympatického a až otravně klaďasového poloblba, z něhož amatér Pánek udělal svým deklamujícím "herectvím" blba absolutního (postsynchronním dabingem mu také "pomohl" Martin Velda, který jej daboval jako kdyby zrovna četl úvodní titulky k Simpsonům). Téměř vždy, když se na plátně objeví prkenný Pánek a začne hovořit robotickým Veldovým hlasem, je to okamžik k nesnesení. Bohužel hraje jednu z hlavních rolí. Zaslouží si alespoň pochvalu za to, že se už poté na herectví vykašlal (i když jeho některé politicko-rádobyhumanitární výstupy jsou novými exhibicionistickými variacemi téhož), a režisérka kritiku za to, že si pro tuto roli (navíc věkově zcela odlišnou) vybrala z konjukturalistických důvodů právě tehdejší revoluční hvězdu Pánka. Ještě že jsme byli ubráněni tomu, aby ostatní režiséři 90. let obsazovali Mejstříka, Pajerovou, Řeháka a další studentské vůdce. Pánkova partnerka, tehdy z emigrace se čerstvě navrátivší Lenka Kořínková, také moc nezazářila. Sice ve filmu konečně dostala větší příležitost než jen na další "holku z porcelánu", jenže svou věčně nespokojenou ironickou učitelku zcela nepatřičně pojala opět jako extrémně těžkopádnou husičku, oproti předchozím jejím rolím ještě navíc nesympatickou, s níž se není možné jakkoliv soucítit. Ale chlípné oči diváka si smlsnou na faktu, že Kořínková od časů Léta s kovbojem ubrala na váze a přibrala na sex-appealu. Herecky se však nikam neposunula. To Roden s Asterovou už jsou herecky o několik tříd výš. Oproti jejich předchozím hereckým úlohám v Čase sluhů se ujali rolí naprosto odlišných. Roden si zahrál postavu novinářského ochlasty, svádějící svůj nedostatek talentu na režim, jemuž snaživě přikuřuje. Svým specifickým hereckým projevem, kombinujícím hysterické, groteskní i civilní tóny, je jedním z nejlepších dominant snímku. Dokonale se mu podařilo zabránit, aby se z jeho ubožáka stala jen jednostrunná karikatura. Asterová si je se svou zpočátku diblíkovskou, po delším soužitím se svým alkoholickým partnerem rychle vystřízlivělou chudinkou herecky daleko více jistá než s nevýraznou postavou Lenky z Času sluhů. Jen škoda, že zde nedostala více prostoru. No a Bohdalka jako vnějškově extravagantní, ale vnitřně trápená bohémka Viki je tím nejlepším překvapením filmu. Po mnoha letech půstu, kdy nemohla kvůli Uchu dostat ve filmu plnohodnotnější roli odpovídající jejímu talentu, si opět zahrála takříkajíc naplno. Že je Viki svou tragikomickou fatální polohou inspirována její Annou z Ucha je nesporné a filmu to nijak neškodí. Naopak, kdyby se děj soustředil výhradně na dění kolem Viki, mohlo vzniknout téměř stejně výborné dílo jako Kachyňův a Procházkův politický thriller. Michal Dočolomanský se zde českému publiku představuje úplně jinou rolí než jakými byly jeho žertovné hrdinské postavičky z Lipského a Brdečkových skvostných parodií. Úsporným hereckým projevem (a perfektně nadabovaný Ladislavem Frejem) vedle Bohdalové září jako její tajemný elegantní partner doktor Chlad, zpočátku vzbuzující až lítost svým postavením neustále podváděného a uráženého manžela, na což se snaží přemítavě reagovat duchaplným nadhledem, až se z něj nakonec vyklube zákeřná udavačská bestie a především chladnokrevný vrah své manželky, jež na lásku k němu nikdy nerezignovala. Že se k závěru objevuje opět jako papaláš tentokrát kapitalistického režimu nás nemůže šokovat. Takoví bezpáteřní Chladové přežijí všechny režimy. Je vůbec potěšující, jak režisérka odmítla heroizovat slavnou sametovou revoluci a místo toho zde (podobně jako Vorel v Kouři) ukazuje její temné stránky. Doba se změnila, zkažené charaktery zůstávají. Pak se nelze divit, že jak Corpus delicti, tak Kouř v době svého uvedení propadly. No a když už jsme u výčtu pozitiv filmu, nelze samozřejmě opomenout hudební složku dua Chlumecký-Veselý, kteří tentokrát předvedli snad ještě lepší práci než u Času sluhů. Nadchnou i dynamické obrazové efekty F.A. Brabce, jeho úvodní titulkové, horizontálně rozdělené panoptikum totality, mrazivé výjevy ze života našprtaných žáčků coby opěrných bodů režimu (tvořící výstižný leitmotiv filmu) nebo celá "revoluční" koláž s "vibrujícími" omáčkami a nápoji patří k nejlepším místům filmu. Žel, jako filmová diagnóza pokroucených charakterů totalitní éry film zcela neobstojí. Režisérka měla snad ještě větší ambice než u Času sluhů, aby se jí nakonec projekt mírně vymknul z rukou. Mnoho načrtnutého nedotáhla (nejen Asterovou, ale i celý osobní příběh Bohdalové), mnoho protahovaného příliš protáhla (prakticky všechny scény s Pánkem a Kořínkovou). Ale jak v rámci komerčních titulů 90. let, tak i dnešních hloupých retrofilmů (kam však patří i režisérčin Zemský ráj to na pohled), je Corpus delicti přece jen snesitelným dílem, které má co říct. () (méně) (více)