Režie:
Edgar WrightKamera:
Jung-hoon JungHudba:
Steven PriceHrají:
Thomasin McKenzie, Anya Taylor-Joy, Matt Smith, Diana Rigg, Terence Stamp, Synnøve Karlsen, Lisa McGrillis, Rita Tushingham, Michael Jibson, Andrew Bicknell (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Studentka módního návrhářství Eloise (Thomasin McKenzie) se právě přestěhovala z ospalé anglické vesničky do životem pulzujícího Londýna. Už to může s psychikou mladé holky solidně zacloumat. Mnohem víc ji ale ovlivňují „noční dobrodružství“, které zažívá po usnutí v pronajatém pokojíku vlídné paní domácí (Diana Rigg). Ve snu se vrací časem do šedesátých let, do proslulé londýnské čtvrti Soho a nočního klubu Café De Paris. Tady potkává talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy), které chybí už jen krůček k tomu, aby se stala opravdovou hvězdou. Sandie má silné kouzlo osobnosti, kterému Eloise podléhá čím dál víc, stejně jako stylu, tónu a divokosti zlatých šedesátých. Podléhá jim tak, že si nevšímá, jak mezi všemi těmi barvami začínají převládat temné tóny, a že její noční pouto s minulostí začíná pronikat i do její každodenní existence. Eloise si uvědomuje, že Sandie nemusí být jen výplodem její fantazie, ale skutečnou lidskou bytostí, která ji z minulosti zoufale volá o pomoc. Eloise se jí rozhodne zachránit. Je to šílené? Možná. A nebezpečné? Zcela určitě. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (436)
Edgar Wright se podivných, provokativních filmů nebojí a stále se snaží někam posouvat. S Baby Driverem po Cornetto trilogii ubral na humoru a zůstal u podvracení žánrových vzorců, výsledkem však byla hezky natočená průměrnost, která se vám po skončení filmu vykouří z hlavy. A s Poslední nocí v Soho je situace velmi podobná. Wright vychází z klasického příběhu o nevinné dívce, která se přestěhuje do velkoměsta a ocitá se v pavučině jeho temných sil, na niž reaguje únikem do snového světa – jenž se však nevyvíjí úplně optimálně. Wright samozřejmě stále výborně vypráví obrazem, dovede pečlivě zvolit soundtrack (tentokrát ve stylu 60. let) a je vidět, že má předlohy dobře nakoukané. Thomasin McKenzie už poněkolikáté přesvědčuje o svém talentu a Anya Taylor-Joy si roli vrstevnaté femme fatale zjevně užívá. Oproti částečně podobnému Neon Demonovi se však Wrightův civilizační horor rozhodl nespoléhat na přílišnou otevřenost, a tak během nadměrné, bezmála dvouhodinové stopáže nakonec divákovi všechno vysvětlí až do úmoru. Ze směsi nápadů a podnětů pak zůstane dojem, že Wright sice umí točit, ale pro vstup mezi nejvyšší režijní extratřídu mu stále něco chybí. ()
Na to, že ten anglickej styl vůbec nemusím, tak tohle se sledovalo celkem dobře. Musím pochválit výbornou hudbu, tu jsem si užil, McKenzie a Taylor-Joy, dobrý duo, pěkně zahráno, nevadila mi ani jedna z nich. Čekal jsem ale o něco komplikovanější děj, bylo to ve výsledku strašně moc jednoduchý i nudný. První polovina byla excelentní, ta druhá, kde to byla už jen samá halucinace, mě už moc nebavila a finální rozuzlení bylo na můj vkus předhozeno právě jako tupounovi, chtěl jsem si možná vytvořit svůj vlastní konec. Každopádně, jedná se o lehčí Hororové drama, se skvělou atmosférou a řekl bych, že spíše pro ženské publikum. Kdybych to sledoval s buchtou, při sklence vína, tu čtvrtou hvězdu bych možná i dal. ()
„London is a bad place.“ Obzvláště pro ty, co nedosáhli na sen a žijí noční můru.. Neon Demon pro děcka, ve kterém obsah předem vzdal pokus o nějakou bližší spolupráci s formou a ve finále si opakovaně sám naběhl na nůž. Společným znakem příběhu a Wrightovy líbivé retro stylizace může být ten všudypřítomný „teenage-friendly paint“, jenže pak se není co divit, že i s tím podtextem sexuchtivých -steinů, na které má dojít podle zásluh, tohle Soho moc nenabídne.. ()
Na jednu stranu MeToo natočený voyeristicky upachtěným stylem, který vzbouzí otázku, zda Wright o existenci sexuálního násilí až do nedávna nevěděl, že je z něj tak roztomile paf, a na tu druhou z téhle doslovné a pečlivě vysvětlené študákoviny ve výsledku nevyšlo nic než standardní bitchfight. Protože když dělám přímočaré revenge porno na ose muž-žena bez jakýchkoli komplikujících faktorů, dává perfektní smysl zakotvit u konfliktu dvou žen a smečky mean girls. Skoro jako by tu někdo spíš než o MeToo chtěl mluvit o NotAllMen. ()
Edgar Wright si zase zkusil jiný žánr. Tentokrát je to lehce ponurý thriller s nádechem 60. let. Hned mě napadlo přirovnání k Černé labuti, kterou moc nemusím. Taky místy nevíte, co je pravda a co ne. Film vypráví o mladé Ellie, která se v Londýně snaží stát módní návrhářkou. Začne mít vize z minulosti o jedné záhadné dívce a nemůže se jich zbavit. Snaží se vypátrat, co se s ní stalo. Díky tomu se dostane na temná místa a ohrozí tím svůj vlastní život. Celá ta stylizace do 60. let je sice pěkná, ale zbytek už mě tolik nebavil. Zachraňuje to až konec. Taky to má výrazný hudební podkres jako většina Wrightových filmů. "To je ale sladké jméno." ()
Galerie (43)
Zajímavosti (18)
- Jedná se o čtvrtý film Edgara Wrighta, který je točen na anamorphický objektiv Panavision. První tři byly snímky: Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010), Na konci světa (2013) a Baby Driver (2017). (Wade Wright)
- Ve filmu se objevuje představení na píseň „Puppet on a String“, která pro Velkou Británii vyhrála Eurovision Song Contest roku 1967 v podání zpěvačky Sandie Shaw. (Morrighan)
- Film je inspirován filmy Don't Look Now (1973) a Repulsion (1965). (SONY_)
Reklama