Tiché doteky

Skurvená sektárčina, ktorá sa odhalí až niekde v polke. Neuveritelné, ako sa to dá podať. A ona? Jasné, že ju zlomili, veľmi sofistikovane, ale podarilo sa im to. Nasralo ma len to, že som to našiel ako český film, a celý čas titulky a dvojjazyčnosť, ale nemalo to zase dve hodiny, čiže dobre. 3 z 5 (03.11.2023)

Byť atmosféra docela funguje, za mě celkové zpracování trošku koprné vč. hrajících. (10.02.2020)

[KVIFF 2019] Takový normální příběh. Zatím. Holka z Čech odjede do Lotyšsko/Holandska hlídat dítě. Takový normální příběh. Zatím. Pak nějaké ty umělecké skrupule, které k tomu patří a jsou sami za sebe trochu únavné. Ale dejme tomu. K tomu nějaký to ubližování. Hm, zajímavé. Už ne tak nějak normální příběh. Zatím. No a poté to už spíše hraničí se sci-fi a divák ani neví o co běží, kdo běží, kam běží. Tam se dostáváme k velkému finále, ve kterém se vlastně dozvídáme, že šlo o skutečnou událost. Což je zajímavost, kterou vlastně skoro nikdo nečekal. Minimálně já ne. Je to zvláštní, protože film tím dostal sílu až v posledních minutách. Nicméně já bych nemluvil o vyloženě špatném díle. Koukáme zde na kus díla, které není špatně udělané. Technicky. Příběhově je to někdy trhanec a někdy mazanec. A někdo má rád holky a někdo vdolky. A já obojí. To nic nemění na potenciálu, který je zde i do budoucna. Ale zatím ne tolik. Ale to nevadí. V celku to stačilo. (07.07.2019)

Hodně jsem váhala mezi 3-4*, ale nakonec to nechávám na průměru. Bavilo mě to hodně, ale děj filmu a jednání postav nedává až do titulkového dodatku téměř žádný smysl. Stejně jako ostatním komentujícím tady mi vadí také množství nezodpovězených otázek. Jednání hlavní postavy jsem absolutně nechápala. Ale herecký výkon Elišky byl skvělý a atmosféra taky. (13.01.2020)

Nejaky ambice tam asi byly, ale cely to bylo o hovne. Nechapu, proc ta krava ( nemastna neslana Krenkova s jednim vyrazem celej film ) nevzala do zajecich hned druhej den rano - prece ji muselo byt jasny po peti minutach, ze to jsou psychopati. Jinak bylo hodne znat, ze rozpocet nebyl z nejvyssich. (04.05.2020)

Silný film pro silné povahy. O mně to tak úplně neplatí, musel jsem se trochu přemáhat, abych to vydržel až do úplného konce. Někdo se tu v komentáři dožaduje hororu, pro mě to z mantinelů uvedeného žánru v podstatě nevybočilo. Bylo to děsivé a znepokojující. Nejprve se člověk bál o Míšu, pak o Sebastiána a po závěrečných titulcích o sebe. Magoři nikdy nebudou úzkej profil, o ty se bát netřeba. Hoge umí 👍 (23.02.2020)

Velké prekvapenie. (02.11.2021)

Hogenauer si zvolil veľmi zaujímavú tému, ale spravil toľko školáckych chýb, že sa nedajú ani zrátať. Najzákladnejšia, ale tkvie v tom, že si zvolil veľmi nepravdepodobný "skutočný príbeh", s čím ale oboznámil diváka až na samom konci, čiže najprv sa dívate na tú podivnosť, ktorej čím ďalej tým menej rozumiete až kým vás neunudí a potom vás zaskočí pointou, keď už nemá žiaden emocionálny náboj. Navyše chladná réžia nepôsobí odťažito, skôr mechanicky a kamera vám veľa emócií nesprostredkuje. (30.12.2019)

vzhledem k tomu ,že od začátku máte dojem že jde jen o službu au pair a o postavě kterou Křenková hraje s výrazem mouchy sežerte mě a že jste na omylu zjistíte pomalu na konci kdy je au pér oplodněna v zájmu vyšší moci a že ta moc je 12kamenů.Vymývání mozků, toť vše. (26.11.2020)

Divný film o divných lidech. Pro mě trochu zklamání, trailer tak nějak postihl vše a měl větší spád. Téma sekt je děsně zajímavý, a sledovat jak se Míša/Mia stává jeho členkou takhle beze všeho, a především bez emocí, nebylo špatné, ale poněkud nezáživné. Jinak Eliška Křenková mě sama o sobě bavila. (01.05.2020)

