Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (476)
Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. ()
Po letmém překouknutí obrázků jsem si nejdříve myslel, že půjde o více temnější a více v tomto světě se neodehrávající příběh. Cožpak o to, ono to pak nakonec vyzněním temné je docela dost, ale spíše jsem očekával zachmuřené prostředí nějakého hradu i přesto, že se nejedná o horor. Ale i tak mě Sedmá pečeť opravdu pohltila. Jsem rovněž nadšen z prostředí a doby. Vrcholný středověk, žádní králové, žádní vojevůdci, žádné hrdinské bitvy, jen mor, smrt, dogma a šachy. Takové pojetí se opravdu dnes ve filmu nevidí příliš často. Ale výtku mám. Scény se Smrtí jsou natolik působivé a zjev Bengta Ekerota v kápi tak jedinečný, že ve chvíli, kdy se na plátně (či obrazovce) nevyskytuje ( a že těch chvil je obzvláště v počátku docela dost), zbytek (až tedy na majestátní vpád sboru do vesnice zpívajícího "Dies Irae") působí daleko méně úchvatným dojmem a celkově to pro mě pak nevyzní na plný počet. ()
Hodina a půl Bergmana? To zavání svižným myšlenkovým obohacením v neubíjejícím čase, ale ouha, táhne se to šíleně, film mě úspěšně přepínal do úsporného režimu apatie, jak to dokáže jen Tarkovskij, Kurosawa a teď vím, že i Bergman. Filozofický a náboženský obsah je sice neoddiskutovatelný a dobrá, uznám, že i kvalitní, navíc musím ocenit i přirozenost a ladnost s jakou zajímavé otázky vyplývají na povrch, ale osobně jsem si to vůbec neužil a film ve mě svou zvláštní nezáživností a nudností ani nevzbouzel chuť myslet. Zkrátka pokud přemýšlení o bohu, tak Poslední pokušení Krista a pokud rozjímání o smrti, tak raději Lásku a smrt. 5/10 ()
Vynikajúca filmárčina, skvelý námet i záver. Bohužiaľ je to film, ktorý vďaka tomu, že ho kvôli jeho sláve "videl každý", prispel k tomu, že vrcholný stredovek sa stále bežne chápe ako "doba temna". Vôbec tomu tak nebolo, v kláštoroch sa ostošesť prepisovali najrôznejšie rukopisy. A upaľovanie bosoriek? To je špecialita "humanistickej" renesancie, najväčšia hystéria okolo diabla, bosoriek a temných síl vrcholila v čase od polovice 16. do polovice 17. storočia (a ľudia zo severnej Moravy dobre vedia, že to "najlepšie" malo ešte len prísť). Vo filme je tiež viacero viet, ktoré by stredoveký človek jakživ nepovedal, pritom je zjavné, že Bergmanovi išlo o výrazne realistický pohľad na dobu (i keď samozrejme používa svoje metafory a alegórie). Napr. rozhovor o "strašení ľudí" freskou s motívom tanca smrti je nezmyselný, vtedajší človek z takých vecí strach nemal (bežne videl práchnivé mŕtvoly na cestách, napokon to ukazuje aj Siedma pečať), bral to ako racionálnu výzvu k usporiadaniu svojich pozemských záležitostí. Ľudská mentalita sa síce nemení, výrazne sa však v priebehu stáročí mení pohľad na svet (čo sú dve rozdielne veci). Napriek všestranným kvalitám ma Bergmanov kodifikovaný magnum opus vcelku neoslovil tak, ako iné jeho filmy, takže s hodnotením idem mierne dole, aby vynikli jeho skutočné superdiela. ()
Krásné paralely a kontrasty. Drsnou atmosféru stedověkého mučení vystřídá rodinná idylka v trávě s dítětem. Bergman nabízí obrazy, které nemusí být líbivé, ale jsou pravdivě mrazivé. Velikou slabinou byl formátu obrazu, doufám, že se mi podaří vidělat v nezkreslené podobě. Spolu s Údolím včel nejlepší středověký film, který jsem viděla. ()
Galerie (82)
Photo © Svensk Filmindustri
Zajímavosti (27)
- Z více než 50 filmů, které Ingmar Bergman natočil, byl tento jeho nejoblíbenější. (Kulmon)
- Inspirací pro Ingmara Bergmana byly také středověké kostelní malby a film Vozka smrti (1921) od Victora Sjöströma. (Hwaelos)
- Název filmu je biblický citát ze „Zjevení svatého Jana“, kapitola 8. (Kulmon)
Reklama