...a zase ta Lucie!

Pro druhý díl platí prakticky to stejné, co jsem psal u jedničky. Musím ale dodat, že dvojka byla o něco lepší. Lucka už nebyla ta úplně malá a vystrašená holka a bylo to také více pozitivní a hravé, například hokej v obýváku. :-) Přesto opět raději doporučím snímky od Marie Poledňákové s malým Vaškem (Tomáš Holý), které mají ještě lepší atmosféru, jsou hravější a více se nám všem trefily do našeho rodinného vkusu. (08.03.2023)

Oba filmy mne docela nudily, i když ano, je zde kus fantazie a oba formeláci mají být vtipní - i tou žravostí, ale na mne to prostě nefungovalo, přišlo mi to utahané, pomalé (což je dáno i tím, že jde o sestřih seriálu) a přijde mi, že autoři, jakkoliv kvalitní, to točili spíše z povinnosti a kvůli finančnímu zajištění. U druhého dílu sice pobaví poslední Hrzánova role nebo netradiční reklama na všechny opravárenské služby, ale je to poněkud málo. Navíc třeba nevěřím, že by dospívající Mahulena Bočanová měla zájem hrát si s prťaty, místo aby lovila chlapy. (08.05.2017)

Nejvíc jsem dycky žral scénu v bytě Lucie, kde lednička která nechladila začala mrazit a na opravu zrovna přišel Karel Augusta. Během dvaceti minut se začaly objevovat herecké esa, po Augustovi přišli opraváři elektriky Karel Effa a Pavel Zedníček, k rozbité televizi je přivolán Václav Lohniský, další se zjevil instalatér Ladislav Křiváček, poté se k rozbitému oknu přiřítil Eugen Jegorov a nakonec musel být povolán tapetář Vlastimil Bedrna. Skoro jak z nějaké němé grotesky. I další herci v malinkých rolích jsou bezvadní, třeba prodavač ovoce a zeleniny František Filipovský nebo profesor hudby Jiří Hrzán (bohužel předabován Romanem Skamenem). Tyhle dva filmy s Lucií a jejími formeláky, kteří provádějí všemožné bláznivé vylomeniny jsou klasikou rodinných filmů let osmdesátých. A k tomu krásná hudba Angela Michajlova. (09.07.2022)

Oproti prvnímu filmu je tohle "pokračování" vtipnější, je to v podstatě čistá crazy komedie, kde už nejde o žádný děj, ale jen sled komických scének spjatých s kouzelnými formeláky (vrcholně absurdní - a díky tomu nádherně zábavná - je scéna s Hrzánem). S vysvětlením jejich původu se ani tento film nijak neobtěžuje, podobně jako se člověk nedozví, jak se formelákům povedlo z bytového kluziště během vteřiny opět udělat normální byt. Logiku nejde hledat ani v dědově rozhodnutí nejprve kradenou formelu za cenu extrémního stresu "nenápadně" vrátit, a teprve poté si ji normálně koupit - přirozenější by přece bylo, aby ji šel rovnou zaplatit (a v případě potřeby po pravdě vysvětlil, že ji vnučka "omylem" vzala, a rád by to nyní zaplatil). Obecně mi ta přísnost personálu vůči důstojně vyhlížejícímu a slušně oblečenému gentlemanovi přijde nepochopitelná, podobně jako si jde jen těžko představit, že by tak bagetelní krádež řešil napřímo ředitel obchoďáku, namísto nějaké ochranky. A v neposlední řadě mi film přijde nekonzistentní ohledně toho, kdo kouzelné formeláky (ne)může vidět - kupříkladu před Luciinými rodiči či opraváři v bytě se schovávají, ale dědovi, hudebnímu profesorovi nebo Osvaldově matce se bez problémů sami ukáží - zřetelně chybí nějaký klíč, kdo je oprávněn kouzelné postavičky vidět. Co jsem zde naopak uvítal s povděkem, je to, že přísnost Luciiny matky oproti prvnímu filmu v podstatě zmizela (dokonce zde projeví vůči dceři jistou něhu), odhalí se zaměstnání otce, a více hereckého prostoru zde dostane Maciuchová, která je v roli Osvaldovy matky naprosto dokonalá - postava jejího syna se zde náhle jeví ve zcela jiném světle, když člověk zná jeho rodinné zázemí. Obecně celý ten film, včetně jeho závěru, kdy rodiče i děda pod vlivem sedativ zaspí první školní den Lucie, pro postavy obou matek (a skoro všech dospělých postav) moc příznivě nevyznívá - zatímco Luciina matka svou restriktivní výchovou vyloženě potírá dceřinu fantazii (nanejvýše ji útrpně toleruje obměkčena vlivem dědy a manžela), tak matka Osvalda pro změnu svému synovi nalinkovala dopředu kariéru slavného hudebníka a Osvaldův skutečný zájem o něco jiného ji nezajímá (když se zbaví klavíru, pořídí mu pro změnu housle). Mít takovou matku mi v obou případech přijde za trest v každé době, a kornout plný sladkostí je velmi slabá útěcha za to, že rodiče nechají jít dítě první školní den do školy samotné. (21.02.2023)

V dětství to byly moje nejoblíbenější filmy, mohla jsem se plně ztotožnit s dívenkou Lucií a jejími dobrodružstvími. A taky jsem byla okouzlená všemi těmi věcmi např. nálepky, aktovky - jaké u nás nebyly k vidění. A samozřejmě Formeláky:-) Nejraději mám to bruslení v obýváku a kouzelnou dvojici Danielu Kolářovou a Jaromíra Hanzlíka. (05.10.2011)