Hadí vejce

Existenciální psychologické drama říznuté Franzem Kafkou a německým expresionismem, ale zároveň i temný noir s takřka dokonale vystiženou atmosférou výmarovského Německa zmítaného kocovinou z prohrané války, hospodářskou krizí, politickou nestabilitou a dekadencí zcyničtělé a sexuálně vyzývavé kulturní scény. Pro spoustu diváků bude Hadí vejce představovat obtížně stravitelný oříšek. Pro příznivce žánrovek bude Bergmanův filmový jazyk a nejednoznačné, takřka halucinogenní vyprávění znamenat velkou překážku. Ctitel Bergmana bude postrádat typický bergmanovský rukopis a navíc bude mít tendenci považovat Hadí vejce za nepřijatelný komerční prohřešek Mistra (typický je komentář IdyHutt). Přiznám se bez obalu, že artová onanie bergmanových psychologických dramat mě až na řídké výjimky nikdy nelákala a vlastně se jeho filmům už dlouhá léta důsledně vyhýbám, tady jsem ale cítil, že se mi dokonale strefil do vkusu i nálady. Pátá hvězdička unikla snímku ze dvou důvodů. Nepřekáží mi David Carradine proto, že ho mám zaškatulkovaného jako hvězdu akčních a kung-fu filmů, jelikož jsem téhle tvorbě nikdy neholdoval, a tak u mě žádná asociace nefunguje. Překáží mi proto, že náročným požadavkům role jednoduše nestačí. Je to spíš typový herec a tam, kde je třeba vícevrstevné charakterové herectví, přece jen selhává. No a za druhé, Bergman místy přehání expresivitu do té míry, že přechází v hysterii. Atmosféra snímku ale funguje na jedničku a vychutnával jsem si i skvělou kameru. Po mém soudu spojení Hollywoodu a Bergmana vyšlo nad očekávání dobře. Celkový dojem: 85 %. (17.08.2019)

Nečekejte klasického Bergmana. Tady je více diváčtější, avšak špatně to není. Teda, ze začátku bych vůbec nepoznal, že za tím stojí opravdu Bergman, jelikož jsem u něj zvyklý na jiný styl. On vlastně ten začátek je takový hrozně pomalý a nijaký. Pak se to ale naštěstí rozjede, zaujme to, začne to být zajímavé a čím blíže konci, tak tím i napínavější. A to finále je dost povedené, hlavně díky němu těch 5* dávám, místo původních 4*. A ačkoli to má zpočátku především dramatickou dějovou linku ukazující život v té době chudém Berlíně, nebojte se, rozjede se to a bude to mít v sobě nakonec víc, než pouhé drama. I pár záběrů je zde povedených a právě díky tomu je v tom ještě potom vidět ten Bergman. Sice nechápu, co ho vedlo k rychlým přibližovačkám ve chvíli, kdy jich nebylo třeba, ale naštěstí jich je málo a neobtěžují. Co k závěru, je to netypická Bergmanovka, která ale mě osobně sedla a nakonec si ode mě vyslouží plný počet. (10.07.2018)

Producent Barbara Conana, v hlavní roli legenda kung fu, a hromada mrtvol v meziválečném Berlíně, to nezní jako látka se kterou by přišel Ingmar Bergman... ale nakonec i v tomhle filmu je perfektně svůj. David Carradine natočil Hadí vejce v době kdy to ještě zkoušel jako skutečný herec a ne jen jako týpek co efektně bije lidi a pronáší u toho východní moudra... a i když jsem ho jako toho mistra Kung Fu od dětství miloval, teď je mi vlastně líto že to s náročným herectvím nezkoušel víc. Sledovat ho tady při jeho lehce detektivním putování špínou Berlína balancujícího na pokraji morálního kolapsu je nesmírně zajímavé - zvlášť když mu po boku stojí Bergmanova stálice Liv Ullmanová, a Bergman samotný se jako auteur zjevně snaží vyrovnat se svým mladickým obdivem tehdejšího Německa (v půli třicátých let mu bylo 16 a Hitler mu tehdy velmi imponoval). 8/10 (14.05.2022)

Obraz spoločnosti pred zmenou - inflácia, nezamestnanosť, extrémne národné spolky naberajúce na dôležitosti, hľadanie zodpovedného nepriateľa v menšinách, hľadanie spásy v pochybných medicínsko/vedeckých experimentoch -dokonale zúročený v ponurom príbehu z medzivojnového Nemecka. Nadčasové podobenstvo zároveň vystihuje dôvod, prečo sa ohrozené skupiny masovo nevysťahovali pred Hitlerovým besnením, hoci už dlho bol známy jeho politický program. Jednoducho vôbec nemysleli na to, žeby to konkrétne mohlo postihnúť ich - rovnako ako hlavná postava filmu - americký žid, trvdošijne zotrvávajúci v Berlíne, napriek desivým udalostiam navôkol. (26.11.2012)

Bez ohledu na podmínky za jakých film vznikal nezapře režisérův originální rukopis. Kromě Bergmana jako by se však tentokrát v neradostné atmosféře snímku nemalou měrou odrážel i duch Franze Kafky a P. K. Dicka - počínaje nevyrovnaným duševním stavem hlavního hrdiny, přes jeho nejednoznačný vztah k nevyzpitatelnému, brutálnímu a morálně i fyzicky zdevastovanému prostředí v němž se pohybuje, až po samotnou konspirační zápletku. Ať už si o "Hadím vejci" myslíme cokoliv, podle mého názoru nikdy neztratilo na aktuálnosti a závěrečná promluva doktora Vergeruse nebo zjevně ironická poznámka komisaře Bauera o síle německé demokracie jako by v současnosti opět nabývala jistých znepokojivě varovných souvislostí. (28.08.2011)