Vizuálně velmi zajímavé, především snad věčně odtažitý pohled kamery, do chladných interiérů, ale i exteriérů. To i přesto, že je dům a vlastně celá zástavba umístěna do příjemného lesního prostředí. Kamera uvnitř domu je často statická, stejně jako divák pozoruje místnost, dění v ní. To je vyprávěno pomalejším tempem, scény působí velmi krátce, chvíli jsme tam, o něco později jinde... krátkou dobu jsem si na tento styl vyprávění zvykal. Celý příběh dostává děsivou pointu až před titulky, takže divák má možnost sám hledat důvody toho všeho, což je z mého pohledu dobře. Snad jediná a velmi důležitá věc mi v něm chyběla (Sebastian/Daniel se dá ještě domyslet), změna názoru a vlastně naprostá rezignace Michaely. Náznaky jsou, ale myslím si, že takhle zásadní změna chtěla trochu víc. Tiché doteky se každopádně nevěnují jen tomu hlavnímu tématu, je z nich cítit víc, například takový střet takzvaného východu se západem, což zase zaujme, vůbec když je to dobře podáno. Na Yorgose Lanthimose jsem též myslel, možná inspirace a možná taky ne, Michala Hogenauera se ale rozhodně vyplatí sledovat. 75% (08.01.2020)

Zásady rodiny byly většinou na palici, ale můžu vás ubezpečit, že v celkovém důsledku film není až tak polemický, jak se na první pohled může zdát a přežijí ho i duševní mrzáci a srágory. Chtělo to delší stopáž a méně střízlivých záběrů. Škoda. Mohlo to být na plný počet hvězdiček. Eliška Křenková vypadá přitažlivě, když zrovna nenosí okuláry. Jacob Jutte vypadá dost roztomile na to, aby hrál tak těžkou a vážnou roli. Přesto věřím, že tento futuristický herec má před sebou slibnou kariéru. (30.10.2021)

Tiché doteky se v něčem podstatném podobají českému filmu Domestik – sterilita, manipulace, touha po dokonalosti, totalita a odcizení nebo spíše odlidštění. Toto odcizení má několik fází – ztráta kontaktu s domovem, s rodinou, s rodným jazykem nebo se svým vlastním jménem. Proto má mladá Míša potřebu vytvořit si (alespoň dočasně) něco, s čím se může nově identifikovat, pocítit sounáležitost … najít něco „jako“ rodinu - zkrátka zase někam patřit, třeba i zdánlivě. A pak už jenom stačí dostávat se na základě systému odměn více na dosah tomuto cíli – čím více se člověk vzdá své identity a svých morálních hodnot a odcizí se sám sobě, tím blíže je dané metě. Jakékoli pochybnosti jsou vyargumentovány jako neopodstatněné, později se z nich stávají přímo lži. A cíl je pořád jenom zdánlivý, protože pro jeho dosažení je třeba překročit další hranici. Film má skvělou gradaci a i když divák tuší, že „tady něco nehraje“, pořád neví, co přesně to je. Právě na této vnitřní intuici je postavena podstatná část filmu. Jedním z mnoha signálů, že se děje něco „jinak“, je například elitářství - třídění na my a oni. MY jako vyvolení, ONI jako ti, kteří nic nechápou. Postupně se ve filmu objevují motivy nekončící lidské snahy o vytvoření jakéhosi nadčlověka. Umanutá touha přímo po konstrukci geneticky dokonalého člověka pak může připomenout Galtonovu „pozitivní“ eugeniku. Dalším spojujícím prvkem s Domestikem je manipulace – k ní zde dochází v mnoha směrech - pomocí jazyka (slov), manipulace s tělem a symboly, posouváním hranic. Režisér navíc skvěle sleduje psychologický vývoj hlavní hrdinky, která se postupně mění z empatické dívky v sadistku. A pokud tenhle „skok“ není pro diváky pochopitelný, tak je to dle mého úsudku záměr, protože přesně takhle se „to“ děje. Právě v nové situaci a v nové sociální roli jde často stranou vlastní úvaha, přesvědčení či hodnoty (jak dokazuje například Stanfordský vězeňský experiment). A to, že pointu celého příběhu divák plně pochopí až z dovětku – to je takový „aha“ efekt, který musela zažívat i Míša, když jí vše došlo. Poslední filmová věta, kterou pronáší tlumočnice, ve které odkazuje velkým obloukem na domov, je brilantním zakončením téhle jízdy. Po zhlédnutí filmu mě ale tíží otázka, proč právě teď přichází toto téma? Snad proto, že ve světě, který se pro nás stává stále více cizím, budeme chtít ve finále každý někam patřit, vytvářet vztahy s druhými (skutečnými) lidmi. Možná vůbec netoužíme po virtuálních a nahodilých vztazích s „krátkou trvanlivostí“. Nemůže snad právě z tohoto extrému roztříštěnosti a dezintegrace vyvstat (v dobré víře) extrém opačný, totalitní? (08.07.2019)

