Sommaren med Monika
Summer with Monika
Leto s Monikou
Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrají:
Harriet Andersson, Lars Ekborg, Dagmar Ebbesen, Åke Fridell, Naemi Briese, Åke Grönberg, Sigge Fürst, John Harryson, Georg Skarstedt, Gösta Ericsson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Velmi dobra skandinavska drama o zamilovanom pare, ktory sa nachadza najprv v krasnom a laskavom opojeni - on je nou okuzleny a ona tiez nim, a podniknu romanticky vylet na ostrov, kde ho ona osuka /ci pardon, on vyskoci na nu/. No a potom po navrate do mesta zacina drsny tvrdy zivot. Teda po narodeni sa haranta sa on stara ona, on je v praci a taxa musi starat sama aj bez jeho nepritomnosti. Postupne behom filmu nastupuje riesenie medziludskych vztahov, vycitky - a Ramzeszial aj koniec milostneho vztahu. Rezia Yngmara Bergmana je vyborna, raz darmo, bol to rezisersky megatalent a neskor dalsimi filmami potvrdil, ze patri pravom medzi legendy svetovej kinematografie. Zaujimavostou je, ze v tomto filme Bergman vynimocne neriesi nabozenske otazky. 95 % ()
Na Bergmana poněkud jednoduché, ale překvapivě mi to vůbec nevadilo. Povedlo se mu tady zachytit naivitu mladické lásky a zachytil ji dobře. Celý ten film funguje, jak v romantické části, tak té dramatické, vztah mezi Monikou a Harrym působí uvěřitelně a líbil se mi i vývin děje, jelikož oba dva pak jedou na jeden ostrov, aby se na něm připravili a mohli plně vstoupit do skutečného světa a jak se vrátí, pořídí si dítě a vezmou se, jenže se tady ukazuje, že na to jsou oba ještě mladí a že na tyhle problémy ještě nejspíš nejsou připravení. Celkově mi ten film byl dost sympatický a i když mi vadí nedořečení nějakých scén (třeba u krádeže masa), stejně nakonec trochu přilepším a dám slabých 5*. ()
Srovnání s Letním snem se samo nabízí, za sebe můžu říct, že první letní romance se mi líbila víc (jak koukám, tak to mám přesně naopak s Reinišem). Léto s Monikou má totiž poměrně jednoduchý a přímý příběh. Tušila jsem, jak to skončí už v okamžiku, kdy se Monika pozvala do kina. Tenhle typ totiž není těžké odhadnout pokud nejste létem okouzlený zamilovaný Harry. S jednoduchostí ale problém nemám, spíš s nedostatkem silných scén. Protože s emocionální hysterií si nevystačím. A to je škoda. P.S. Docela by mě zajímalo, jestli Bergman někdy četl Virginii Woolfovou. Jejich společné kouzlení s vodou je přinejmenším zajímavé. ()
Přepsáno v lednu 2019. Léto s Monikou je nespoutaně dychtivou existencionální romantickou baladou ve filmovém výrazu poetiky a psychologickém důrazu nejzákladnější barvy reality života. Zájem je upřen na rozpuk mládí nejobyčejnější společenské vrstvy. Šedivá všednost běžného života nenabízí smysluplný směr určení a jedinou uspokojivou odpovědí na ponurost beznaděje se stává revolta, která nabízí sladký závan opojení svobodou a pocit skutečné a neopakovatelné velikostí života. Zlomové okamžiky osudu jsou zesíleny symbolistickým využitím tvůrčích možností, obrazové kompozice uchvátí skladbou, světlem i stínem. Kompromis není možný, základní jistota neexistuje, cynický nádech má převahu nad romantismem. Hlavní postavou existencionální romance nevyzrálých jedinců je Harry Lund (zajímavý Lars Ekborg), uzavřený mladík v osamělosti citů. Povinnosti všedního dne se neusmívají vlídně na očekávající dospívání, nespokojenost vrství vztek odpovědí okolí a nelibost se stává nesnesitelnou. Hlavním cílem je nalezení místa klidu, všemu požitkářství navzdory. Revolta je zkrocena v čase přijmutím osobní zodpovědnosti, přesto je vytoužený cíl spořádanosti více a více nedostupný. Hlavní ženskou postavou je Monika Eriksson (pozoruhodná Harriet Andersson), bezprostřední dospívající dívka, nenávratně ovlivněná hrubiánskou vulgárností vlastního okolí. Soukromí je neznámým pojmem v chudobě, sexualita mužského chtíče neurvale obtěžuje na každém kroku. Útěk je příslibem nezávislé svobody, existenční vystřízlivění si ovšem postupně žádá všechny sladké požitky života. K výraznějším postavám patří Lelle (John Harryson), mladý poberta, všehoschopný žárlivec a majetnický Moničin nápadník. V pokrouceném jménu osobní cti je vše dovoleno. Z dalších rolí: Harryho starostlivá a ochotná teta Lindström (Dagmar Ebbesen), Moničin