Ulička přízraků

Epochální zážitek. Je velmi příjemné, že se i v tom mračnu letošních oscarových nominací najde takový ideální film. Skvělá látka je čerpána z románu Williama Lindsaye Greshama Nightmare Alley (1946), kterou jako novinku prověřila už první adaptace v roce 1947. Stylově se jedná o lahůdku s klasickou filmovou interpunkcí, výprava si dala záležet na absolutním art decu a navíc se tu snoubí dekadence cirkusového prostředí a zkaženého velkoměsta. Co chtít víc? Snad jen ty herecké koncerty, které jsou samozřejmostí: Cooper, Blanchett, Dafoe, Mara, Collette... O dekádu dříve byla podobnou lahůdkou Water for Elephants. A v televizi snad 4. série AHS nebo nedokončený seriál HBO Carnivale. (04.04.2022)

Mne to pripadá ako samovražda. Dve a pol hodiny dlhý film za 60 miliónov z prostredia cirkusu (freak show?), pričom v cirkuse sa de facto odohráva ledva prvá polovica a potom je to vlastne o niečom úplne inom. Hlavný hrdina nie je hrdina, dokonca ani antagonista, ale v podstate vyslovene „čistý“ záporák, ktorý pre peniaze neváha urobiť všetko. Všetko. Ono ja akože netvrdím, že na filmy majú nárok len hlavné postavy. Vravím, že sledovať 151 minút hajzla je nad moje morálne (a iné) sily. Romantika tu síce je, ale vyzerá ako hocičo na svete, len nie ako romantika. Kasting vedľajších rolí je samozrejme fajn (Ron Perlman, Willem Dafoe, Holt McCallany, David Strathairn), ale nikto nemá také kvalitné postavy, aby sa stal niečím viac, ako len štatistom. Ženy ma v tomto filme vôbec nebavili a ako bonus sa väčšiny z nich ako na potvoru bojím (Cate Blanchett, Toni Collette). Dôležité postavy bez riadnej rozlúčky miznú z deja a už sa nevrátia. Ku koncu to trochu dostane spád (situácia sa podľa očakávaní deltorovsky vyhrotí), ale stále je to neskutočná nuda. Už dávno som nevidel taký matný a nezáživný a pritom ambiciózny film. Pritom všetci do toho zjavne šli naplno. Ani fajn retro atmosféra a drsný a ponurý koniec to napokon nezachránila, ale i práve vďaka nim nedávam len 2*. (27.05.2022)

Ulička přízraků je noirovou filmovou jednohubkou věhlasného Guillerma del Tora, která ve Vás dokáže stejně jako režisérův opus, Faunův labyrint, vyvolat pocity stísněnosti, úzkosti a deprese. A dolehne na Vás stejně intenzivně jako když se Frodo blíží v Pánu Prstenů k Hoře osudu, aby splnil své poslání. Divák si s přibývajícím časem uvědomuje svoji pozici bezmocného pozorovatele, kdy by rád hlavnímu protagonistovi pomohl, ale neexistuje cesta, jak toho docílit. Vedle Bradleyho Coopera ve filmu exceluje duo Rooney Mara – Cate Blanchett, které podávají prvotřídní výkon a role jim náramně sedly, stejně tak vizuální stránka del Torova snímku je standardně dechberoucí, plná detailů. Stopáž Uličky přízraků čítající více než 150 minut je zde s ohledem na emoce, které se snaží v divákovi vyvolat, naprosto legitimní a divák ji vůbec nepociťuje. Velmi dobře ve snímku fungují flashbacky, které v samotném závěru snímek umocní, a které přímo ovlivní Váš pohled na hlavní postavu. Pro diváky, vyznávající kočovný způsob života a kouzlo magie a manipulace mysli povinnost, pro ostatní na rozšíření znalostí o neo-noir žánru (Poslední noc v Soho, Prokletý ostrov, Černá Dahlia aj.) silné doporučení. Čtyři hvězdy. 👍 (27.01.2022) (28.01.2022)