Studené, sterilní a málo saturované drama v chladných tónech. K tématu ideální. Herecký výkon hlavní představitelky mě hrozně bavil. Jakkoli jsem jejímu chování často nerozuměla, tak například emoce v telefonní budce byla dokonalá. Na jednu stranu chápu, proč někteří uživatelé hodnotí nízko, na druhou jsem přesvědčená, že Tiché doteky zaslouží víc. (20.02.2020)

Kdyby už konečně všechny sekty zakázali, a  jejich dospělé členy vykastrovali, byl by klid. Tito magoři by neměli mít dovoleno mít děti už z principu. Jinak zajímavý snímek o hnusných věcech, škoda, že byl dosti emočně nevyrovnaný, kazily to dlouhé záběry na nic a spousty nezodpovězených otázek. Věděla jsem do čeho jdu, nicméně i tak mě představa, že tito magoři jsou teď v Čechách a vesele týrají svoje děti, mne dosti irituje. (18.10.2021)

Předem musím vyjádřit obdiv všem našim "Ó pérkám" za odvahu vyjet do zahraničí a starat se o rozmazlené haranty, na které se nesmí ani škaredě podívat, natožpak zvýšit hlas, o plácnutí přes zadek nemluvě. To však není případ děje tohoto filmu. Zde se naopak přísná výchova a tělesné tresty vyžadují. Škoda, že jsme nemohli proniknout hlouběji do života té zvláštně se chovající rodiny a komunity, ke které patřila. Všechno podstané je tak jen dovysvětleno v závěrečných titulcích. Dost nezáživný film. (01.02.2020)

Slabší odvar evropských silných dramat. Diváka to udržet dokáže, i když chvílemi film nudí. U těch českých filmů stále něco chybí a zde to je vidět. 60% (28.02.2020)

I když je film skoupý na informace, je celkem brzo jasné kam se to Míša dostala. Že jde o nějakou radikálně smýšlející komunitu/sektu je jasné celkem brzy. Co mi ale vadilo je že je tu několik postav a minipříběhů, které jsou nekompromisně zazděny koncem filmu, takže jsou tu vlastně úplně zbytečně. Eliška Křenková je každopádně výborná. (24.02.2020)

Nejslabší film, který byl letos na lvech nominován na hlavní cenu. Nuda, nikde nic, hlavní zápletka a problém přijdou docela pozdě. Film se má odehrávat v Nizozemsku, ale podle SPZ je jasné, že to fakt Nizozemsko není, nýbrž Lotyšsko - proto mi zůstává záhadou, proč se to neřekne rovnou, že to je Pobaltí. A taky jsem nepobral důvod jediné německy pronesené věty na samém konci - jak se do toho dialogu dostala? Nic dalšího ve filmu totiž německy nepadne, takhle jen vznikl zbytečný otázník nad již komplikovanou jazykovou stránkou filmu. Palec nahoru ale dávám za Křenkovou v hlavní roli, skvěle se na ni dívá, člověku se ani nechce věřit, že už jí letos bylo 30. Prosím více obsazovat do hlavních rolí! (10.03.2020)

Tiché doteky jsou zvláštní film. Je částečně český, ale produkce je holandská. Eliška Křenková je jediný český prvek v tomto snímku, tím tento podíl končí. Je to se vším všudy plnohodnotné dílo evropské kinematografie. Má to všechny aspekty evropského filmu. Malinko tento sterilní chlad, připomíná severské filmy a dějová linie to podtrhuje. Sledujete chladně tíživý psychothriller z celkem šokujícím koncem. Atmosféra filmu je velmi ponurá a dějová linka je opravdu temná. Eliška Křenková v podstatě nesleze z plátna a vidíme ji v jiné a netypické roli, než jsme zvyklí. Úžasný výkon opravdu evropských rozměrů. Platí to o hereckém výkonu, tak filmu jako celku. O Michalu Hogenauerovi ještě uslyšíme. (10.10.2019)