Strašáci

Vystřízlivění z květinových let, vysvobození z civilizačních „neduhů“ a zároveň velmi pesimistická ukázka neměné pudovosti a zvířat v nás. Volný sex se transformuje do naoko vynuceného styku a ženy jsou opět podávány jako provokující věci, které je třeba držet na uzdě. Zbytečně úmorná první polovina vykresluje více než by bylo potřeba a výtečně gradující závěr se zase tváří jako úplně jiný film. Zajímavá proměna jež dokáže upoutat, ale vzhledem k VELKÉ rozdílnosti plně neuspokojí. Řečem o extrémním a do mozku se zarývajícím násilí opravdu nevěřte. (03.09.2005)

Těžko uvěřit, že natolik odvážný, kontroverzní, surový i syrový snímek vznikl již na počátku 70. let, Sam Peckinpah předčil dobu nejen nekompromisním zpracováním lidské bestiality a zlověstné agrese, ale i svižnou režií a moderním střihem. Jistě, úvodní tlachanda na vesničce se pořád může zdát dlouhá, ale záhy se začnou dít věci... Utlačovaný a podřadný samec v podání skvělého Hoffmana se snaží zachovat diplomatický přístup až do poslední vteřiny, téměř na hlavu si nasrat nechá, jenže pak to vypukne - na brýlcích se objeví první prasklina, vidění se zbarví do ruda a mladistvý intelektuál nám pěkně znázorní, co si představuje pod pojmem "nedotknutelnost obydlí". Ovšem ani tak neprojeví jedinou známku psychopatie, stále se jedná o naprosto pochopitelný a přirozený charakter umožňující diváku identifiaci. O to děsivější je pak uvědomění, že kousek nelítostného zabijáka se může skrývat v každém z nás (pokud nás k tomu dotlačí okolnosti)... 8/10 (30.01.2013)

Další setkání se Samem Peckinpahem a další trapné úsměvy a zdrženlivost. Dvou hodinové sledování proměny jednoho muže z matematika v novodobého Ramba, který nepotřebuje ani luk a šípy nestojí za nic. Peckinpah dokáže točit své oblíbené násilí a filmu dodat atmosféru, ale k čemu to je když je neustále kažen nepochopitelnou postavou Amy. Každá dramatická část filmu je zkažena postavou, která neví co chce a po celý film vystřídá nejméně 4 polohy a charaktery. Třeba se jako já budete smát, když otevře dveře muži, který ji okatě chce znásilnit, ani mu nijak nevzdoruje a nakonec si to sama užívá a pak následují další a další pochybné kousky skládačky postavy, která je koketní 14náctkou s tělem Susan George. Je to poprvé, co mi filmy dokázala znechutit jedna tupá postava, ale to k tomuto snímku patří a bez ní by stejně nebyl o moc lepší. nezachrání to totiž ani výborný Dustin Hoffman, kterému uvěříte tupého matematika, který rád opouští svou manželku, ale určitě mu neuvěříte novodobého "obránce hradu", který využívá také mnoha historických relikvií (to myslím vážně). Film, jehož příběh je obrovské klišé o muži bránící svůj dům před "nájezdníky". Kdo chce vidět v každém filmu "něco víc" určitě si to najde i tady. Nepopírám, že tam jistá symbolika, myšlenka a bůh ví co ještě je, ale tvrdím, že je to špatně zvládnuté a poskládané, a že jméno režiséra a myšlenka filmu nesmí automaticky znamenat vysoké hodnocení, jako tomu je pravděpodobně u mnoha zdejších hodnocení. Byli by jste v pořádku v domě plném mrtvol, kde se vás právě pokusili zabít? (14.07.2008)

Z mého pohledu nejsilnější film Sama Peckinhapa, nesmírně působivé, zneklidňující drama věnované fenoménu násilí. Psychologicky přesné, hodnověrné, ve své absurdidě realistické, zraňující a hodně hořké... Pomalu se rozvíjející příběh konfrontace mezi intelektuálně zaměřeným vysokoškolákem a nevzdělanými venkoany a nabírá postupně na tempu a vrcholí šokujícím masakrem. Je to film o odlišných hodnotových žebříčcích, o neschopnosti kompromisu, ale především o temných pudech a potlačované agresivitě, která se skrývá v každém z nás a pokud jim okolnosti umožní se projevit, mohou napáchat neskutečné škody. Celkový dojem: 95 %. (01.04.2009)

Viděl jsem ten film někdy ve svých čtrnácti, tedy v roce 1982 (ne-li ještě o něco dříve), v pořadu Noční kino na polské TV. A byl jsem z něj hodně unešený. Kdybyste to viděli coby školáci v socialistickém Československu na počátku 80. let, byli byste unešeni (otřeseni, rozhozeni, zmateni - doplňte, co je libo) jistě také. Položil jsem si tehdy otázku: Viděl jsem snad v životě film, který by byl lepší (nebo chcete-li, intenzivnější)? A popravdě jsem si odpověděl, že ne. Dnes už je to asi nepřenosná zkušenost, i když myslím, že i v rámci dnešního subžánru home invasion, jde pořád o pěkný nářez. Sam Peckinpah jednoduše zase jednou přišel s pořádným šokem, a o pár let předstihl jiné odvážné šokery své doby (např. J. Boormana a jeho Deliverance, Friedkinova Exorcistu nebo T. Hoopera a Texaský masakr motorovou pilou). Přitom navázal na tak intenzivní pecky konce 60. let, jakými byla jeho vlastní Divoká banda, Pennovi Bonnie a Clyde nebo Hopperův Easy Rider. Všechny zmíněné filmy jsou klasiky, převratná díla, učebnice, které se neznámkují. A když, tak jedinou možnou známkou. (20.03.2018)