Kéž by hlavní roli nehrál Bradley Cooper. On se prostě může snažit jak chce, a podle informací z tisku se upřímně snaží, ale mně nikdy nepřišel přesvědčivý. Vedle herců jako Blanšetka a Toni Collette je to extra vidět, ta propast mezi nimi. A po delším přemítání, Guillermo si sice (na papíře) dopřál dostatek stopáže, aby jeho časové rozmáchlý příběh měl čas dýchat a dávat smysl, reálně to ale nefunguje. Rozvržení událostí v rámci stopáže nějak nefunguje, skřípe. Za sebe bych řekla, že úvodní pobyt u cirkusáků měl být něco jako prolog, protože těžiště hlavního příběhu se nachází (opět musím říct na papíře) až v tom, co přijde potom, ale při sledování filmu to tak nepůsobí. Naopak ta cirkusová pasáž je rozvedená to takových detailů, že když tam odsud bez vyvrcholení či uzavření odejdou, tak to podvědomě vytváří frustraci, která divákovi nedovolí se investovat do toho, co má následovat, jako do "hlavní show". A protože divák strávil tak dlouhou dobu s postavami v cirkuse, tak to působí (a asi nejen působí, prostě to tak je), že vztahy Bradleyho s jeho obětmi, Blanšetkou i Rooney Mara nedostaly skoro žádnou pozornost a jejich význam tak vyšumí do prázdna. To platí zejména pro Rooney, která je tak zanedbaná (od režiséra i hlavní postavy, hehe?), že kdyby ji oba nepotřebovali pro závěrečný tríček, tak by si člověk ani nevšiml, že tam je. Chtělo by to prostě překopat a přenést to těžiště doopravdy do druhé části, a to jak přidáním osobních a detailních scén pro postavy obětí (aby ten šok z obou vyústění mohl být opravdový), tak i obsazením zajímavějších herců do jejich rolí. Když prostě na začátku dostanete hereckou masterclass od Willema Dafoe a dostanete pěstí od Rona Pearlmana, tak vás nějaký strejda s nalepenými vousy v závěru těžko nadchne jako "hlavní záporák". Jako příklad filmu s podobnou strukturou - a i tématem, když tak nad tím přemýšlím - (důležitý prolog, hra na kočku a myš a různé zrady, tajemství, mystický učitel, vztah se dvěma ženami, ztracení sebe sama ve svém díle), který ovšem funguje bezchybně, bych uvedla Dokonalý trik od Nolana/ů. Ten je koukám dokonce o 20 minut kratší, ale přesto mám dojem, že mi dokázal předat mnohem víc informací, a všechny se perfektně vztahují k tématu a k hlavní tezi, a nic, co se autoři rozhodnou divákovi ukázat, není zmatečné nebo nepotřebné. A kdyby se místo Bradleyho Coopera v té finální scéně Nightmare Alley smál Christian Bale nebo Hugh Jackman, tak si pište, že by to mělo úplně jiné koule. A ještě jedna věc, film se měl přeložit jako Ulička hrůz, nikoliv přízraků. (07.07.2023)

Nejděsivější noční můry na své oběti bezesporu nečíhají v temných stínech, za mlžnou oponou, či v jiných světech, ale skrývají se v hlubinách lidských myslí. A tak můžeme sledovat příběhy o přízracich, které nejsou vidět, a přesto, nebo snad právě proto, mohou mít nad svými nositeli vskutku osudovou moc. Málokterý z nich je ale obdařen takovým balením jako je tomu právě v tomto případě, kdy velmi pomalé vyprávění jde ruku v ruce s krásnou stylizací se smyslem pro detail a kdy se za přispění výtečných hereckých výkonů a v postupně houstnoucí atmosféře odehrává dramatický vývoj hlavní postavy až do krajnosti strhujícího závěru a nekompromisně škodolibého dovětku. 80 % (04.02.2022)