chudý otec a slabošský pijan Ludvig Eriksson (Åke Fridell), starostí o početnou rodinu vytížená Moničina matka (Naemi Briese), s Harrym nespokojený kolega ze skladu porcelánu Johan (Sigge Fürst), osamělý a nemocný Harryho otec (Georg Skarstedt), zuřivý vedoucí skladu porcelánu Forsberg (Gösta Ericsson), neurvalý dovozce zeleniny a ovoce a sexuální loudil (Torsten Lilliecrona), neústupný majitel ostrovního domu Göran (Ivar Wahlgren), jeho přísná manželka (Renée Björling), Moničin malý živý bratr Hasse (Carl-Uno Larsson), či Harryho a Moniky malá dcerka June (Marianne Lindén). Léto s Monikou je úchvatnou existencionální reflexí doby. Všímá si jednotlivých kousků, které vyvolávají potřebu vyhranění a revolty proti systému. Psychologická hloubka je působivá v poetickém vyjadřování obrazu. ()
Koně, samý koně ! Ale Heda by nikdy nenadávala na houby ... Předobraz raného Godarda ale dramaticky přece jen slabší než Bergmanův standard ()
Rozhodně žádná bezproblémově laděná letní idylka a režisér pohlcený líčením přírodního prostředí, jak se člověku snaží nabulíkovat sleevenote Aleny Prokopové. Hořké konce téhle Bergmanovy „bezstarostné jízdy po švédsku“ jsou přítomné v podtextu od začátku, prvoplánově milých sekvencí je tu minimum, film je to spíš nepříjemný, ale přesný v líčení mladistvé rozechvělé tápající touhy už si konečně přivlastnit svět po svém – a právě to rozechvění a touhu výborně zprostředkovávají na Bergmana netypicky vypichované záběry přírodních i industriálních scenérií. Napoprvé jsem úplně nedocenil, možná proto, že jsem čekal tu letní idylu, a možná i proto, že jsem tenkrát ještě svoje vlastní tápání nechtěl vidět takhle chladně realistickýma očima; napodruhé poctivých 80 %. ()
Film o problémech lásky natočený inteligentně, poeticky a poutavě. Mohlo by se zdát, že bude nudit, ale není tomu tak. Dokáže dokonale udržet pozornost. Působí velice přirozeně, ale hlavní herečka mi byla dost nesympatická. ()
Jsem rád, že Bergman dokáže natočit film s pěknými představíteli a inteligentní myšlenkou.... ()
Bohužel jsem od tohoto filmu čekal něco zcela jiného, než co mi bylo nabídnuto. Těšil jsem se na společenskou kritiku (vím, film je sice ze začátku padesátých let, ale představoval jsem si něco ve stylu 68), na dvojici, která se po krásném létě zase musí zapojit do tvrdé materialistické reality pracovního procesu a konzumu, atd. Co jsem od Bergmana dostal mě ale docela unudilo a částečně také znechutilo. Začátek filmu byl dobrý. Hezké vyprávění o létu s Monikou s krásnou atmosférou pohody a slunečného léta se opravdu povedlo. Už zde ale bylo první varování při zasněném plánování společného života s důrazem na to, jak si budou vydělávat (co je to za sen?!). Poslední půlhodina filmu s nudnou vztahovkou mě ale dorazila... Během odlétávání myšlenek během nezáživných minut jsem vzpomněl na Erotikon... skvostný československý film, který se zabývá tím samým, ale přestože je o dvě desetiletí starší a němý, dokáže oslovit mnohem více. ()
70% Zajímavý pokus o vyjádření milostného citu mezi mladým mužem a ženou, který se postupem času vyvine ve vzájemné opovržení. Melancholické pojetí světa, opět viděno očima hlavní hrdinky, se nám v částech filmu spíše mění v dokumentární snímek. Přesto stále kvalitní film, v němž si Bergman oťukával formování mezilidských vztahů až k samotné dokonalosti. ()
Měřeno pozdějšími režisérovými opusy, by bylo lze film odbýt, jako úsměvné dílo, nicméně kvalitní.Autor se jistě teprve rozjížděl.Sociální postavení obou hrdinů, jejich charkterové vlatnosti a průběh lze v zásadě předvídat, ale film jistě nenudí.Romantický útěk před jistě neradostnou životní realitou s divokou smyčkou, která oba hrdiny přivádí nazpět do civilizace a reality, kterou snad ani neopustili.Mně se film líbil. ()
Bergmanovo ztvárnění hravosti mládí, touhy po svobodě a neschopnosti přijmout odpovědnost. Film je známý svým zprostředkováním ženské nahoty a záběrem, v němž se Monika dlouze zadívá do kamery a v podstatě tak vystupuje z filmové diegeze. Léto s Monikou je zdařilá švédská romance, která svou existenciální zápletkou sice ničím nepřekvapí, ale způsob jejího natočení je Bergmanovým umem velmi poznamenán. Rozbouřené mořské vlny jako metafora nespoutanosti, tmavnutí filmu v závěru, kdy se sen milenců rozpadá, záběr na oba milence před panoramatem města, to je forma jako řemen. 75% ()
