Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (474)
Na film se dá dívat tak, že v atmosféře morové epidemie nahánějící hrůzu a do karet hrající náboženskému fanatismu, v němž se hledají "původci" spolčení s ďáblem, se rytíř setkává se skupinkou kočovných kejklířů, pro které má život přes všechny útrapy svůj půvab , i když je to třeba jen v podobě misky lesních jahod. Pod tímto dějovým povrchem se ale odehrává něco daleko hlubšího, každá zdánlivě banální věta je vlastně metaforou k čemusi, co hrozí zavařením mozku, pokud se do toho ponoříte tak, jak si jistě pan Bergman přál. Smrt - život?, Bůh - Ďábel? Pomíjivost - věčnost? Poperte se s tím. ()
"We must make an idol of our fear, and call it god." Je zajímavé, podobně jako u Vláčila, že čím více obyčejnějším a prostším způsobem je doba morovými ranami stíhaného středověku podána, tím více naturalističtějším a uvěřitelnějším dojmem působí, alespoň na mně :). Toť k formální stránce filmu. O té obsahové se není radno příliš rozepisovat. Skýtá v sobě mnohé.. náboženský fanatismus, nuznost pozemského bytí a společného soužití lidí, radost z prostého každodenního života, i otázky nad nikdy nezodpovězenými tajemstvími... a je tomu dobře, občas je důležitější si položit otázku než na ni nutně odpovědět. A odpověď je tak daleko, tak blízko, pokud vůbec... ()
Čekal jsem nějakou velmi náročnou záležitost, ale byl jsem překvapen, jak přirozeně se Bergmann na tomhle prostoru středověké disputace pohybuje. Jistá znalost reálií je samozřejmě nutná, ale ve svých úvahách film příliš nepřekračuje rámec filmově dobového a kulturního kontextu. Způsob a lehkost, s jakou vám režisér tuto rozpravu podá, jsou však obdivuhodné. ()
Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. ()
Po docela dlouhé době jsem z nezištných důvodů dostal chuť na nějakou starší klasiku a po prolistování mé filmové encyklopedie padla volba na Sedmou pečeť. Není třeba se moc rozepisovat, nechť chválí jiní. Za sebe jen říkám, že se jedná o vynikající Bergmanův film s pochmurnou atmosférou a nadčasovou myšlenkou, který je plný nádherných obrazů zachycených černobílou kamerou. ()
Galerie (82)
Zajímavosti (29)
- Kostel, ke kterému ve filmu jedou Jöns (Gunnar Björnstrand) s Antoniem Blockem (Max von Sydow), byl ve skutečnosti model, zavěšený v popředí na suchém stromě. (džanik)
- Závěrečná scéna filmu byla podle kytaristy Janicka Gerse inspirací pro skladbu „Dance of Death“ od heavymetalové kapely Iron Maiden z jejich stejnojmenného alba z roku 2003. (vendulka7)
- Ingmar Bergman nalezl inspiraci v tehdejších filmech Akiry Kurosawy, jehož byl velkým fanouškem. (džanik)
Reklama