Jeden z tých Bergmanovych filmov prístupnejších divákovi, viac príbehový, trochu dobrodružný a veľmi atraktívny čo sa týka lokácií a obrazovej krásy. Rôzne zákutia starého Štokholmu, plavba popri historických budovách mesta, kotvenie na rôznych ostrovoch, to je len pár príťažlivých pohľadov, ktoré film prináša. A tie tvoria kulisy pre rozvoj citového vzťahu medzi dvoma mladými ľuďmi, temperamentnou a ľahkovážnou Monikou a trochu plachým a zodpovedným Harrym. Dvojica nechá za sebou všetky starosti mesta a podniknú tak trochu dobrodružný výlet na loďke k blízkym ostrovom. V romantickom opojení snívajú o svojom budúcom šťastnom živote, lenže ich zidealizovaný pohľad sa zákonite musí stretnúť s tvrdou realitou. Herecké výkony boli veľmi presvedčivé, obzvlášť divožienka Monika, niekedy strašne protivná, niekedy v hysterickom amoku, v podaní Harriet Andersson, bola skvelá. Postavy aj príbeh boli veľmi realistické, ako vystrihnuté zo života. Bergman tu nejde až tak do hĺbky psychiky postav, ale hádam aj kvôli tomu je film ľahšie stráviteľný pre bežného diváka. ()
První půl filmu si říkáte: hezké, ale tohle přeci není Bergman. Druhá vás přesvědčí, že to Bergman je. V čem však spočívá největší síla, je poslední scéna (jakoby se jí teprve začínal -i končil- samotný film) ... a celé je to jen krásnou vzpomínkou. ()
Věčně živé téma si tenkrát vybral Bergman. Příběh dvou nevyzrálých milenců. Harry byl trochu flákač, ale pro Moniku by udělal všechno na světě. Monika - dívka, která již z náznaků posměšků byla mnohem protřelejší, ho svede, hoch je hezký, jí se líbí, milenecký pár opouští společnost a usadí se na břehu mořského zálivu u Stockholmu. Harry se stává zodpovědnější, jakmile se dozví, že Monika čeká dítě, ale najednou tu jsou pochyby - je to dítě jeho? Přesto se o něho stará, jak může, jenže - mladí větší zodpovědnost za péči o dítě nakonec nesnesou, litují, oč vše přišli... Velice hezký film. ()
Vzpomínám, jak mi Anděla jednou napsala: "Jsem na Andělu a mají tady Scény z manželského života a Léto s Monikou. Chceš některý koupit?" Odpověděl jsem, že oba, a oba filmy jsem i shlédnul. Když se mě pak ptala na Léto s Monikou, řekl jsem "no jo, šlo to". A od té doby jsem se do Bergmanových filmů starších než Sedmá pečeť nepouštěl. Myslel jsem, že tak slaboučké budou všechny. Ale ono ani Léto s Monikou není slaboučké, snad v porovnání s Bergmanovou tvorbou ano (kupř. se stejné starým Večerem kejklířů), nikoli však samo o sobě. Postupem doby jsem si navíc oblíbil Harriet Anderssonovou, pronikl do kouzelných Bergmanových prvotin, ale hlavně filmu jako takového. Od Léta s Monikou, jež vzniklo podle stejnojmenného románu Pera Anderse Fogelströma (ten spolupracoval s Bergmanem i na scénáři), nečekej žádné zázraky, neboť bys čekal marně, slušnou práci však ano. Uvidíš první film s Harriet, poslední ohlédnutí za sociálním realismem, černobílé přírodní scenérie a netradiční kameru Gunnara Fischera. Asociace: Letní sen, Žízeň, Přístavní město ()
Další ultra realistická vztahovka aneb každý hezký románek většinou brzy skončí. Po hezkých snech přichází nepříjemný střet s realitou. Bergman se opět trefil přímo do černého. ()
Takový slabší Bergman, řekla bych. Podle mě celkem nezáživné téma (které se točí okolo vztahu děsně nesympatické hampejzově uřvané Moniky a chudáka zakřiknutého Harryho), a které je sice zpracováno dokonalým Bergmanovým stylem, ale chybí tu nějaká ta hlubší sonda do niterního světa hlavních protagonistů. No ale asi hlavním důvodem, proč dávám jen 3* je Monika, která mi celou dobu sledování filmu pila krev...kdyby jí táta mlátil jen o trochu víc, nebylo by o čem natáčet film :D ()
Čím malebnější pro oko, tím mrazivější děj... Bergmanův osvědčenej trik tady na mě zafungoval velmi dobře. ()
Pro mě zatím Bergmanovo nejslabší dílo... Na Bergmana příliš mnoho (a navíc celkem dobře předvídatelného) děje, chování Moniky po návratu do města na můj vkus příliš černobílé (resp. její černé a chování Harryho bílé). Kdybych neznala Bergmanovy jiné filmy, nejspíš bych hodnotila jinak, ale myslím, že právě on mohl jít v tomto filmu dál. ()